úterý 31. srpna 2010
Zahrajem si na vojáky, máme pušky a bodáky...
Přívěšek britského premiéra Nick Clegg se utajeně vynořil v Afgánistánu, aby tam... co? Asi byl umýt nádobí po Davidu Cameronovi, který byl na návštěvě v Afgánistánu před necelými třemi měsíci. Na BBC je o tom článek: http://www.bbc.co.uk/news/uk-11141874 Britské jednotky se mají z A. stáhnout do roku 2015. První, co mě napadlo je, co budou ti stateční hoši dělat? Vymyslí se pro ně nějaká nová křížová výprava? Nebo budou prostě jenom tak dělat bordel? Vzpomněl jsem si na tohle: http://www.telegraph.co.uk/news/newstopics/politics/defence/3235844/Thousands-more-ex-frontline-soldiers-in-the-criminal-justice-system-than-previously-believed.html V podstatě je mi po tom prd, britští vojáci pro mě nejsou významnější než japonské lovkyně perel, ale jsem vystaven vlivu anglických médií, takže se mi dostává těch děsných zpráv, jak někde daleko dva vojáci zemřeli při přátelské přestřelce. Vyvolává to ve mně nechuť a dvě myšlenky. Zaprvé, nejsou tam proto, aby se nám tady žilo líp. Necítím vděk. Zadruhé, jak moc vymyté mozky ti lidi mají? Osobně bych se vojáky, padlými při invazi, moc nechlubil.
pondělí 30. srpna 2010
čtvrtek 26. srpna 2010
Z odposlechu: The xx - Crystalised
Ještě jedna současná hitovka (jo, poslouchám teď častěji Xfm radio). Tahle mě pro změnu bere svojí uvolněnou atmosférou, trochu melancholickou. Připomíná mi starší Morcheebu.
The xx - Crystalised
The xx - Crystalised
Z odposlechu: Vampire Weekend - Me and my cousins
Nejsem zrovna fanda britské kytarové scény - dneska se říká indie - ale tahle skladba mě baví. Nejspíš proto, že to není typicky ukňourané.
Vampire Weekend - Me and my cousins
Vampire Weekend - Me and my cousins
úterý 10. srpna 2010
Zpátky (ani krok)
Strávil jsem uplynulých 14 dní v České republice - Československu. Zažívací potíže z toho nemám.
Kolegové v práci se mě ptají, jak jsem se měl a v žertu říkají: "Tak jsi rád, že jsi zpátky." Cítím se trochu v rozpacích, když odpovídám: "Ano, jsem moc rád, nechce se mi zpátky, vůbec."
Není jednoduché popsat v několika větách pocity, které mě k takovému vyjádření vedou; navíc tak, aby je Angličan dokázal pochopit.
Možná kdybych jim místo toho přiblížil některé okamžiky, které jsem tam za tu krátkou návštěvu zažil. Například:
V pražské ZOO
Holčička, asi osmiletá: "Mami, a proč při povodních ty slony zachraňovali?"
Matka, evidentně udivená: "Přece proto, že jsou ty sloni hrozně drahý!"
V restauraci v Černošicích
Nápojový lístek: voda z vodovodu - 3 dcl - 12 Kč
Rozhovor s bývalými kolegy
Kolega 1: "Máme moc práce, tak nám šéf navrhl, že můžeme nabrat ještě jednoho člověka. Řekli jsme mu, ať nám radší přidá, že uděláme víc práce."
Kolega 2: "Nakonec nám toho člověka dali, tak jsme si aspoň vynutili, že vezmou někoho, kdo nemá dostatečnou kvalifikaci, aby nemohl pracovat pohotovosti, protože bychom se s ním jinak museli dělit o příplatky."
Zážitek slovenské kamarádky z čekárny jedné pražské polikliniky
Paní v čekárně k jiné paní: "Jako to nevadí, že ta doktorka je Slovena, ale když pracuje v Čechách, tak by měla mluvit česky, kdo jí má rozumět."
Mám dojem, že se Češi k sobě chovají zle, nepřejí si pěkného. Oproti tomu tady v Anglii mi připadá, že spolu lidi mnohem víc spolupracují; jakoby chápali, že když potáhnou za jeden provaz, budou z toho těžit všichni.
Řekl bych, při svém omezeném rozhledu a zkušenosti, že tohle se pěstuje už od útlých dětských let. Zatímco v rodné zemi se děti od rodičů učí, že co neurvou na úkor druhých, to mít nebudou, v Anglii malým dětem říkají, aby se podělili o to, co mají, ve školkách je učí prezentovat se a pracovat v rámci kolektivu.
Nám, Čechům (a o Slovácích si myslím totéž) chybí pocit identity, sounáležitosti, vědomí kvality sebe samých i těch okolo, umění ocenit dobrý výkon a vážit si drobností. Je to ještě pořád břemeno komunismu?
Naše starší dcera se naučila vyslovovat drnčivé české R. Teď bojuje s tím anglickým jemným r, které předtím dokonale ovládala.
