Stěhování číslo tři na obzoru!

Je to tady, po téměř roce a půl stráveném v jednom domku suneme cirkus do vedlejšího města. Do Anglie jsme přišli se ženou a dcerkou na jaře léta Páně 2007 a tehdy jsme se stěhovali do malého semi-detached house, kterému se tady říká (poněkud eufemisticky) "starter home". Byl to neuvěřitelně malý krcálek, one bedroom house za měsíční nájem £725. Žádná předsíň, vchod přímo do obývacího pokoje. Když nám pracovník Royal Mail (toho času ne ve stávce) prostrčil poštu standardizovanou štěrbinou ve dveřích, spadla skoro doprostřed obýváku. Dole ještě trpasličí kuchyň a pak schody nahoru a tam koupelna a ložnice rozměrů krabičky od sirek. Prostě startovní domov a pro nás seznámení s realitou anglického předměstí.

Po šesti měsících ponorky, vlastně hned první den, kdy to smlouva umožnila, jsme z domečku pro panenky odešli.

Žena objevila volný byt ve vedlejším městě, které se rozkládá sice jen přes kopec, ale je o třídu čistší a neporovnatelně bezpečnější. Velký byt na hlavní třídě, třista metrů od stanice metra, pro mě kousek do práce. Nájem vyšší, £850, ale laminátové podlahy místo standardních koberců a sprcha, která cákala jako slon, to kompenzovaly. Vypadalo to na idylu a zpočátku jsme skutečně cítili nový život proudit našimi scvrklými žilami. V bytě jsme vydrželi déle než v předchozí noře - devět měsíců. Nedokázali jsme ocenit individua na hlavní třídě, smrad z autobusů pod okny ani vybrané chování anglické mládeže, navštěvující od středy do soboty tančírnu (hahaha), příhodně umístěnou o dva vchody vedle našeho. Ani indická restaurace, která byla ve vedlejším vchodě, a její odsávání jsme si mohli užívat z první nosní dírky, nás nevydržela bavit déle než dvě večeře.

Ke všemu se ukázalo, že je žena stvoření líné; nechtěla nosit těžké nákupy, dceru a kočárek do druhého patra, vymlouvajíc se na pokročilé těhotenství. I zasedla k psacímu stroji s připojením na Internet a našla nám domek na okraji této obce. Two bedroom terraced house (aka řadovka) s vlastní zahrádkou (kamínkovou, žádná tráva - takže snadná údržba). Za plotem areál univerzity, tedy vize mladých studentíků v bleděmodrých svetřících a akademických krásek s MacBookem pod paží. Klidná ulice se spořádanými sousedy. Zase o něco vyšší nájem (£995) a vydrželi jsme zas o něco delší dobu. Odcházíme po šestnácti měsících. Táhne nás příroda, hranaté kamínky na zahradě řežou do chodidel, ulice už není dost klidná, studenti nosí na hlavách kapuce a dítko vozíme do nedaleké školky autem, abychom přispěli ke zdejšímu vzdušnému znečištění. Jo, a taky se nám pěkně zošklivilo zdejší přemnozekulturní společenství. Shrnu to takhle: kdybych chtěl poznat indickou nebo africkou kulturu, nestěhuju se do Anglie.

Příští zastávka pravděpodobně Essex, za domem les a k moři kousek. Včera jsme se byli podívat na jednu nemovitost, kterou bychom si rádi pronajali, bohužel jen zvenku, majitelé nebyli k zastižení. Dneska jsme si výlet zopakovali, s majiteli dům si prohlédli a k našemu překvapení jsme se dozvěděli, že sousedé dávají bedlivý pozor, co se na ulici děje. Informace o našem autě, poznávací značce, počtu pasažérů a jejich stručné charakteristice měli majitelé včera k dispozici hned po svém návratu domů. Tak tomu říkám Neighbourhood watch!