Neprodávat svůj čas levně

Přečetl jsem si zamyšleníhodný članek na blogu Starýho Holborna, ve kterém se Old Holborn (dále jen OH) zamyslel nad smyslem trávení našeho času prací; co tím získáváme, anebo ztrácíme. Jestli ten celkem polopaticky napsaný text chápu správně, říká v něm OH, že pracovat víc a víc proto, abychom si mohli dovolit větší auto, tlustší milenku a dovolenější dovolenou, je podle něj mrhání toho omezeného množství času, který nám byl dán ke strávení. A stejně tak je škoda věnovat svůj jedinečný čas kdekomu, například firmě nebo vládě.

Bezvadná myšlenka, naprosto s ní souhlasím, jen mě při tom ještě napadlo, že Starý Holborn řekl jen to A, ale vynechal B.

Neřekl bych o sobě, že jsem člověk, který nějak zvlášť shromažďuje předměty a ve chvíli, kdy nepřemýšlí o práci přemítá, za co vydělané peníze utratí. Tu a tam něco koupíme, sobě nebo dětem, ale v mezích slušnosti. K čemu mířím... Přestože množství krámů, za které utrácíme rodinné peníze, je zhruba konstantní, musím se víc snažit, aby příliv financí do domu rostl, jinak se náš životní standard sníží. Je to proto, že rostou pevné náklady, které máme v souvislosti s bydlením, potravinami a tak podobně. Pozvolna rostou ceny energií, jídla, benzínu, služeb a vůbec, přitom jsem poslední dva roky nedostal v práci přidáno. Chystá se na nás další zvýšení daní, které se skřípěním zubům přijmeme.

Jde o to, že se mě nikdo neptá, jestli chci nebo nechci platit víc za stejnou věc nebo službu - prostě si ty peníze vezmou, aby měli na rychlejší auta a milejší milenky. Já si vezmu pár přesčasů navíc, a tím to dorovnám, ale rozhodně nejsem pánem svého času. O tom však OH mlčí, možná to má jinak. Nechci tady naříkat, jen mě to napadlo při čtení jeho článku.