Kolegové v práci se mě ptají, jak jsem se měl a v žertu říkají: "Tak jsi rád, že jsi zpátky." Cítím se trochu v rozpacích, když odpovídám: "Ano, jsem moc rád, nechce se mi zpátky, vůbec."
Není jednoduché popsat v několika větách pocity, které mě k takovému vyjádření vedou; navíc tak, aby je Angličan dokázal pochopit.
Možná kdybych jim místo toho přiblížil některé okamžiky, které jsem tam za tu krátkou návštěvu zažil. Například:
V pražské ZOO
Holčička, asi osmiletá: "Mami, a proč při povodních ty slony zachraňovali?"
Matka, evidentně udivená: "Přece proto, že jsou ty sloni hrozně drahý!"
V restauraci v Černošicích
Nápojový lístek: voda z vodovodu - 3 dcl - 12 Kč
Rozhovor s bývalými kolegy
Kolega 1: "Máme moc práce, tak nám šéf navrhl, že můžeme nabrat ještě jednoho člověka. Řekli jsme mu, ať nám radší přidá, že uděláme víc práce."
Kolega 2: "Nakonec nám toho člověka dali, tak jsme si aspoň vynutili, že vezmou někoho, kdo nemá dostatečnou kvalifikaci, aby nemohl pracovat pohotovosti, protože bychom se s ním jinak museli dělit o příplatky."
Zážitek slovenské kamarádky z čekárny jedné pražské polikliniky
Paní v čekárně k jiné paní: "Jako to nevadí, že ta doktorka je Slovena, ale když pracuje v Čechách, tak by měla mluvit česky, kdo jí má rozumět."
Mám dojem, že se Češi k sobě chovají zle, nepřejí si pěkného. Oproti tomu tady v Anglii mi připadá, že spolu lidi mnohem víc spolupracují; jakoby chápali, že když potáhnou za jeden provaz, budou z toho těžit všichni.
Řekl bych, při svém omezeném rozhledu a zkušenosti, že tohle se pěstuje už od útlých dětských let. Zatímco v rodné zemi se děti od rodičů učí, že co neurvou na úkor druhých, to mít nebudou, v Anglii malým dětem říkají, aby se podělili o to, co mají, ve školkách je učí prezentovat se a pracovat v rámci kolektivu.
Nám, Čechům (a o Slovácích si myslím totéž) chybí pocit identity, sounáležitosti, vědomí kvality sebe samých i těch okolo, umění ocenit dobrý výkon a vážit si drobností. Je to ještě pořád břemeno komunismu?
Naše starší dcera se naučila vyslovovat drnčivé české R. Teď bojuje s tím anglickým jemným r, které předtím dokonale ovládala.
úterý 3. srpna 2010
Jedna kuriozní espézetka
Koho byste čekali za volantem auta s takovouhle značkou? Starší dámu se šedivými vlasy?
pátek 30. července 2010
Když se vypnou kamery
Řítil jsem se nebezpečnou rychlostí po úzkých silnicích essexských, když jsem na vlnách seriózního rádia BBC4 vyslechl zprávu o tom, že v hrabství Oxfordshire budou vypínat většinu kamer, sloužících k měření rychlosti na silnicích. Radostí jsem málem vyjel ze silnice; že by se blýskalo na rozumnější časy?
Ne tak docela. Ministerstvo dopravy dá místním úřadům méně peněz na provoz tzv. prvků bezpečnosti na silnicích, a tak se některé rozhodly ukázat ministerstvu dva vztyčené prsty a přestat provozovat to, co jim nesype.
Princip je takový, že DopMini dává místním autoritám peníze na provoz vymáhání poslušnosti řidičů, autority přesunou peníze do konglomerátu organizací nazvaného Road Safety Partnership, který pak rozhoduje, jak peníze vhodně roztočit, aby to na silnicích bylo bezpečnější (nevím pro koho, pochybuju, že při tom nějak myslí na řidiče aut). Tohle sdružení provozuje taky sítě rychlostních kamer. Háček je v tom, že peníze, které se vyberou na pokutách, nejdou ani tomu sdružení, ani místním sockomilům, sorry, úřadům, nýbrž odcházejí do vládního měšce. A tady nastal kámen úrazu. Místní nebudou dostávat peníze na provoz sítě kamer a zákon je nastavený tak, že nemůžou výtěžkem z pokut sami kamery financovat. Vezměte si, že jedna jediná kamera kdesi v Nottinghamshire vyfotila v průběhu pěti let 76 000 řidičů a vydělala tak přes 4,5 milionu liber. Kdyby se kamery šikovněji rozmístily a možná trošku zvedly pokuty, to by se to úřadům financovalo, jen kdyby měly tu moc. Ještě že tomu tak není.
Na začátku tohoto týdne tedy Oxfordshirští prohlásili, že kamery vypnou neb si je nemůžou dovolit. Vypnou neznamená odstraní. Jak rozeznáte vypnutou kameru od zapnuté? Jedině podle účtenky na šedesát liber a obrázku Vašeho auta. Takže strašák v poli zůstane a chování řidičů se nejspíš moc nezmění.
Ostatně ve městě Swindon vypnuli kamery před rokem a s odstupem statistiky vypovídají, že nehodovost zůstala zhruba na stejné úrovni jako v kamerovém období.
