Nejsem fanda do tenisu, i když se občas s chutí pokouším dostat plácačkou míček přes síť. Soutěž ve Wimbledonu mě nechává chladným, včetně účasti českého borce ve finále. Vyslechl jsem ale na kterési z frekvencí anglického rádia BBC rozhovor s oficiálním básníkem tenisového turnaje ve Wimbledonu; jmenuje se Matt Harvey.
Asi podobně jako když mám náhodou možnost sledovat vynikající hru v tenise (pamatuju si například finálový zápas ve Wimbledonu v roce 2008, ve kterém se utkali Rafael Nadal a Roger Federer), dokáže mě upoutat až připoutat i přednes zajímavého veršovaného díla. Právě v tom pořadu BBC sám autor prezentoval vlastní dílo a zaujalo mě to natolik, že jsem to zpětně vyhledal na webu a teď se o to dělím s Vámi.
Řekl bych, že je to takřka mistrná hra se slovy, zvuky, dynamikou, tempem i atmosférou. Při poslechu jsem si připadaljako divák tenisového utkání. To nebylo zrovna vhodné - moc se spolu neslučuje hýbat hlavou ze strany na stranu a přitom řídit auto...
Zkuste si to přečíst nahlas, anebo si pusťte záznam přednesu Matta Harveye kliknutím na odkaz, který najdete pod textem básně. Hodí se vytáhnout hlasitost přehrávání co nejvýš, záznam je tichý, až snad intimní.
Matt Harvey
Thwok!
a game in the life
bounce bounce bounce bounce
thwackety wackety zingety ping
hittety backety pingety zang
wack, thwok, thwack, pok, ,
thwikety, thwekity, thwokity, thwakity
cover the court with alarming alacrity
smackety dink, smackety dink
boshety bashity crotchety crashety
up loops a lob with a teasing temerity
leaps in the air in defiance of gravity
puts it away with a savage severity
coupled with suavity
nice
15-love
(reaches for towel with a certain serenity)
bounce, bounce, bounce, bounce
thwack, thwok, plak, plok
come to the nettety
bit of a liberty
quickly regrettety
up goes a lobbity
hoppety skippety
awkwardly backwardly
slippety trippety
tumble & sprawl
audible gasps…
15-all
(opponent asks how is he?
courtesy, nice to see
getting up gingerly
brushity thighsity
all, if you’re asking me
bit big-girls-blousity)
bounce bounce bounce
whack, thwok, plik, plok
into the corner, then down the linety
chasety downity, whackety backety
all on the runnity, crossety courtety
dropety vollety – quality, quality…
… oh I say what impossible gettery
no, umpirical rulery – nottety uppity –
oooh – doesn’t look happety
back to the baseline
muttery muttery muttery muttery
30-15
bounce, bounce, bounce,
thwacketty OUT
bounce, bounce, bounce,
thwacketty BLEEP
2nd serve
bounce, bounce, bounce,
thwacketty – slappity
thwackety thumpity
dinkety-clinkety, gruntity-thumpity
clinkety
thump!
30-all
fistety pumpety, fistety pumpety COME ON!
quiet please
bounce, bounce, bounce,
thwacketty thwoketty
bashetty boshetty
clashety closhety
OUT!
what?
lookaty linety, lookaty line-judge
line judge nodity
wearily query
umpire upholdery, indicate inchery
insult to injury
give line-judge scrutiny
face full of mutiny,
40-30
back to the baseline
through gritted teethery
muttery mutiny mutiny muttery
bounce bounce bounce
thwak, thwok, thwak, plok
thwakety plik, thwoketty plak
to-ity fro-ity fro-ity to-ity
slowity quickety quickety slowity
turnety headety, headety turnity
leftety rightety leftety rightety
seems like we’ve been here a bloomin eternity
rightety leftety rightety leftety
topety spinnety, backhandy slicety
lookety watchety, scratchety bottity
fabulous forehand, backhandy slicety
furious forehand, savagely slicety
fearsome ferocity, vicious velocity
bilious backhand – blasted so blistery…
…half a mile out but that line judge is history
OOOWWWWWWWWT!
