sobota 8. září 2012
Good bye and God save da Queen
V květnu 2012 jsme na letišti v Gatwick zamávali britským úředníkům a nasedli na letadlo směr Stockholm - s jednosměrnou letenkou. Pět let života v UK, o kterém jsem na těchhle stránkách něco napsal, bylo mnoho moc obohacující zkušeností. Teď je to pátý měsíc, co naše rodina žije ve Švédsku. Nemám, co bych na tenhle blog psal, když v UK nežiju, takže tenhle příspěvek to tu uzavírá. Zavírá. Avírá. Vírá. Írá. Rá. Áááááá :)
pondělí 7. listopadu 2011
Olympijským vítězem v utrácení je - vláda!
Zatímco do nás média každý den hustí, v jak velké krizi se nacházíme, a naši stateční vůdcové nás ubezpečují, že jsme v tom všichni spolu, přichází zpráva (další z mnoha), jak si ti, kdo si pod pohrůžkou věznění a násilí berou naše peníze, zpříjemňují život.
Nasrat lidem z vlády, pracovníkům z veřejného sektoru i jejich kamarádíčkům z Canary Wharf a The City. Kdybych mohl rozhodovat sám, kdo za moje peníze uvidí některou ze soutěží na největším společném podniku BT a McDonalds, určitě bych si nevybral žádného arogantního kohouta v obleku, který už tak bere dost na to, aby si mohl lístek koupit jako my ostatní, ale nejspíš dítě školou povinné - ať vidí, kam to dotáhnou lidi, kteří se něčemu věnují naplno.
Pochybuji, že se tady bavíme o lístcích na úvodní kolo soutěže ve vzpírání; půjde o vstup na zahajovací ceremoniál a populární disciplíny. Je jasné, že čím více atraktivních lístků jde "na odměny těm, kdo na přípravě tvrdě pracovali", tím méně jich zbyde pro ostatní.
Jak to správně řekla na začátku článku Dee Doocey, je to pohrdáníhodné. Nic víc, nic míň.
středa 18. května 2011
EHIC - karta Evropského zdravotního pojištění
Naše starší dcera se vypravila do rozvojového Československa, aby tam strávila velikonoční prázdniny u babičky a dědy. Den před návratem si byla hrát v tamější atrakci pro děti, která má připomínat Tarzanovu džungli (lození, šplhání, houpání). Nevím, jakou konkurencí by Tarzanovi byla naše Zuzi, uhnala si pád ze žebříku; sice jen z výšky jednoho metru, ale spadla nešťastně tak, že si zlomila ruku.
Po převozu do nemocnice ve Valmezu se ukázalo, že zlomenina byla komplikovaná a muselo se operovat. Dozvěděli jsme se, že si ji v nemocnici nechají po dobu blíže nespecifikovanou, i vydala se manželka za naší drahouškou do Valmezu (letenka od Wizzair vyšla na £70, zatímco Ryanair si řekl o nějakých £130, hm). Po týdnu v nemocnici byly ženy a děti propuštěny a vrátily se zpět do kolébky demokracie. Nebudu ctěné čtenáře zdržovat sepisováním zážitků mé ženy z nemocničního prostředí; řeknu jenom, že z toho, co jsem pochopil, stálo to za polibzadek sevšimvšudy.
V jednu chvíli vyvstala otázka, jak proběhne úhrada za lékařskou péči. Před časem jsme se zřekli veškerých styků s českými zdravotními pojišťovnami a my i naše děti jsme plně pod křídly anglického zdravotního systému NHS. To by nám samo o sobě v ČR nebylo moc platné, Evropská unyje ještě nenařídila povinnou bezplatnou lékařskou péči všude a všem; naštěstí jsme se už dříve vybavili kartami Evropského zdravotního pojištění - EHIC (European Health Insurance Card). Tuto kartu poskytuje NHS, nárok mají obyvatelé Velké Británie, přímo za ni nic neplatí a karta platí pět let. Když cestujeme, bereme si tuhle kartu s sebou; doposud jsme ji nepotřebovali, takže jsem si nebyl jistý, jak budou kartu přijímat skuteční poskytovatelé zdravotní péče - na internetu si člověk přečte různé zkušenosti - teoreticky bychom měli mít nárok na ošetření stejně jako obyvatelé hostitelské země, vícenáklady by nám pak NHS proplatili (má to své limity, samozřejmě - mluvíme o zdravotní péči veřejné, poskytované státem).