Kamery by mohli nahradit policisté s mobilními radary, ale vzhledem k tomu, že v penězovodu do policejní kapsy se také objevily vážné trhliny, nečekal bych v tom velké změny. Policejní složky jsou příliš zaneprázdněné postáváním ve trojicích na ulici a diskuzemi s asociály než aby se mohly věnovat šikaně na silnicích. Taky dobře, svým způsobem.
Jezdím dost po Londýně a blízkém okolí a musím říct, že je to docela namáhavé, zejména kvůli omezování, které autority vymýšlejí. Přemíra dopravního značení, různá úchylná doporučení nad rámec značení, variabilní rychlostní limity, místy zbytečně nízké rychlostní limity, úseky měření... a v tom se pohybující zástupy plechovek na kolech, řízených pochybnými existencemi z dalekého Československa, kde se jezdí na špatné straně silnice.
Jakkoliv může být dobrá zpráva, že kamery zůstanou jenom jako pasívní strašáci (a že nejspíš nezůstane jenom u kamer, protože peníze prostě nejsou), vsadil bych se, že dámy a pánové z Road Safety Partnership a podobných khovnu spolků už vymyslí nějakou jinou, levnější buzeraci, za což si pak budou moct vyplatit nějaký hezký bonus. Před Vánocemi přijde vhod.
Databáze rychlostních kamer v UK:
http://www.speedcamerasuk.com/speed-camera-database.htm
A pár otázek a odpovědí ohledně kamer:
http://www.speedcamerasuk.com/speed-camera-faqs.htm
Ne tak docela. Ministerstvo dopravy dá místním úřadům méně peněz na provoz tzv. prvků bezpečnosti na silnicích, a tak se některé rozhodly ukázat ministerstvu dva vztyčené prsty a přestat provozovat to, co jim nesype.
Princip je takový, že DopMini dává místním autoritám peníze na provoz vymáhání poslušnosti řidičů, autority přesunou peníze do konglomerátu organizací nazvaného Road Safety Partnership, který pak rozhoduje, jak peníze vhodně roztočit, aby to na silnicích bylo bezpečnější (nevím pro koho, pochybuju, že při tom nějak myslí na řidiče aut). Tohle sdružení provozuje taky sítě rychlostních kamer. Háček je v tom, že peníze, které se vyberou na pokutách, nejdou ani tomu sdružení, ani místním sockomilům, sorry, úřadům, nýbrž odcházejí do vládního měšce. A tady nastal kámen úrazu. Místní nebudou dostávat peníze na provoz sítě kamer a zákon je nastavený tak, že nemůžou výtěžkem z pokut sami kamery financovat. Vezměte si, že jedna jediná kamera kdesi v Nottinghamshire vyfotila v průběhu pěti let 76 000 řidičů a vydělala tak přes 4,5 milionu liber. Kdyby se kamery šikovněji rozmístily a možná trošku zvedly pokuty, to by se to úřadům financovalo, jen kdyby měly tu moc. Ještě že tomu tak není.
Na začátku tohoto týdne tedy Oxfordshirští prohlásili, že kamery vypnou neb si je nemůžou dovolit. Vypnou neznamená odstraní. Jak rozeznáte vypnutou kameru od zapnuté? Jedině podle účtenky na šedesát liber a obrázku Vašeho auta. Takže strašák v poli zůstane a chování řidičů se nejspíš moc nezmění.
Ostatně ve městě Swindon vypnuli kamery před rokem a s odstupem statistiky vypovídají, že nehodovost zůstala zhruba na stejné úrovni jako v kamerovém období.
Kamery by mohli nahradit policisté s mobilními radary, ale vzhledem k tomu, že v penězovodu do policejní kapsy se také objevily vážné trhliny, nečekal bych v tom velké změny. Policejní složky jsou příliš zaneprázdněné postáváním ve trojicích na ulici a diskuzemi s asociály než aby se mohly věnovat šikaně na silnicích. Taky dobře, svým způsobem.
Jezdím dost po Londýně a blízkém okolí a musím říct, že je to docela namáhavé, zejména kvůli omezování, které autority vymýšlejí. Přemíra dopravního značení, různá úchylná doporučení nad rámec značení, variabilní rychlostní limity, místy zbytečně nízké rychlostní limity, úseky měření... a v tom se pohybující zástupy plechovek na kolech, řízených pochybnými existencemi z dalekého Československa, kde se jezdí na špatné straně silnice.
Jakkoliv může být dobrá zpráva, že kamery zůstanou jenom jako pasívní strašáci (a že nejspíš nezůstane jenom u kamer, protože peníze prostě nejsou), vsadil bych se, že dámy a pánové z Road Safety Partnership a podobných khovnu spolků už vymyslí nějakou jinou, levnější buzeraci, za což si pak budou moct vyplatit nějaký hezký bonus. Před Vánocemi přijde vhod.
Databáze rychlostních kamer v UK:
http://www.speedcamerasuk.com/speed-camera-database.htm
A pár otázek a odpovědí ohledně kamer:
http://www.speedcamerasuk.com/speed-camera-faqs.htm
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)