GAME
new balls please
Odkaz na zvukový záznam:
http://aeltc2010.wimbledon.org/en_GB/podcasts/wimblewords/thwok.mp3
neděle 4. července 2010
sobota 26. června 2010
Pijána v ulicích Londýna - Play me, I'm yours
Kolem jednoho piana jsem nedávno procházel a vzpomněl jsem si, že vlastně umím zahrát začátek znělky pořadu Československé televize "Vysílá studio Jezerka". Nesebral jsem dost odvahy se předvést.
Proč v ulicích nenainstalují bicí soupravy, he?
Odkaz na stránky Play me, I'm yours: London 2010:
http://www.streetpianos.com/london2010/
Podívejte se na záložku Highlights, jsou tam nějaký ty multimédia. Výstižné je video s předehrou k Chopinovu Nokturnu; je to ten obrázek s růžovými květy a tatíkem s kočárkem.
Proč v ulicích nenainstalují bicí soupravy, he?
Odkaz na stránky Play me, I'm yours: London 2010:
http://www.streetpianos.com/london2010/
Podívejte se na záložku Highlights, jsou tam nějaký ty multimédia. Výstižné je video s předehrou k Chopinovu Nokturnu; je to ten obrázek s růžovými květy a tatíkem s kočárkem.
neděle 20. června 2010
anglická nechuť
Má lepší polovička připravovala pro nás báječný pokrm - smažila krásný velký kus vepřové panenky. Vůně se svůdně linula místnostmi, až se z toho protivně rozpípal domácí kouřový alarm. To se může stát jenom v Anglii.
sobota 19. června 2010
Anglické listy od Karla Čapka
Městská knihovna v Praze dává na svých stránkách ke stažení knihy Karla Čapka (jsou tam i povídky a zajímavosti o KČ). Stáhl jsem si Anglické listy, výsledek Čapkova putování po Velké Británii. Ve dvacátých letech minulého století vycházely Anglické listy na pokračování v Lidových novinách a v roce 1924 vyšly jako kniha. Ačkoliv je to materiál sepsaný téměř před sto lety, brilantní postřehy Karla Čapka dodnes vystihují krajinu ostrova i duši Britů. O mistrném písemném zpracování jeho poznatků a zážitků psát netřeba – je to jednoduše pastva pro duši. To také díky způsobu, kterým Čapek tvořil; milým, lidským, pokorným.
Z některých kapitol jsem vybral pasáže, které podle mě skvěle vypovídají o Velké Británii a jejích obyvatelích. Úplně dole pod textem pak dávám odkazy na stránku knihovny, kde si můžete stáhnout celou knihu, a taky na stránku Google Books, kde je dílo v angličtině.
Omlouvám se za (ne)formátování textu při kopírování.
Anglický park
Když jsem viděl prvního gentlemana brouzdat se po trávníku v Hampton Parku, myslil jsem, že je to pohádkový tvor, ačkoli měl cylindr; čekal jsem, že pojede do Kingstonu na jelenu nebo že začne tančit, nebo že na něj přijde zahradník a strašně mu vynadá. Nestalo se nic, a konečně i já jsem se odvážil pustit se rovnou přes louku k onomu dubu křemeláku, který stojí na začátku tohoto listu na krásném palouku. Nestalo se nic dál; ale nikdy jsem neměl pocit tak neomezené svobody jako v tomto okamžiku. Je to velmi zvláštní: tady patrně člověk neplatí za škodné zvíře. Tady není o něm ponuré mínění, že pod jeho kopyty tráva neroste. Tady má právo jít po louce, jako by byl rusalka nebo velkostatkář. Myslím, že to má značný vliv na jeho povahu a světový názor. Otvírá to zázračnou možnost jít jinudy než cestou a přitom sebe sama nepovažovat za škodnou, rošťáka nebo anarchistu.
