středa 16. února 2011

A kdo myslí na děti?

Na podzim loňského roku jsem požádal britské úřady o přiznání přídavku na děti - Child Benefit. Bylo to někdy v první půlce listopadu a vzpomínám si, jak jsem při vyplňování formuláře prskal nad množstvím zdánlivě zbytečných dotazů, které si navíc zdejší úřady s minimem námahy můžou zjistit samy, vzhledem k úrovni fízlování, která je tady nastavená (a laťka se zvyšuje!). Po týdnu či dvou mi přišel další formulář s žádostí o zodpovězení několika dodatečných otázek, souvisejících s faktem, že jsme dřív pobírali rodičovský příspěvek v ČR. Vyplnil a odeslal jsem jim to obratem, moje standardní služba.

Uplynuly hodiny, dny, týdny, měsíce a stále žádné vyjádření, jestli jako jo nebo jako ne. Poslal jsem před dvěma týdny čajldbenefitímu úřadu e-mail s dotazem, co je s mojí žádostí, a včera přišla odpověď, při které mi spadla čelist:

"We have received your reply to our enquiries and will be dealing with it as soon as possible. However, due to the high volume of applications we are receiving claims can take up to 26 weeks to process."

Může jim trvat až půl roku než mojí žádost vyřídí!


Bůh ochraňuj úředníky!

úterý 15. února 2011

Z odposlechu: Toe

Japoncí hele...




Na heletjůb je toho víc a jakoby dobrý. CD na Amazonu je za skoro 18 liber, to je víc než mi žena dovolí..

sobota 5. února 2011

David Cameron táhne do svaté války. Nebo ne?

Po Angele Merkelové je David Cameron druhým vysoce postaveným evropským politikem, který se v poslední době vyjádřil skepticky o životaschopnosti multikulti společnosti. Oba jmenovaní by si mohli připsat bod za odvahu, protože mluvit negativně o multikulti se v dnešní pokřivené době dá srovnat snad už jen s odmítnutím třídit recyklovatelný odpad nebo s veřejným pojmenováním homosexuálů 'arse bandits'.

V Německu mají s muslimy velmi početnou zkušenost, tady v UK je tomu taky tak a budoucnost nevypadá pro post-křesťanskou civilizaci zrovna růžově; o islámu je všeobecně známo, že nejde o náboženství usilující o co nejvyšší míru tolerance k osobám jiného nebo bez vyznání. To není dobrá zpráva pro zemi, kde nejrozšířenějším jménem je Mohammed.

Ne že by křesťanství bylo extrémně tolerantní, taky má svá specifika, ale přece jen jsme z něj tady v Evropě vyšli a docela jsme si zvykli. Těžko učit starého psa novým zvykům.

Z toho, co David Cameron na mnichovské konferenci řekl, není tak úplně jasné, o co mu vlastně jde - jestli mu vadí projevy extrémnich vyznavačů islámské víry nebo průvodní jevy islámu jako takového. Mluvil sice v první řadě o islámském extrémismu a jak je třeba mu předcházet, ale přitom jedním dechem hovořil o britské identitě a hodnotách, které musí obyvatelé UK uznávat (úcta ke zdejšímu právu, rovnost mezi lidmi atd.), čímž v podstatě zavrhnul islám v UK jako takový, protože právě v islámu ta rovnost není tak zcela na pořadu dne.

Měl by pan premiér zaměstnat někoho na pozici Ministra pro upřímnost, který by prostému lidu předával takové zprávy v jasné řeči, srozumitelné a bez možnosti různých výkladů.

Podle premiéra by muslimské organizace, které nepodpoří myšlenku rovnosti a tolerance (tedy se zřeknou víry v Alláha?) měly být odstřiženy od státního cecíku. To je pěkné, ale co udělá s muslimy jako takovými - s obyvateli UK, kteří jsou zde legálně, ale na naši post-křesťanskou kulturu zvysoka kašlou, protože mají tu svou, řízenou pravidly jejich náboženství? Zřídí na každém úřadě a ve školách funkci koordinátora pro muslimskou integraci? To by mohl být očekávatelný výsledek, hodný moderního demokratického politika.

Dost možná tímhle projevem Cameron vyvolá zvýšenou emoční aktivitu u britského obyvatelstva a některé muslimy v UK možná potká pár horkých chvilek, zprostředkovaných horkými hlavami z různých nacionalistických skupin, ale že bychom se stali svědky nějakého nuceného zříkání se víry nebo jiné převratné změny, to si nemyslím.

Podle mého názoru si Velká Británie dovnitř vpustila přespříliš přistěhovalců, aniž by si kladla otázku, čím jí to bude prospěšné a kam se to může vyvinout. Díky usilovnému liberalismu pak vystlala vatou (a nadále tak činí) cestu těm, kteří nemají na to (mentálně, morálně) integrovat se tak, aby byli hostitelské zemi přínosem. Dostanou tlumočníky, přídavky, bydlení, můžou si přizvat rodinu a aby se náhodou nemuseli příliš potit s přizpůsobením se zdejší kultuře, máme tady týmy koordinátorů pro rovné příležitosti.