Protože v nemocnici ve Valmezu věděli, že nežijeme v ČR, už asi druhý nebo třetí den přišli s otázkou, jak jim za jejich služby zaplatíme. Žena vytáhla modrou kartičku EHIC a po počátečních rozpacích valmezských se ukázalo, že kartu přijmou a dokonce našli jakýsi formulář, který žena podepsala a nemocnice si úhradu péče bude dobývat bez naší další účasti (zaplatili jsme jenom poplatek za pobyt v nemocnici, něco jako stovka za den).
Na začátku, když nebylo jasné, jestli se nemocnice nepostaví na zadní a kartu ženě nezašije tam, kam chodí jen manžel nebo lékař, jsem volal Overseas Healthcare Team úředníkům abych zjistil, jak má taková akce probíhat. Od vlídné paní jsem se dozvěděl, že nemocnice si má úhradu vyžádat od českého státu (zastoupeného Všeobecnou zdravotní pojišťovnou) a na konci roku si pak evropské státy vyrovnají závazky a pohledávky mezi sebou. Kdyby prý bylo ze strany nemocnice nějaké škubání, nemáme nic platit a když znovu zavoláme na Overseas Healthcare Team linku, oni za nás uhradí, na co máme nárok (v našem případě celé ošetření, operace a následná péče).
Není vyloučené, že se ještě dočkáme nějaké dohry, ale zatím (tři týdny po propuštění z ústavu) je ticho po pěšině. Celkově vzato bych řekl, že je dobré EHIC vlastnit - nejsem z těch, kdo při cestách po Evropě řeší pojištění, a s EHIC můžu být celkem v klidu.
Odkaz na stránku o EHIC kartě:
.
neděle 15. května 2011
pátek 13. května 2011
Z odposlechu: Special Others
Zase jedna vydařená kombinace zvukových vln a pohyblivých obrázků.
Special Others jsou z Japonska a z toho, co jsem slyšel, jsem si dal dohromady, že oni dávají dohromady jazz, rock a folklórní hudbu. A to jde dohromady.
.
neděle 1. května 2011
Z odposlechu: Vika & Viggie
Vika Yarmolyeva - pianistka, která konvertovala od klasiky k hard rocku.
Jsem klasicky nevzdělaný, ale její přednes ve mně hraje:
Tady hraje s bubeníkem z Dresden Dolls (Brian Viglione). Z koncertu v Reykjavíku:
.
Velký bratr posiluje
Guardian přinesl zprávu o tom, že společnost TomTom prodala nizozemské vládě údaje získané ze satnav přístrojů běžných řidičů. Z těch se dá zjistit třeba to, kde a jakou rychlostí řidiči jezdí. Údaje pak nizozemská policie použila k tomu, aby rozstrkala radary na úseky, kde řidiči běžně překračují maximální povolenou rychlost a nepochybuju o tom, že policajti měli druhé Vánoce.
Tahle zpráva je venku nedlouho poté, co vyšlo najevo, že iPhone ukládá informace o poloze přístroje do nekódovaného souboru.
Je fascinující sledovat, jak bezskrupulózní se staly naše vlády, svoboda se stává pojmem stále vzdálenějším a moc úřednictva roste, stejně jako jejich chuť řídit a omezovat.
Také to beru jako připomenutí toho, jak přístroje, které nám zjednodušují život, slouží a mohou sloužit v rukou obdařených mocí účelům fízlování, vyšetřování a plánování našeho chování.
Prodej duší je v plném proudu.
.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)