Londýnské ulice
Londýnská ulice je jen takové koryto, kterým život teče, aby už byl doma. Na ulicích se nežije, nekouká, nemluví, nestojí ani nesedí; ulicemi se jenom probíhá. Tady ulice není ten nejzajímavější lokál, kde vás potká tisícerá podívaná a promluví k vám tisíc dobrodružství; lokál, kde lidé pískají nebo se perou, hlučí, koketují, odpočívají, básní nebo filozofují, chodí na stranu a užívají života a dělají vtipy nebo politiku a shlukují se ve dvojice, v trojice, v rodiny, v zástupy nebo v revoluce. U nás, v Itálii, ve Francii je ulice jakási velká hospoda nebo veřejný sad, náves, shromáždiště, hřiště a divadlo, rozšířený domov a zápraží; tady je něčím, co nepatří nikomu a nikoho nesbližuje s ostatními; tady nepotkáváte lidi a věci, zde je jenom míjíte.
Traffic
Bez konce a přerušení se sune čtyřnásobný pás vehiklů: busy, supající mastodonti řítící se ve stádech s hejny lidiček na zádech; předoucí auta, náklady, parní mašiny, cyklisti, busy, busy, letící smečka aut, běžící lidé, traktory, ambulance, lidé šplhající jako veverky na střechy busů, nové stádo motorových slonů, tak, a teď to všechno stojí, mručící a drnčící příval, a nemůže to dál; ale ani já nemohu dál, vzpomínaje na hrůzu, kterou tehdy ve mně vzbudila představa, že musím přeběhnout na druhou stranu ulice.
Poutník probírá další muzea
Hledáte-li v londýnských sbírkách řezby ze sloni či vyšívané pytlíky na tabák, najdete je; hledáte-li dokonalost lidského díla, najdete ji v Indickém muzeu i galérii Babylónské, v Daumierech, Turnerech a Watteauech i mramorech Elginových. Ale pak vyjdete z tohoto nakupení všech pokladů světa a můžete jezdit hodiny a míle po střeše busu, od Ealingu po East Ham a od Claphamu až po Bethnal Green; a nenajdete skoro, kde by se vaše oko potěšilo krásou a bujností lidského díla. Umění je, co je uloženo za sklem v galériích, muzeích a v pokojích bohatých lidí; ale neběhá tady po ulicích, nemrká pěknými římsami oken, nepostaví se na rohu jako pomník, nepozdraví tě řečí důvěrnou nebo monumentální. Já nevím: snad je to přece jen protestantismus, co umělecky vysálo tuto zemi.
East End
Strašné ve Východním Londýně není to, co lze vidět a čichat, ale to, že toho je tak nesmírně a nevykupitelně mnoho. Jinde je chudoba a ošklivost jen jako smetiště mezi dvěma domy, jako ohavný kout, píštěl či nečistý odpadek; ale tady jsou míle a míle černých domků, beznadějných ulic, židovských krámů, nadpočetných dětí, kořalen a křesťanských azylů. Míle a míle, od Peckhamu po Hackney, od Walworthu po Barking: Bermondsey, Rotherhithe, Poplar, Bromley, Stepney Bow a Bethnal Green, čtvrti dělníků, židů, cockneyů a nakladačů z doků, lidí chudých i ztracených – vše stejně nijaké, černé, holé a nekonečné, proryté nečistými kanály hlučné komunikace a napořád stejně bezútěšné. A na jihu, na severozápadě, na severovýchodě zase totéž, míle a míle černých domků, kde celá ulice je jen nesmírný horizontální činžák, továrny, plynojemy, trati, hlinité občiny, sklady hmot a sklady lidí, bez konce a bez naděje. Jsou jistě ohavnější čtvrti a bídnější ulice ve všech dílech světa; i bída má zde vyšší úroveň, a nejchudší žebrák nevězí ještě v hadrech; ale můj bože, co lidí, jaké milióny lidí žijí v této větší polovině Londýna, v těchto krátkých, uniformních, neradostných ulicích, jež se hemží na plánu Londýna jako červi v nesmírné mršině!
Country
Můj strýče, český sedláku, jak byste potřásl v nevoli hlavou, dívaje se na červená a černá stáda krav na nejkrásnějších lukách světa, a řekl byste: Jaká škoda toho krásného hnoje! A řekl byste: Proč tadyhle nenasázejí řepy, a tuhle, lidi, tuhle by mohla být pšenka, a tady brambory, a tady bych nasázel místo toho křoví třešně a vajksle; a tady vojtěšku, a tuhle ovísek, a tady na tom lánu žito nebo řepku; vždyť je tu hlína, lidi, že by ji mohl na chleba mazat, a oni to nechají na pastvu!
Anglický venkov není pro práci; je pro oči. Je zelený jako park a nedotčený jako ráj; i putoval jsem travnatou stezkou v Surrey za vlahého deště, mezi trsy žlutě rozkvetlé kručinky a ryšavým vřesem, jenž prokvétal světlounkým kapradím; a nebylo tam nic než nebe a oblé kopečky, neboť domky i s lidmi jsou schovány v stromoví, odkud veselým obláčkem dýmá připravený oběd. Vzpomínám na tebe, dobrý starý domku se stropem z trámů a ohromným krbem, ve kterém se může uvelebit celý promoklý člověk; stůl je dubový, a dobře chutná guildfordské pivo z hliněných džbánků a řeč veselých lidí nad anglickým špekem a sýrem. Ještě jednou vám děkuju, a musím zase dál.
Jezerní oblast
Ještě je mnoho krásného v Jezerním okrsku: tak zejména klikaté řeky, košaté a vznešené stromy, cesty vinuté jako pentle, volání hor a pohoda údolí, zčeřená a mírná jezera; a po těch vinutých cestách supají charabanky plné turistů, letí auta a klouzají ženské na bicyklech; jen Ovce, Krávy a Koně žvýkají krásu přírody rozmyslně a beze spěchu.
Severní Wales
Wales je země hor, Lloyda George, pstruhů, výletníků, černých krav, břidlice, hradů, deště, bardů a keltského jazyka. Ty hory jsou lysé a fialové, divné a plné kamení; v hotelích jsou provlhlé fotografie pořadatelů pěveckých závodů, jež jsou jaksi zdejší národní specialitou; waleské ovce mají dlouhé ocasy, a kdybyste mne rozkrájeli, je to všechno, co vím o Severním Walesu. Komu se to zdá málo, jářku, ať jede do Carnarvonu. V Bangoru se přesedá.
Přístavy
Vlasti, jež nemáš moře, není-li nějak úzký tvůj obzor a zda ti neschází šumění dálek? Ano, ano, ale mohou být hučící rozlohy kolem našich hlav; nelze-li plouti, lze aspoň myslet, brázdit letkami ducha svět širý a vysoký; povídám, ještě je dost místa pro výpravy a pro velké lodi. Ano, je nutno stále vyplouvat; moře je všude, kde je odvaha.
Merry Old England
Celkem vzato, země, která dovedla vytvořit nejkrásnější dětství a nejsvěžejší stáří, má jistě něco nejlepšího v tomto slzavém údolí.
Poutník si všímá lidí
Je ti někdy úzko, jak se cítíš osamělý ve středu těchto vlídných a ochotných lidí; ale kdybys byl malý chlapeček, věděl bys, že jim můžeš důvěřovat víc než sám sobě, a byl bys tu volný a ctěný jako nikde na světě; strážník by nafoukl tváře, aby tě rozesmál, starý pán by si s tebou hrál v koulení a bělovlasá lady by odložila čtyřstastránkový román, aby se na tebe pěkně podívala sivýma a dosud mladýma očima.