V zemi vznikly zvenčí těžce proniknutelné komunity, postavené na zvycích a zákonech nám cizích. Mnoho spolupráce z jejich strany čekat nelze. Vzpomínám si na situaci krátce potom, co se ve Stockholmu odpálil jeden z těch, co už se nemohl dočkat těch 72 pannen (které zůstávají pannami i po šíleném každodenním gang bangu s armádou mrtvých hrdinů). Z pořadu PM na BBC radio 4 jsem se dozvěděl, že ten člověk předtím studoval a žil v anglickém městě Luton. Následoval rozhovor s imámem tamější mešity, kam budoucí sebevrah docházel. Imám nás informoval, že šlo o člověka s extrémními názory (rozuměj podporoval aktivní účast na svaté válce proti nevěřícím psům), za něž byl z komunity vyloučen. Na otázku reportéra, jestli o extrémních názorech toho člověka někdo z komunity informoval policii, odpověděl imám s údivem, že ne, stát přece má policii a tajnou službu, která má dost prostředků na to, aby si tyhle informace zjistila. Tak s takovým materiálem se dá těžko spolupracovat i soužít.

Zásadní otázka samozřejmě je, jak z téhle situace ven? Cesta integrace, spolupráce a dialogu zatím moc zralého ovoce nepřinesla; byly zvoleny nevhodné prostředky, nasazeno málo koordinátorů pro rovnost příležitostí etnických menšin nebo není na druhé straně vůle k integraci podle představ hostitelů? Bylo by pro Velkou Británii účinnější volit méně kompromisů a jít tvrdě po těch, pro které není multikulti společnost cílem ale prostředkem? Já bych zvedl ruku pro druhou variantu, ale volba je na těch, kdo kormidlují tuhle loď.




Odkaz na článek v Telegraphu :

http://www.telegraph.co.uk/news/newstopics/politics/david-cameron/8305346/Muslims-must-embrace-our-British-values-David-Cameron-says.html


.

úterý 21. prosince 2010

Z odposlechu: Ian Dury & The Blockheads

Can't get enough! Zvlášť bubeníka v růžové košilce a elasťákách :)


Ian Dury & The Blockheads - Hit me with your rhythm stick


.

Angličtina nejen pro začátečníky

V British Library probíhá od 12. listopadu tohoto roku do 3. dubna léta Páně 2011 výstava Evolving English: One language, many voices.

Jde o pohled na anglický jazyk, jak se vyvíjí v čase a prostoru. Angličtina není jazykem, kterým mluví nejvíc lidí na světě, zato je to jazyk nejvíce rozšířený. S tím, jak se v moderním světě lidé globálně hemží a komunikují, mění se nejen hranice našeho vnímání, ale transformují a posunují se i hranice anglického jazyka. A o tom všem je tahle výstava.

Na Evolving English se dá mnohé nejen prohlédnout, ale i poslouchat, a dokonce se můžeme zapojit a nahrát vlastní produkci anglického jazyka, kterou pak budou zkoumat páni učení.

Na stránce British Library jsou nějaké informace, ale především zajímavý multimediální obsah - třeba podcasts nebo Map your voice.

Nejzajímavější ale bude jít to omrknout osobně.

.

sobota 18. prosince 2010

Řekni mi, co čteš...

Čtenářská dovednost jedenáctiletých chlapců v Anglii je teď pod drobnohledem - každý jedenáctý umí číst na úrovni sedmiletého dítěte. V některých oblastech Anglie je to s tím poměrem i horší.

A je to tady, máma stát zasahuje. Vytvoří se programy a akční plány, alokují se zdroje, nasazeny budou skvadrony pedagogů speciálně vyškolených pro práci se znevýhodněnými (disadvantaged) dětmi a národ si může vydechnout. Budoucnost Země je zachráněna, nebude třeba pálit díla Marka Twaina nebo Terryho Pratchetta pro jejich zbytečnou existenci.

Souhlasím s tím, že to je velký problém s širokými důsledky, když takové procento dětí má potíže se čtením, tím pádem s učením se (protože učení je do velké míry založené na čtení). Není to jenom schopnost přečíst odstavec, kapitolu, knihu, ale přemyšlet nad tím, co čteme a dávat si věci do souvislostí.

Nesouhlasím už ale s tím, aby řešení tohoto problému zůstávalo v rukou státu. Myslím si, že je to zbytečný experiment. Dokud v téhle zemi rodiče nepochopí, že se musí svým dětem věnovat, jinak se v tvrdé (no, možná že v budoucnu už tak tvrdé ne) konkurenci neprosadí, můžou se vlády přetrhnout ve vymýšlení drahých řešení bez většího efektu. Znevýhodněné děti, pche! Jejich rodiče by si měli uvědomit, že to je pro ně urážka, kterou si možná zaslouží.

Je to začarovaný kruh - stát si přeje na jednu stranu občany, kteří něco umí, aby mohli dostatečně přispívat do systému, na druhou stranu jim stele vatu a vytváří prostředí, kde cílem a prostředkem je pohodlí bez velké dřiny.

Ani se nebudu divit, až každý znevýhodněný občan bude mít svého osobního poradce, placeného námi, který za něj bude číst, počítat, rozhodovat, zatímco občan bude mít jediný velký úkol - pamatovat si pin své kreditní karty.

Spěje to pomalu k národu idiotů, jako v jednom americkém filmu, a to si počkejme, až to znevýhodněné menšiny vezmou demokraticky do rukou. Z knihoven se stanou prodejny fast foodu, PlayStation bude pro každého zdarma a do těch pár zbývajících škol se budou idioti jezdit dívat jako do ZOO.

Ne, ve skutečnosti to tady bude vypadat jako v úplně jiné zemi někde na Východě - otázkou jenom zůstává, o kolik století nazpět se tím dostaneme.



Článek k tématu na BBC:

http://www.bbc.co.uk/news/education-12000886

.