čtvrtek 30. září 2010

Jedna praktická k charitativní (ne)činnosti

Škola, kam chodí naše dítě, má k charitativní činnosti blízko. Funguje zjevně jako prostředník mezi organizacemi, které páchají dobro, a peněženkami rodičů. Minulý týden jsme tady měli akci Macmillan Cancer Support, organizaci, která pomáhá lidem postiženým rakovinou. Děti přinesly do školy dortíky, které si pak ostatní děti mohly za malý obnos (jedna libra) koupit. Žena upekla bábovku, která takovým způsobem pomohla někomu jinému. Docela jsem kolem toho prskal, přijde mi to jako násilný způsob a zneužívání dětí k obstarávání peněz, byť je to pro dobrou věc. Ale děti si to užily, mají přece sladkosti rády, tak jsem to vzal.

Tento týden nám škola představila další dobročinnost - Jeans for genes. Tihle se starají o děti strádající genetickými poruchami. Akce ve škole proběhne zítra - děti přinesou libru a přijdou v džínách, aby daly najevo podporu. OK, je mi líto i postižených dětí, ale... Zase to na mě působí jako zneužití dětí pro získání financí od rodičů. Navíc už v tom není ani ten element zábavy pro dětičky - a nikdo se nenamáhal nám vysvětlit, proč bychom právě jim měli dát (v konkurenci sto sedmdesáti tisíc dalších charit).

Naše holčička je vcelku bystrá, ale ve svém věku nemá ještě příliš ponětí o tom, proč by měla ona nebo její rodiče podporovat někoho, kdo nemá to štěstí být zdravý. Zkoušeli jsme s ní o tom pohovořit, ale jí na celé akci podporované školou zajímalo něco úplně jiného; cosi, co se týkalo jen jí samé. Děti jsou do jistého věku sobecké a podle mého názoru jsou pětiletí člověkové příliš nerozumní (rozuměj ovladatelní) na to, aby jim charitativní organizace ve spolupráci s autoritami vštěpovaly myšlenku, že na charitu se MÁ přispívat.

Naše dcera bude zítra ve škole ve své uniformě jako obvykle a dostalo se jí vysvětlení, že rodiče se rozhodli této charitě nepřispět. Nepůsobila dojmem, že by ji to nějak rozhodilo.

Není to o libře, která by změnila majitele. Jsem znechucený z toho, že na nás jdou charity přes děti, když nás nedostanou přímo. Pro děti není jednoduché vyrovnávat se s tím, že nedostávají to, co ostatní - je to pro ně i pro rodiče zátěž, paradoxně jde v tomhle případě o tzv. dobrou věc.

Včera jsem vyslechl rozhlasovou reportáž na téma charity, kde chlapík z jedné dobročinné organizace zcela vážně tvrdil, že některé účely jsou lepší (rozuměj více morální) než jiné a lidi by se nad tím měli zamyslet než své peníze dají nějaké charitě. Konkrétně jmenoval podporu zneužívaných dětí proti podpoře místního baletního spolku. Jaká nehoráznost! Kdo může říkat jiným, co mají považovat za lepší a morální?

Ano, dostává se mi vysvětlení, kde se v Britech bere ta solidárnost k ostatním. Dostávají to dávkované od dětství, stejně jako spoustu, kopec a ranec dalších poučení (takhle to dělej, tohle nedělej, poslouchej autority, čti nápisy). Připomíná mi to učení se víře v boha. A tomu jsem nikdy neholdoval.

Něco mi říká, že si paní učitelky s našimi dětmi ještě užijí.


Související články:

http://vacheque.blogspot.com/2010/09/anglicka-charita.html


.

4 komentáře:

  1. Palec nahoru, jsem tu uz nejaky patek a mam tady z toho uplne ten samy pocit!

    OdpovědětVymazat
  2. taky palec nahoru! neumim si predstavit jak deti si od sebe navzajem za libru kupuji babovky (pak ucitelkam utrzene libry odevzdaji?) Nemam problem neco podporit, v praci jsme si prave takovyhle cupcakes radi kupovali (pekla je kolegyne a byly dobry) nebo si na sebe v patek vzit neco ruzovyho ale pouzivat deti a nemit moznost vyberu neni ok.
    Kolikrat v televizi bezi srdceryvna reklama na cistou vodu v africe nebo jiny charity a manzel uz se shani po propisce ze si napise cislo konta ale skoncime vzdycky s tim ze nevime jestli by tam ty penize fakt doputovaly. Proto jsem ted rada ze muzu prispivat nekam nekomu koho znam a kde budu mit prehled co se s penezma deje, totiz http://eboinnaija.fundekave.net/index.php?i=181082-prvni-projekt-je-tu

    OdpovědětVymazat
  3. Nebyl jsem u toho, ale z toho, co jsem vyslechl, daly maminky s dětmi ty sladkosti na nějaký společný stůl, odkud to pak nějaká souška učitelka prodávala. nevím,jestli všechny vydělané peníze šly charitě nebo si něco nechala škola, potažmo PTA (Parent Teacher Association, která je tady při naší škole hodně aktivní a minulý rok vydělala zdejší škole na akcích pro rodiče s dětmi £10.000).
    Fakt jsem se na školu napěnil, protože naše dcera byla jediná, kdo do školy nepřišel v džínách a nepřinesl penízek. To je od školy podle mě dost nepromyšlené, tahat peníze z rodičů, ale následky nechat vyžrat jejich děti (v našem případě). Naštěstí to naší Zuzance bylo podle všeho dost jedno, že přišla jediná v uniformě.
    Příští týden máme formální setkání s její učitelkou, ideální příležitost tohle téma otevřít.

    OdpovědětVymazat
  4. No proc myslis ze velke mnozstvi reklam cilene, nebo jen mimochodem zameruje na deti. Jsou velmi dobrym objektem a rodice ve valne vetsine nedokazi rict ne (ruzne figurky,samolepky,.. pridavane snad ke vsemu i kdyz to s detma nema zadnou souvislost), uz jenom cekam kdy do toho skoci snad i vyrobci aut a budou nabizet auto ktere se urcite bude libit pepickovi a jirince.
    Problem je v tom ze i kdyz se detem clovek snazi vysvetlit proc, tak pak kdyz je to dite ve skole samotne a jedine se odlisuje tak to na nej muze pusobit nekdy dost depresivne.
    Clovek rad da penize na charitu, ale musim vedet ze jen administrativa charity nesezere polovinu prispevku a druhou polovinu stejne zabavi nejakej kmenovej vudce v africe, tudiz na tu pitnou vodu nejde nakonec nic.

    OdpovědětVymazat