Útěk
Člověk hrozně zvážní, dostane-li lososa politého růžovou škrobovinou; a má-li k snídani, k obědu i k večeři něco, co zaživa je rybou a v melancholickém stavu poživatelnosti se jmenuje fried sole, vydělal-li si třikrát denně žaludek černou čajovou jirchou a napil-li se zasmušilého, teplého piva, požil-li univerzálních omáček, konzervované zeleniny, custardu a muttonu, nuže, vyčerpal snad všechny tělesné požitky průměrného Angličana a počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy. Proti tomu topinky, opékaný sýr a pečený špek jsou jistě dědictví veselé staré Anglie.
Anglické kuchyni schází nějaká lehkost a květnatost, radost ze života, melodičnost a hříšné rozkošnictví. Řekl bych, že to schází také anglickému životu. Anglická ulice není rozkošnická. Obyčejný a průměrný život není prosypán veselými hluky, pachy a podívanými. Obyčejný den nejiskří pěknými náhodami, úsměvy, poupaty událostí. Nemůžeš se sdružit s ulicí, lidmi a hlasy. Nic na tebe nemrkne přátelsky a sdílně.
Řeč do britského rozhlasu
Mám jakési podezření, že tím způsobem vznikla Britská říše: že nějaký Brit přistal na neznámém břehu a založil tam golfové hřiště, anglickou neděli, obchod, horkou vodu a domek s cihelným krbem. Všude, kde se zastaví Angličan, vznikne britský ostrov. Cestující Angličané jsou putující britské ostrovy.
Anglie totiž je země antinomií. Je nejkrásnější a zároveň nejošklivější ze všech zemí, které jsem kdy viděl. Vyvinula nejhroznější moderní industrialism a přitom uchovala nejpůvodnější bukolický život. Je nejdemokratičtější ze všech národů a přitom má v úctě nejstarší přežitky aristokracie. Je zároveň puritánsky vážná i dětinsky veselá. Má v sobě nejvíc tolerance a zároveň nejvíc předsudků. Je nejsvětovější ze všech států, ale přesto nejméně zbavená lokálních a provinciálních citů a zájmů. Její obyvatelé jsou neobyčejně plaší a zároveň neobyčejně sebevědomí. Spojují v sobě maximum osobní svobody s maximem loajality. Anglický život je utkán ze střízlivého common sense a z iracionalismu Alicina světa divů. A tak dále. Anglie je země paradoxů; proto zůstává zemí tajemnou.
--- KONEC---
Stránka Městské knihovny v Praze, kde si můžete stáhnout díla Karla Čapka (je tam i soubor pdf s obrázky, 19 MB):
http://www.mlp.cz/karelcapek/
Letters from England at Google Books:
http://books.google.com/books?id=qGBgpDuTcRYC&printsec=frontcover&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false
Z některých kapitol jsem vybral pasáže, které podle mě skvěle vypovídají o Velké Británii a jejích obyvatelích. Úplně dole pod textem pak dávám odkazy na stránku knihovny, kde si můžete stáhnout celou knihu, a taky na stránku Google Books, kde je dílo v angličtině.
Omlouvám se za (ne)formátování textu při kopírování.
Anglický park
Když jsem viděl prvního gentlemana brouzdat se po trávníku v Hampton Parku, myslil jsem, že je to pohádkový tvor, ačkoli měl cylindr; čekal jsem, že pojede do Kingstonu na jelenu nebo že začne tančit, nebo že na něj přijde zahradník a strašně mu vynadá. Nestalo se nic, a konečně i já jsem se odvážil pustit se rovnou přes louku k onomu dubu křemeláku, který stojí na začátku tohoto listu na krásném palouku. Nestalo se nic dál; ale nikdy jsem neměl pocit tak neomezené svobody jako v tomto okamžiku. Je to velmi zvláštní: tady patrně člověk neplatí za škodné zvíře. Tady není o něm ponuré mínění, že pod jeho kopyty tráva neroste. Tady má právo jít po louce, jako by byl rusalka nebo velkostatkář. Myslím, že to má značný vliv na jeho povahu a světový názor. Otvírá to zázračnou možnost jít jinudy než cestou a přitom sebe sama nepovažovat za škodnou, rošťáka nebo anarchistu.
