Protože nic neumím, poslal mě můj moudrý šéf na školení. Více jak tři hodiny jsem jel do srdce Anglie - hrabství Staffordshire. Nejvíc jsem si užil placený úsek M6. Minimální provoz a rovný hladký povrch přímo sváděl k překonávání rychlostních rekordů; jak jinak, při totální absenci kamer. Škoda jen, že jsem řídil takovou zdechlou pikslu jako je Vauxhall Astra 1.6.
Jel jsem tam s vědomím, že se budu školit tři dny a domluvil jsem si ubytování na farmě kdesi v polích. Vybral jsem si ji z katalogu FarmStay UK, ani nevím podle jakých kritérií - nejspíš byla na stránce první a měli volný pokoj.
Několik závěrečných mil na cestě na farmu bylo jako cesta po Měsíci. Astra udatně bojovala s krátery v silnici jako Arnold s Vetřelcem. Po příjezdu na farmu se mě ujal farmář Paul, který mi nápadně připomínal postavu farmáře z oblíbeného animovaného seriálu Shaun the Sheep. Potom, co zjistil, že nejsem Angličan, vzal si za úkol ukázat mi přírodní krásy okolí. Naskočili jsme do malé otřískané Hondy a Paul vyrazil ve směru prohlídky. Ve skutečnosti to byla spíš projížďka po místech, kam tahal své bývalé lásky, aspoň tak soudím podle krátkých poznámek, kterými provázel svůj výklad. Vždycky v tom figurovala nějaká bývalka. To nic nemění na skutečné kráse těch míst - třeba takový Little Grand Canyon; strmá, úzká a křivolaká silnice, lemovaná z obou stran asi desetimetrovou skalnatou stěnou, nahoře přikrytou lesním porostem jako čepicí.
Zásadním bodem prohlídky se ukázala být místní hospoda s překvapivě dobrým pivem Bombardier. Podnik byl útulný, standardně okobercovaný a dekorovaný obrázky na stěnách a nejrůznějšími předměty, kam se jen vešly. Typická anglická hospoda. Pár štamgastů u stolků a na baru, za kterým se na mě usmívala mladá kyprá Britka. Paul ucucával pivo a mluvil čím dal víc z cesty, já taky ucucával a přitom jsem ochutnal sušené oškrabky z prasečí kůže, hned ve dvojí verzi; nemůžu říct, že bych se těšil, až si je zase dopřeju, možná v příštím životě.
Vyrazili jsme zpátky na farmu, Paul mi připadal docela rozhozený na to, že měl jedno pivo a colu. Kdoví, co měl předtím nebo s jakými prášky to smíchal. Cestou vyprávěl o tom, jak se v kraji přemnožili jezevci a že se pojedem podívat na pole, jestli tam nějací budou. Minuli jsme farmu a kousek za ní byl vjezd na pole. Honda se pustila do boje s oraništěm, jak ji Paul hnal napříč polem směrem k lesíku. Už byla tma, podotýkám, Honda svítila očima a před námi se mihl stín. "To byl nejspíš jezevec," oznámil Paul spokojeně a vzal to od lesíka zpátky k asfaltce. Musel jsem se smát, jak mi ukazuje zázraky přírody. Vyprávěl ještě, že měli na farmě mladé Japonce a ti z toho všeho u nich byli u vytržení. Chtěl bych to vidět.
Druhý den jsem se na školení dozvěděl, že je jen jednodenní, takže jsem se odpoledne vracel zpátky. Jel jsem si na farmu pro věci a při příjezdu na dvůr jsem si všiml zaparkovaného malého auta, u kterého stála starší paní, zapředená do rozhovoru s farmářkou a jejím synem.
Vystoupil jsem z auta a pozdravil jsem. Farmářský chlapec se mě hned vyptával na moji vypůjčenou Astru. Řekl jsem mu, že je to zlo na kolech a na to reagovala ta starší paní, obracejíc se na farmářku: "To je váš polský instalatér?" Zase jsem se smál.
No, teď jsem po třech týdnech zpátky na té stejné farmě, mám před sebou čtyři dny školení. Snad.
Žádné komentáře:
Okomentovat