úterý 18. června 2013

Fika




Fika je pojem. Čti Fíííka. První a nejdůležitější švédské slovo, které mě naučila moje šéfová v den, kdy jsem do Švédska zaletěl na jednodenní seznamovací kukandu. Fika se tu dodržuje s posvátnou úctou; nejspíš by vám většina Švédu vysvětlila, že tenhle zvyk je jedním z pilířů jejich spokojenosti a vyrovnanosti. Co je tedy fika? V podstatě pokec u kávy. Jasně, může to být u čaje nebo jiného nápoje, ale kafe je tady ve Švédsku teplým nápojem číslo jedna. Kdo chce, ať si klidně přinese pomerančový džus. A ideálně něco sladkého k tomu. Ale chleba se sýrem je taky v pohodě. Hlavní je posedět a pokecat si, s přáteli, s kolegy, nebo třeba i s kolemjdoucími či s kolemvtrávěsedícími.

Fika mívá charakter pravidelnosti. U nás v práci je fika každý den od půl třetí do tří odpoledne (taky od devíti ráno do čtvrt na deset, i když tomu kolegové říkají spíš říkají frukost čili snídaně, ale já je podezřívám, že je to převlečená fika). Jestli potřebujete odpoledne něco udělat, nepočítejte s tím, že v době, kdy je fika, budete mít s kým spolupracovat. Jakmile odbije půl třetí, mí švédští kolegové se začínají zvedat ze židlí a jejich rty drmolí jediné slovo: Fika. Jako by je posedl bůh kávy a sušenek (nebo nanuků, když je venku hezky a sluncemilovní Švédové jdou lapat paprsky ultrafialového záření). Blonďatí roboti. Jeden by si řekl, jak můžou spolu ti lidé každý pracovní den ve stejnou hodinu zasednout na stejném místě? Proč by si spolu chtěli každý den ve stejnou hodinu jako na povel povídat? Inu, jsou tak naprogramovaní; už jako prťata ve školce sedávali odpoledne se svými prťavými kamarády u kelímku s džusíkem a sucharem s máslem. Je to jejich oáza klidu a ti, kteří se toho nechtějí účastnit, jsou podivíni, asociálové... nebo cizinci.

Abychom si ten každodenní rituál u nás v práci něčím ozvláštnili, máme v pátek fika mimořádně organizované. Vznikly skupiny po cca 10 lidech a v každé z nich má jeden člověk službu nachystat pro ostatní členy skupiny pohoštění. Většinou koupí nějaké sladké pečivo nebo dort, ti svědomitější to doma upečou.

Mimochodem, to není tak, že by se ti lidé v práci jinak nepotkali - oni spolu posnídaji, pak společně poobědvají a fika je odpolední pohlazení. Mezitím si spolu ještě dají pár meetingů.. Není už tolik k podivu, že mimo práci se moc nepotkávají. O čem by si pak na fika povídali :-)

Právě proto, že je to nepsaně povinné chodit v práci na fika, cítí se lidi v důsledku víc jako součást pracovního společenství, a to nejen proto, že děláme na stejné věci, ale taky se poznáme víc osobně. I když, co se mě týká, chodím se sebezapřením akorát na ty páteční seance. Ne, že bych se stranil lidí, ale právě tím charakterem povinnosti je mi to částečně nepříjemné. Asi je to tím, že jsem vyrostl za komunismu, ve kterém nás různí vedoucí tlačili do kolektivních akcí. Neplánovaně si ji ale rád užiju.

Žádné komentáře:

Okomentovat