středa 13. ledna 2010

Zdravotnictví v Anglii, část 2. - zlomenina

V minule casti to bylo o zdejsim verejnem zdravotnim systemu jako takovem, tady najdete me osobni zkusenosti s anglickym zdravotnictvim.

Poprve jsem prisel do styku s mistni medicinou pri vstupni prohlidce k GP. Tehdy mi prisla postou pozvanka, abych se dostavil a s sebou prinesl lahvicku ranni moci/stredni proud. Prisel jsem vcas, v cekarne sedelo dalsich deset stastlivcu. V dotycnem zarizeni bylo nekolik ordinaci, takze jsem cekal jen chvili nez me videl doktor. Mlady chlapik, zmeril me, zvazil, vyplnil se mnou dalsi dotaznik (jeden jsem vyplnoval pri registraci do NHS) s otazkami typu kolik cigaret denne kourim a kolik jednotek alkoholu tydne vypiju a s prohlasenim, ze jsem zdravy a kdybych nebyl, at se ozvu, me zase vypustil. Lahvicku s urinou jsem venku vyhodil do popelnice. Jen se z ni zakourilo. Tezko si z tak kratke a vseobecne zdravotni prohlidky udelat nazor, takze jsem si na dalsi lekci musel pockat. A po nekolika mesicich jsem se dockal.

Tentokrat neslo o zadnou prohlidku u vesnickeho samana, ale navstivil jsem opravdovou nemocnici, se vsemi temi lekari, sestrami, pipajicimi pristroji a usmevavymi uklizeckami. Bolela me ruka pote, co me auto srazilo z kola, a tak jsem se vydal na A&E (Accident&Emergency, neboli pohotovost) oddeleni nejblizsi nemocnice. Na prijmu jsem si vystal kratsi frontu, nez jsem dostal moznost pohovorit s recepcni a vylozit mou situaci, spolu s kartickou NHS. Dotycna dama me nasmerovala na oddeleni A&E, kde mi byla pridelena kabinka, ve ktere jsem cekal asi patnact minut na prichod zdravotni sestry. Kabinka nebyla zaviraci, proste box se zidli a stolkem, odkud pozorujete cvrkot na chodbe. Vzhledem k povaze oddeleni bylo co sledovat. Sestra po chvili prisla, prohledla me a vyzpovidala a preposlala me dale do hloubi oddeleni, do vetsi, tentokrat jiz ozavesovane a lepe vybavene kabiny, kam me mel prijit prohlednout dalsi zdravotnik. Pred odchodem se jeste zeptala, jestli potrebuju prasky proti bolesti. Odmitl jsem je, nebolelo to moc, kdyz se s rukou nehybalo.

Cekal jsem dalsich asi deset minut, ve spolecnosti rozlicnych zdravotnickych pomucek a letaku, takze to nebyla velika nuda. Zdravotnik rozhrnul zaves - byla to dalsi dama a opet sestra, tentokrat ale sestra vyssi tridy. To se pozna podle barvy uniformy. Rozliseni trid podle barev uz si nepamatuju, ale vzpominam si, ze uniformy nosily i uklizecky. Sestra mi tedy prohmatala oteklou ruku jeste odborneji a sdelila mi, ze se muzu tesit na rentgenove vysetreni. Odbehla sepsat potrebne papiry a vratila se za dalsi ctvrthodinu, dve. Cekani bylo na cele te zalezitosti to nejotravnejsi a rozhodne mu nemel byt konec. Obsluha byla zdvorila a neodbyvala me, ale evidentne byla dost zaneprazdnena. Rentgenove saly byly za rohem; byl jsem tam v mziku, koneckoncu nohy jsem mel v poradku.

Nemusel jsem na ozareni cekat dlouho, ne vice nez patnact minut. Standardni procedura, ale chlapik mohl byt setrnejsi, s rukou mi tocil jako s klikou flasinetu.

Dalsi cesta byla z rentgenu zpatky do ozavesovane kabiny a opet minimalne ctvrthodinove zivani nez dorazila zdravotnice. Znovu se povenovala me natekle ruce, pote oznamila, ze si pujde vyzvednout cerstvy rentgenovy snimek a prijde vyhlasit vysledky. Neprisla. Misto ni se (za prislusne unavnou dobu) dostavil postarsi doktor, ktery m zakroutil rukou, bodre se zeptal, jestli to opravdu boli, a kdyz se dockal souhlasne odpovedi, prohlasil, ze ruka je zlomena v zapesti a potrebuje si odpocinout v sadrovem spacaku. A at si zajdu do vedlejsi chodby, tam ze najdu personal, ktery mi sadru zaridi.

Skutecne tam u stolku sedeli dalsi dva clenove medicinskeho personalu, kteri me vlidne privitali, ale protoze k jejich stolku zatim nedorazily me snimky, nabidli mi cekaci zidli, kde jsem preckal nekolik dalsich stoleti. Kdyz prisla ma rada, setrasl jsem ze sebe pavuciny a nasledoval sestru do jednoho z boxu, kam si pritahla sadrovaci vozik a ruku odborne (az umelecky) zavinula obvazem a obalila sadrou, ktera mi mela nasledujicich sedm tydnu delat spolecnost. Dostal jsem taky recept na prasky proti bolesti, ktere mi bylo doporuceno vyzvednout v nemocnicni lekarne s tim, ze v noci by mohla ruka generovat vetsi porce bolesti.

Poslusen doporuceni a s vedomim, ze jde o posledni cestu po nemocnici (navic jen do lekarny pro prasky), jsem se vydal podle ceduli na zdech k lekarne. Byla v podzemi a zazil jsem tam nejdelsi cekani celeho vydareneho dne. Ne, ze by v cekarne lekarny bylo narvano, ale jak jsme se dozvedeli, trpeli nedostatkem pracovniku a take nektere prasky na miste vyrabeli, takze nez jsem se dostal k vydeji mych zabijecu bolesti, uplynulo tri ctvrte hodiny. V te dobe se platilo za jeden kus receptu £6.80, dnes je cena za recept neco nad sedm liber - £7.20 , nezavisle na tom, co je to za lek. Muzete mit na recptu treba dve baleni stejneho leku, porad platite sedm dvacet. Daji se take predplatit leky na rok dopredu, pokud jich budete potrebovat pravidelne vetsi mnozstvi; za nejakych cca sto liber. Solidarita.

Celkove jsem v nemocnici stravil asi sest hodin nez jsem se sadrou dostal zpatky na cerstvy londynsky vzduch.

Po ctyrech tydnech souziti se sadrou jsem absolvoval dalsi navstevu nemocnice, tentokrat v tzv. Plaster clinic, oddeleni venovanem zlomeninam a sadre, kde se mi dostalo presadrovani a za dalsi tri tydny jsem se se sadrou naposledy rozloucil. Posledni louceni probehlo opet na sadrove klinice, za asistence tamejsich lekaru, po predchozim zrentgenovani vyhuble a unavene koncetiny. Plaster clinic sice byla fyzicky soucasti nemocnice, ale samostatna obchodni jednotka. Po prohlednuti lekarem jsem byl uznan plne provozuschopnym a nedostalo se mi nutnosti dalsich kontrol nebo navstev rehabilitaci. Obdrzel jsem jen nekolik dobrych rad stran zachazeni s rukou v blizke budoucnosti.

Mohl bych si nechat ruku opecovavat v nejakem soukromem zdravotnickem zarizeni a nasledne to nechat zaplatit pojistovnu vinika nehody, ale to se nestalo.

Celkove vzato byla tahle zkusenost s anglickym zdravotnictvim pozitivni. V nemocnici bylo teplo a cisto, personal se mi v hojnem poctu venoval (klidne bych snesl i mene prohlizeni a kratsi dobu stravenou cekanim) a diagnoza byla provedena spravne, takze se ruka uzdravila.

Žádné komentáře:

Okomentovat