Quis custodiet ipsos custodes

Po snídani nasedám do auta zaparkovaného před domem, vytahuji z batohu navigaci, kterou usazují do držáku na čelním skle, a zdvořile se jí ptám, jak mě dostane do jedné z lokalit na Canary Wharf v Londýně. Čeká mě tam práce. Navigace se zamyslí a po chvíli, během které už vycouvám z příjezdové cesty a jedu si to po hlavní cestě k cestě ještě hlavnější, mi nabídne trasu a hlasový doprovod. Bude to necelých 30 mil, hodinka řízení, pane. Děkuji a raději pouštím rádio. Opouštím naši vesnici, odbočuji na hlavní a po pouhých dvou stech metrech si hlídám rychlost. Vím, že tam na mě čeká první z rychlostních kamer - žlutá Gatso. Kdybych přetáhl čtyřicítku, udělá blesky blesk a osvítí nemytý zadek mého stříbrného Nissanu. Nerad se fotím, takže držím ručičku tachometru těsně v oblasti čtyřicítky a jede se dál. Po zhruba míli, která spojuje dvě vesnice, přijíždím k ceduli s varováním, že ve vesnici provozují mimo klasických CCTV také kamery s možností ANPR (Automatic number plate recognition). No pro mě za mě, nic si na mně nevezmou. Pojištění za auto zaplacené je, stejně tak jako road tax (daň z vozidla), a to jsou v téhle venkovské oblasti asi tak jediné věci, které by mohly být skutečným důvodem pro nasazení ANPR. Mířím k dálnici a beru to zkratkou. Odbočuji z hlavní na úzkou silnici, která vede lesem; tu a tam projíždím kolem obytných domů a farem s landroveří technikou zaparkovanou na příjezdových cestách. Nevím, jestli si mého auta vůbec všimne některá ze soukromých CCTV nebo webkamer, které mají vlastníci u svých sídel namontované. Napojuji se na hlavní cestu kousek před kruhovým objezdem, ze kterého už se pak přidám do dlouhého hada aut, táhnoucího se podél M25. Ještě předtím se ale zastavuji na benzínce, aby měl můj hNissan dost sil na naše společné cesty. Přistavuji auto ke stojanu s naftou a CCTV/ANPR kamera už v tichosti předává data o mém vozu do systému. Kdybych odjel bez zaplacení, vědí všechno. Takže se odeberu do vnitřních prostor čerpací stanice, kde mě snímají naráz tři kamery na stěnách. Nemyslím si, že mě někdo skutečně sleduje; nejspíš v zadní místnosti běží monitor, jehož obrazovka zobrazuje tři okna, jedno pro každou kameru. Manažer čerpačky je ale příliš zabraný do pojídání ranní samosy s chili omáčkou a čtením Daily Star než aby se zaobíral pohledem na nás, nudné návštěvníky stanice. Platím a odjíždím, směr kruhový objezd a nájezd na londýnský Orbital (M25). Žijeme v době další vědeckotechnické revoluce a díky tomu je M25 na několika úsecích zúžená a osázená kamerami, které měří průměrnou rychlost. Jedna z nich mě zabírá jen chvíli po tom, co se napojím na okruh. Je to skvělý pocit; v uších se mi rozléhá rajská hudba a mé rty se špulí do polibku, vysílanému těm dobrým lidem, kteří myslí na bezpečnost nás a našich dětí. Jako cukr na ovocném koláči jsou podél dálnice rozesety také obyčejné kamery, které monitorují provoz a umožňují například sledování dění na dálnici přes webové rozhraní. I ANPR kamera si prohlíží mou značku. Po obloze se prohání vrtulník metropolitní policie, monitorující dopravu (videozáznam pořízen, pane). Opouštím M25 a beru A13, mířím do Východního Londýna. Tu a tam rychlostní kamera, nic zvláštního, ale jak se blížím k mohutným budovám na Canary Wharf, přibývá i množství kamer, mířících jejich zvědavé zraky na přední části vozidel, včetně osádky. Nepochybuji o tom, že jsou schopny zachytit i drobné detaily toho, co se děje v autech - například jestli řidič telefonuje, jí nebo levou rukou testuje lem podprsenky sekretářky, kterou veze do práce. Množí se též ANPR kamery, uchycené na konstrukcích, klenoucími se nad vozovkou. Jsou jako vozová hradba, chránící hlavní město před nájezdem hord těch, kdo se rozhodli nepřispět do systému, vybudovaného kolem vlastnictví motorového vozidla. Zatím není technologie tak cenově dostupná, ale vývojáři a výrobci kamer vědí, po čem je poptávka, a nové kamery už mají kombinované funkce (nahrávání videozáznamu, ANPR, měření rychlosti a to i průměrné, kontrola průjezdu křížovatky na červenou - všechno v jedné krabici). Ubyde množství krabiček, ale dostane se nám zvýšené péče. Vymotám se ze sítě hlavních cest a přijíždím na horní část Canary Wharf. Hrubým odhadem mě cestou od domu až sem mohlo zachytit na sto až sto padesát kamer...? Vjezd na Canary Wharf je pokaždé mírně záludný. Musíte projet stanovištěm ochranky a nikdy nevíte, jestli si vyberou ke kontrole zrovna Vás. Pravděpodobně jim při tom rozhodování pomáhají kamery, které Vás sledují už značný kus před