Ve vzduchu visí jaro; louky se zelenají, krávy bučí a nebude to trvat dlouho a pilné včelky dělnice se zakrátko rozletí po kraji anglickém. Čas cestování a objevů se blíží.
Během prvních dvou let našeho pobytu v UK jsme toho příliš nenacestovali. Motali jsme se po Londýně a okolí, jen tu a tam jsme se vydali na jih Anglie, abychom smočili chodidla v chladné mořské vodě. S tím, jak se ukazovalo, že se zde možná ještě nějakou dobu zdržíme, pronikla výrazně do popředí i touha vidět víc, poznat nové, ochutnat neobvyklé. Pro první cestuza poznáním jsme vybrali ne tak moc vzdálený Cornwall a do party jsme přizvali starého přítele Google, aby pro nás našel ubytování. Bylo z čeho vybírat, ne že ne, i když ono se to nelehko vybírá, když o těch místech nemáte sebemenší povědomí. Nakonec jsme si zapsali několik vybraných adres ubytovacích míst, naložili káru a vyrazili na západ.
Cesta ze západního předměstí Londýna do West Country byla sice časově náročná (vzhledem k juniorskému osazenstvu rodinného vozu), zato ale to byl příjemný přechod k tomu, co nás čekalo. Krajina se změnila od placky temžského údolí do kopcovatějšího profilu podél M4, přes příměstské prostředí v blízkosti města Bristol, kopečky v Devon a Somerset až po ovcemi poseté stráně v západním kraji Cornwall.
TomTom nás navedl na zvolenou adresu - jednu z ovečkovitých strání, kde se nacházela farma s ovčí babičkou; bohužel pro naši rodinu neměli dost volného místa. Paní farmářka ale má kamarádku, která bydlí jen o vesnici či dvě vedle, a jíž také bez váhání zavolala, aby zvěděla či volných loží pro poutníky londýnské našlo by se. Měli jsme štěstí a o půl hodiny později jsme parkovali naši fordku u spřátelené farmářky. Samotná cesta k farmě vedla do kopce rozbitou cestou mezi pastvinami, nad hlavou se nám honili orli a naše děti řvaly hlady.
Tohle přece nemá být zápis z rodinného deníčku, ale pokus o rozbor ubytování na farmě. Tak tedy:
Ukázalo se, že i tuto farmu jsme měli na seznamu ubytovacích míst, a také jsme se dozvěděli o existenci katalogu FarmStay UK, kde se inzerují farmy ve Velké Británii, které nabízejí ubytování, ať formou Bed&Breakfast nebo pronájmu celých cottages nebo caravans. Naše ubytování se odehrávalo v obytné části farmy - velikém domě, kde v přízemí žili farmářští manželé, v patře pak bylo několik pokojů pro hosty. Můj první dojem z interiéru obytného domu byl, že je to staroanglický přeplácaný kýč. Přebytek dekorací na stěnách i mimo ně, tapety s kytičkovým vzorem, tlustý tmavý koberec, stojánek s propagačními letáky atrakcí v Cornwallu. Odér příbytku působil umělým dojmem, nejspíš vyvolaný umně skrytými pytlíčky s chemkou napuštěnými sušenými rostlinami. Podobný pocit jsem měl i z prezentovaného pokoje, který nám paní farmářka nabídla v ceně nějakých 70 liber na noc, včetně snídaně, zkrátka bed&breakfast. Pokoj byl dost prostorný a nabízel veškerý komfort domácího bydlení, včetně všeho potřebného k přípravě čaje. Už nevím, jestli to bylo tím, že padala podvečerní hodina nebo že jsme se podívali z okna přes pastvinu s koníkem na protější stráň, kde se pásly ovce.. podlehli jsme situaci/kouzlu/únavě (nehodící se škrtněte) a rozhodli jsme se zůstat.
Na této farmě chovali koně a ovce, to zejména ocenily děti; takže jsme se při procházce kolem ohrad mohli zblízka seznámit s budoucím obědem (ne naším). Dali jsme se taky do řeči s farmářkou a dozvěděli jsme se, kam v okolí se stojí za to podívat. Ony jsou to převážně paní farmářky, které se vrhají do ubytovacího byznysu a využívají tak neobsazených prostor rozlehlých farmářských stavení k přivýdělku a pobavení. Večer se nás ještě dotyčná dáma zeptala, jak si budeme přát vejce na snídani a s tím jsme se rozloučili.
Spalo se krásně tam na venkově, kde je čerstvý vzduch, ozývají se zvuky přírody a ne hučení automobilů a sirény policejních aut, typické to kulisy londýnského předměstí.
Snídaně se podávala v jídelně, místnosti s pýchou dekorované - v tomto případě šlo hlavně o trofeje lokálního koňstva a obrázky s tématikou lovu a místní přírody. Pro zažívání vcelku příjemné. Snídaně byla rozmanitá, ačkoliv naprosto v anglickém stylu. To znamená, že se podávala Full English Breakfast (vejce, klobása, fazole v rajské omáčce, slanina, grilované rajče a žampiony + toast), nachystané ale byly i zavařeniny, cereálie a nezbytné doplňky jako máslo nebo mléko. Mě osobně snídaně uchvátila; byly to produkty přímo té farmy nebo farem z okolí a na chutích to bylo náramně znát. Tak nádhernou slaninu jsem do té doby nepoznal; přímo se rozplývala, růžová a protkaná bílými cestičkami zdravého tuku. A tak bych mohl pokračovat o každé složce té farmářské snídaně - kam se hrabe Marks and Spencer! Tehdy jsem pochopil, že správná Plná Anglická Snídaně zasytí člověka na půl dne dopředu, takže si v poledne dá jen pytlík brambůrek a čokoládovou tyčinku a to mu stačí i na zdolání těch nejvyšších cornwallských vrcholů (Brown Willy - 420 m.n.m.). U snídaní v jídelně jsme se potkávali i s dalšími hosty farmy, jednou britskou a jednou francouzskou rodinou.
Po nocích jsme studovali katalog FarmStay UK a vybírali si, kam pojedeme příště. S překvapením jsme se dozvěděli, že ve Velké Británii nabízí různé formy ubytování přes 2000 farem! Je tedy skutečně z čeho vybírat, ať už z hlediska lokality nebo podle nabízeného luxusu.
Dvě noci jsme strávili na té farmě, kterou jsme využívali jako základnu pro denní výlety po onom cípu ostrova. Nezůstalo však loni u jedné farmy; přes katalog FarmStay UK jsme si vybrali ještě farmu v Lake District a později v létě jsme si pronajali s kamarády krásnou chatu v Norfolk. Letos budeme návštěvy farem určitě opakovat a doporučil bych to i dalším, kteří by rádi ochutnali něco typicky britského.
Odkaz na online stránky FarmStay UK:
http://www.farmstay.co.uk/
Žádné komentáře:
Okomentovat