Když se vypnou kamery

Řítil jsem se nebezpečnou rychlostí po úzkých silnicích essexských, když jsem na vlnách seriózního rádia BBC4 vyslechl zprávu o tom, že v hrabství Oxfordshire budou vypínat většinu kamer, sloužících k měření rychlosti na silnicích. Radostí jsem málem vyjel ze silnice; že by se blýskalo na rozumnější časy?

Ne tak docela. Ministerstvo dopravy dá místním úřadům méně peněz na provoz tzv. prvků bezpečnosti na silnicích, a tak se některé rozhodly ukázat ministerstvu dva vztyčené prsty a přestat provozovat to, co jim nesype.

Princip je takový, že DopMini dává místním autoritám peníze na provoz vymáhání poslušnosti řidičů, autority přesunou peníze do konglomerátu organizací nazvaného Road Safety Partnership, který pak rozhoduje, jak peníze vhodně roztočit, aby to na silnicích bylo bezpečnější (nevím pro koho, pochybuju, že při tom nějak myslí na řidiče aut). Tohle sdružení provozuje taky sítě rychlostních kamer. Háček je v tom, že peníze, které se vyberou na pokutách, nejdou ani tomu sdružení, ani místním sockomilům, sorry, úřadům, nýbrž odcházejí do vládního měšce. A tady nastal kámen úrazu. Místní nebudou dostávat peníze na provoz sítě kamer a zákon je nastavený tak, že nemůžou výtěžkem z pokut sami kamery financovat. Vezměte si, že jedna jediná kamera kdesi v Nottinghamshire vyfotila v průběhu pěti let 76 000 řidičů a vydělala tak přes 4,5 milionu liber. Kdyby se kamery šikovněji rozmístily a možná trošku zvedly pokuty, to by se to úřadům financovalo, jen kdyby měly tu moc. Ještě že tomu tak není.

Na začátku tohoto týdne tedy Oxfordshirští prohlásili, že kamery vypnou neb si je nemůžou dovolit. Vypnou neznamená odstraní. Jak rozeznáte vypnutou kameru od zapnuté? Jedině podle účtenky na šedesát liber a obrázku Vašeho auta. Takže strašák v poli zůstane a chování řidičů se nejspíš moc nezmění.

Ostatně ve městě Swindon vypnuli kamery před rokem a s odstupem statistiky vypovídají, že nehodovost zůstala zhruba na stejné úrovni jako v kamerovém období.

Kamery by mohli nahradit policisté s mobilními radary, ale vzhledem k tomu, že v penězovodu do policejní kapsy se také objevily vážné trhliny, nečekal bych v tom velké změny. Policejní složky jsou příliš zaneprázdněné postáváním ve trojicích na ulici a diskuzemi s asociály než aby se mohly věnovat šikaně na silnicích. Taky dobře, svým způsobem.

Jezdím dost po Londýně a blízkém okolí a musím říct, že je to docela namáhavé, zejména kvůli omezování, které autority vymýšlejí. Přemíra dopravního značení, různá úchylná doporučení nad rámec značení, variabilní rychlostní limity, místy zbytečně nízké rychlostní limity, úseky měření... a v tom se pohybující zástupy plechovek na kolech, řízených pochybnými existencemi z dalekého Československa, kde se jezdí na špatné straně silnice.

Jakkoliv může být dobrá zpráva, že kamery zůstanou jenom jako pasívní strašáci (a že nejspíš nezůstane jenom u kamer, protože peníze prostě nejsou), vsadil bych se, že dámy a pánové z Road Safety Partnership a podobných khovnu spolků už vymyslí nějakou jinou, levnější buzeraci, za což si pak budou moct vyplatit nějaký hezký bonus. Před Vánocemi přijde vhod.



Databáze rychlostních kamer v UK:

http://www.speedcamerasuk.com/speed-camera-database.htm


A pár otázek a odpovědí ohledně kamer:

http://www.speedcamerasuk.com/speed-camera-faqs.htm

M25 stojí

Dneska jsem si tak říkal, cestou autem po M25 ze St. Albans do Essexu, že v Londýně nastane stav dokonalé blaženosti v momentě, kdy se začátek kolony aut spojí s jejím koncem po celé délce dálnice, a tak vznikne obraz hada požírajícího vlastní ocas.

Na emdvacetpětce probíhají ve dne i v noci rozšiřovací práce, které s sebou nesou předlouhé zácpy aut. Nejvíce frustrující pak je, že když se šňůra stojících vozidel přetrhne a člověk se může konečně rozjet, jsou tam ty příšerné kamery, které měří průměrnou rychlost na úseku.

Včera jsem jel za dodávkou British Telecom, která měl na zadních dveřích samolepku: "Pro ochranu životního prostředí je rychlost tohoto auta limitována na 70 mil v hodině". Jaká blbost tohle je!? Vždyť sedmdesátka je nejvyšší povolená rychlost na britských dálnicích!

Informační cedule umístěné podél dálnice jsou pak kapitola sama pro sebe. Hlášky jako "Think bike, think biker", "Speed restricted to 40 mph for your safety" nebo "No phones for 1 mile" jsou jen třešničkou na vrcholu dortu upečeného velkobratrským chůvastátem. Pro ultraorgasmický prožitek si můžete v reklamním bloku rozhlasové stanice poslechnout varování zdejší milé vlády, že na malé děti čeká doma víc nástrah a nebezpečenství než ve filmu Sám doma. Díky, starejte se o své a za své!

z odposlechu: Little Dragon

Takhle nějak se cítím na konci pracovního dne v Londýně:


Little Dragon - Runabout

McDonald's - strava šampionů

Dočetl jsem se, že společnost McDonald´s si dala za cíl sehnat 70,000 dobrovolníků, kteří budou dřít pro blaho Olympijských her v Londýně v roce 2012 (rozuměj, přispívat k vyšším tržbám McD a dalších tzv. partnerů = sponzorů). Je docela paradoxní, že dobrovolníci budou pracovat de facto na rozkvětu soukromé společnosti, byť skrytě pod bohulibým pláštíkem s pěti kruhy. Ale i to je nic proti skutečnosti, že svátek vrcholového sportu má za sponzora firmu, která prodává jídlo neslučitelné se zdravou výživou (slušně řečeno). Ani na vteřinu si nemaluju, že na moderní olympiádě jde o sportovní výkon; vlastně tady chci vyjádřit nespokojenost s tím, jak se zdravý rozum dostal do ofsajdu.

Třeba se v blízké době dozvíme, že hranolky a cola jsou vlastně zdravé, záleží na úhlu pohledu. A nakonec, proč by McD nemohl dodávat vybrané produkty do britských škol? Ušetřil by dítkám cestu do nejbližší "restaurace". Při přecházení silnice hrozí riziko, že pirát silnic přejede nevinného školáka. Díky McSchool menu toto nebezpečí odpadne. Sláva McDonald´s! Díky, že chráníš životy našich dětí.

McD má podle mého názoru na svědomí hodně lidského trápení a že se Olympijský výbor nestydí brát od nich peníze, je pro mě jasným ukazatelem toho, jakým bahnem dnešní Olympijské hry jsou.



Odkaz na článek v Guardian:


http://www.guardian.co.uk/uk/feedarticle/9166083

z odposlechu: Aerosmith - Pink

Ta písnička mě nijak zvlášť nebere, ale dodneška jsem opovrženíhodně ignoroval ten vtipný videoklip..


Letecký kovotepec - Růžová

Tip pro cestovatele - London East End

Návštěvníci centra Londýna jsou neuvěřitelně šťastní, často aniž by o tom sami věděli. Nacházejí se jen kousek od části East End, kde srdce multikulturalistovo a multikulturalističtino musí vyskočit hlavou ven.

East End zahrnuje i místa jako Canary Wharf, já chci ale zaměřit svou pozornost na tu část East End, která patří k nejchudším oblastem v celé Velké Británii.

Stačí dojít k London Tower, vydat se po Mansell Street, na jejím konci ohnout doprava a člověk se prochází podél A11 - Whitechapel Road, která se pak promění v Mile End Road. Po obou stranách lemují cestu krámky a stánky s vcelku stereotypním zaměřením - rychlé jídlo (to zanmená, že proběhne rychle vzdálenost od úst do mísy), levná elektronika a jiné šunty, šminky a služby (převod peněz etc). Z hlavní cesty vybíhají menší ulice, a cestičky, ušlapané sandály či rovnou bosýma nohama obyvatel toho místa, prosyceného vůni prachu a pálivého koření. Ocitli jste se v Bangladéši - Bangladéšané jsou nejpočetnější komunitou v této oblasti Londýna - London Borough of Tower Hamlets. Obzvlášť malebný je ten kraj v pozdějších nočních hodinách. Procházka na nedaleký Bethnal Green může cestovatele obohatit kulturním poznáním víc než týdenní maratón dokumentárních filmů českých neziskovek. Důležité je osobní majetek odevzdávat s úsměvem a slovy díků.

Kdybych měl vzít známé na prohlídku Londýna, vzal bych je mimo jiné právě tam, neb to je velká a nedílná součást Londýna. Kupodivu v East End nevídám autobusy London Sightseeing Tours, i když si myslím, že by to byla vítaná turistická destinace. Ke všemu by to třeba i trochu pozvedlo úroveň těch Alláhem zapomenutých míst.

Jako to platí v řadě částí Londýna - stačí přejít přes cestu a jste v docela jiném světě. V East End se taky dají najít krásná a klidná místa, třeba v okolí tabákových doků ve Wapping.

z odposlechu: afro

Díky pořadu, který prezentuje Jamie Cullum na BBC Radio 2 se dostala k mým uším hudba harfistky Dorothy Ashby, dnes již nežilé. není to úplně špatné, taková harfa namočená v jazzu...

Dorothy Ashby - Soul Vibrations



Taky nám v rádiu Jamie pustil jihoafrického trumpetistu etc. Hugh Masekela a málem se mi splašilo auto. Na TyRouro je jedno veselé video:

Hugh Masekela