check-pointem. Dnes je můj šťastný den a svým způsobem přispívám k rozvoji vědeckotechnické revoluce. Bezpečák mi ukazuje, ať zajedu stranou, budeme se prohlížet. Jezdím na Canary Wharf docela často a tu a tam mé auto kontrolují = vím, co mě čeká. Sekuriťák vezme tyč s kruhem na konci a objede s ním auto a podautí. Detekce výbušnin. Nezajímá ho, kam jedu, co vezu. Dneska mám ale enormní štěstí, kontrola je důkladnější. Mám stažené okýnko a chlapík v uniformě jím prostrčí tyčku s kleštěmi na konci. Kleště svírají papírek. Jen tak projede papírkem po volantu a už si bere tyčku k sobě do budky. Ptám se ho, co tímhle sleduje a co se chystá zjišťovat. Jsem celý vystrašený, jestli ho nenastrčila moje žena, aby z volantu získal vlákna poprsenky mojí sekretářky. Vysvětluje mi, že udělal stěr z volantu, jestli na něm mé prsty nezanechaly stopy po výbušninách, se kterými jsem předtím mohl manipulovat. Jak chytré! Ano, mazal jsem si ráno Semtex na chleba a trochu jsem si ho pak ještě vetřel do kadeří, aby se více leskly. Ukazuje kolegovi vzadu vztyčený palec a otevírá mi závoru. Canary Wharf mi leží u nohou. Canary Wharf je místem financí a informací. Budovy trčící do oblak, restaurace na povrchu, obchodní centra pod zemí - sem chodí lidé peníze vytvářet a utrácet. Bezpečnost na každém kroku. Parkuji v podzemní garáži, neustále pod dohledem bezpečnostních kamer - na rozích i na střechách budov, na sloupech i na zdech, zvědavé skleněné oči se za námi točí a jistě velká část z těch záběrů je sledována nějakým pracovníkem, který vyhodnocuje chování těch, které pozoruje. Řekněme, že si mě takový ferda všimne na svém monitoru, jak přicházím z podzemního parkoviště na úroveň chodníku. Co tak na mně vidí, co se může honit jeho trénovanou paranoidní palicí? Postava s velkým batohem, ale turista to není. Vypadá, že to tady zná, ale nechová se jako typický zaměstnanec finančních a mediálních gigantů. Ferda bystří, drobnou rukou se zlatým řetízkem na zápěstí zahýbe joystickem na kontrolním panelu a pouští si na monitoru obraz z následující kamery, která umožňuje lepší pohled zepředu. Stále nenachází žádné vodítko, kam mě zařadit, a tak má na výběr ze dvou možností: buďto mě bude sledovat pomocí na sebe navazujících kamer a ztratí dost času tím, aby zjistil, že jsem obyčejná nula, nebo svou mocnou vysílačkou zavolá někoho z chlapů z bezpečnostní agentury na ulici, aby se mě zašli zeptat, jestli nepotřebuji poradit. Vtom mě vidí zacházet do budovy 1 Canada Square. Tam už to je mimo jeho působnost, mají vlastní systém CCTV kamer s operátorem. Prohrábne se slastně v rozkroku a zakousne se do rozjezeného kuřecího závitku. Když jsme u toho vcházení do objektů s vlastním systémem CCTV; ze zákona je provozovatel systému povinnen uvést u vstupu, že objekt je monitorován CCTV a funkci a jméno osoby, která je zodpovědná a na níž se lze obrátit. Tak jsem pod kontrolou po celou dobu měho pobytu na Canary Wharf. V jednu chvíli jsem si už mohl myslet, že mě Matrix ztratil z dohledu, když jsem se dostal na střechu jedné z budov, ale to jen do chvíle než jsem si tam nahoře všimnul moderní kamery Leica - rotační s detektorem pohybu. Zahlédne Vás všude. Tak to je prvních pár hodin mého pracovního dne a téměř celou dobu jsem pod kontrolou kamer. Úplný Al Pacino, he! Nejsou to jen zneklidňující všudepřítomné kamery a fakt, že jsme sledováni při našem pohybu městem, aniž bychom s tím souhlasili. Otázek s tím spojených je mnoho. Jak jsou tyto záběry chráněny proti zneužití? Kdo k nim má přístup a za jakým účelem? Jak dlouho se záznamy uchovávají a kdo dohlédne na to, že jsou po čase smazány? Co jsem se dozvěděl průletem nad informacemi na internetu, sledování veřejnosti kamerami nemá výrazný přímý podíl na objasnění kriminální činnosti, ale jejich zastánci je hájí tvrzením, že jsou často podpůrným prostředkem pro odhalování trestné činnosti. Veřejná správa (například londýnské městské části) utrácí velké částky za instalace dohledových systémů a můžeme čekat další rozšiřování s tím, jak technologie jde dopředu. Otázkou zůstává, nakolik budou monitorovací systémy fungovat reaktivně (možnost pustit si záznam zpěn, když už nějaká událost pominula a vyšetřue se) a do jaké míry budou pod dohledem operátorů, kteří maji možnost okamžitě jednat. Jsou to děsivé představy, ale vzhledem k tomu, jak jsme si my, lidé ve svobodné společnosti, bez většího reptání zvykli na realitu permanentního sledování, je to zřejmě logické vyústění správy Matrixu. Praktická ukázka využití systému CCTV: http://www.bbc.co.uk/news/uk-11536094 .