Dnešní pracovní den jsem trávil ve sklepě jedné hospody na londýnské City Road, dílo se dařilo a do pokojného, byť pošmourného, odpoledne mi dorazila textovka, že úřad milostivě vyhověl naší žádosti a od září tohoto roku může naše starší dítě začít navštěvovat reception class v místní škole. Chápu to tak, že reception class je cosi jako nultý ročník na základní škole, kde si děti už nehrají s panenkami nebo převleky kosmonautů a princezen, ale jsou už plánovaně vedeny a připravovány směrem k učení, které je na ně v budoucnu nalíčeno.
Škola sousedí se školkou, kam naše mladá teď dochází; je to patnáct minut chůze z domu. Ideál. Pravda, ve škole jsme se nebyli podívat dál než za recepcí, ale jiná tu v obci stejně není, abychom dělali nějaký výběr.
Pročítal jsem si kompletní Ofsted report (poslední je z roku 2008) a pobavila mě tam větička: "They (pupils) have a good understanding of music and art from different cultures but their appreciation of the diversity of cultures within British society is more limited."
Pěkně to kontrastuje se slovy zdravotní sestry u našeho vesnického GP, když jsme tam byli na vstupní prohlídce. Ptala se nás, jak se nám líbí v UK a navázala tím, že se o Angličanech říká, že jsou povýšení rasisti, ale že to tak přece není. Můj černý kolega (Angličan) naopak tvrdí, že to tak je.
Buď jak buď, naše Bobina zanedlouho oblékne školní uniformu a začne se (uni)formovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat