Velikonoce

jsme tento rok svým způsobem prožívali; poprvé za tu dobu, co jsme v UK. Ani nevím, čím to bylo, že jsme je doposud ignorovali. Upřímně řečeno, pro mě Velikonoce nemají význam od doby, kdy mi bylo asi šestnáct, sedmnáct. Možná jsem tehdy došel k závěru, že přece nepotřebuju záminku k tomu, abych se rozbil jak atom. Šlehání vánočkou z proutí mi připadá trapné a na pověry nedám. Ani věřící nejsem, takže Velikonoce jdou mimo mě. Tedy, šly.

Mají tady v Anglii různé zvyky velikonoční, některé možná ještě podivnější než šlehání kroucenou dvoulinkou, a celé je to pořád postavené okolo postavy Žižiho Krista, ALE... myslí tady na děti! Samozřejmě, je to propracovaný byznys, na jehož konci je tatík se sto padesáti hodinami přesčasů měsíčně a provazem kolem krku, ale děti jsou hapi a vo to tady de. Ročně se prý sní ve Velké Británii okolo 80 milionů čokoládových vajec. Kolik se prodá v období Velikonoc metrů konopného provazu, o tom jsem nic nenašel.

Líbí se mi myšlenka tzv. Lovu na vejce aka Easter Egg Hunt. Proto jsem letos v lokálním supermarketu absolvoval rvačku u regálu s posledními kusy čokoládových vajec (co jsem taky mohl čekat den před akcí) a měl jsem štěstí, odnesl jsem si vejce s obrázky postaviček u nás doma oblíbených (Peppa Pig pro Nejmenší a Winnie the Pooh pro Starší). Vaječná pátračka může mít různé formy, záleží na invenci rodičů - my jsme začátečníci, tak jsme to pojali následovně.

Žena namalovala na barevném papíře postavičky zajíce, které přilepila na špejle. Zabavila děti v jednom pokoji a já jsem mezitím pohopkával domem i zahradou a schovával čokoládové ovoidy do nápaditých skrýší (např. nepoužívaný nočník). Ke každé skrýši jsem upevnil zajíce na špejli a když bylo poschováváno, vypustili jsme lovce s vysvětlením, že domem proběhl velikonoční zajoch a zanechal po sobě vajíčkovou stopu. Děti se pustily do lovu a za pár chvil to měly všechno v košíku. Trocha křiku při dělení se o kořist, jak jinak, ale byla to sranda. Na příští rok už mě napadly nějaké inovace.

Odpoledne jsme šli na nedaleké hřiště, kde jsme potkali jinou rodinu s dětmi. Jak se ukázalo, jedno z dětí je spolužačkou naší slečny ve školce a naše mladá jí hned vzrušeně oznamovala, že zajíček u nás doma schoval vejce do nočníku, kde byly hovínka. Těžko říct, jestli rodiče malou Emmu pustí hrát si s naší dcerou u nás doma.