Londýnské ulice
Londýnská ulice je jen takové koryto, kterým život teče, aby už byl doma. Na ulicích se nežije, nekouká, nemluví, nestojí ani nesedí; ulicemi se jenom probíhá. Tady ulice není ten nejzajímavější lokál, kde vás potká tisícerá podívaná a promluví k vám tisíc dobrodružství; lokál, kde lidé pískají nebo se perou, hlučí, koketují, odpočívají, básní nebo filozofují, chodí na stranu a užívají života a dělají vtipy nebo politiku a shlukují se ve dvojice, v trojice, v rodiny, v zástupy nebo v revoluce. U nás, v Itálii, ve Francii je ulice jakási velká hospoda nebo veřejný sad, náves, shromáždiště, hřiště a divadlo, rozšířený domov a zápraží; tady je něčím, co nepatří nikomu a nikoho nesbližuje s ostatními; tady nepotkáváte lidi a věci, zde je jenom míjíte.
Traffic
Bez konce a přerušení se sune čtyřnásobný pás vehiklů: busy, supající mastodonti řítící se ve stádech s hejny lidiček na zádech; předoucí auta, náklady, parní mašiny, cyklisti, busy, busy, letící smečka aut, běžící lidé, traktory, ambulance, lidé šplhající jako veverky na střechy busů, nové stádo motorových slonů, tak, a teď to všechno stojí, mručící a drnčící příval, a nemůže to dál; ale ani já nemohu dál, vzpomínaje na hrůzu, kterou tehdy ve mně vzbudila představa, že musím přeběhnout na druhou stranu ulice.
Poutník probírá další muzea
Hledáte-li v londýnských sbírkách řezby ze sloni či vyšívané pytlíky na tabák, najdete je; hledáte-li dokonalost lidského díla, najdete ji v Indickém muzeu i galérii Babylónské, v Daumierech, Turnerech a Watteauech i mramorech Elginových. Ale pak vyjdete z tohoto nakupení všech pokladů světa a můžete jezdit hodiny a míle po střeše busu, od Ealingu po East Ham a od Claphamu až po Bethnal Green; a nenajdete skoro, kde by se vaše oko potěšilo krásou a bujností lidského díla. Umění je, co je uloženo za sklem v galériích, muzeích a v pokojích bohatých lidí; ale neběhá tady po ulicích, nemrká pěknými římsami oken, nepostaví se na rohu jako pomník, nepozdraví tě řečí důvěrnou nebo monumentální. Já nevím: snad je to přece jen protestantismus, co umělecky vysálo tuto zemi.
East End
Strašné ve Východním Londýně není to, co lze vidět a čichat, ale to, že toho je tak nesmírně a nevykupitelně mnoho. Jinde je chudoba a ošklivost jen jako smetiště mezi dvěma domy, jako ohavný kout, píštěl či nečistý odpadek; ale tady jsou míle a míle černých domků, beznadějných ulic, židovských krámů, nadpočetných dětí, kořalen a křesťanských azylů. Míle a míle, od Peckhamu po Hackney, od Walworthu po Barking: Bermondsey, Rotherhithe, Poplar, Bromley, Stepney Bow a Bethnal Green, čtvrti dělníků, židů, cockneyů a nakladačů z doků, lidí chudých i ztracených – vše stejně nijaké, černé, holé a nekonečné, proryté nečistými kanály hlučné komunikace a napořád stejně bezútěšné. A na jihu, na severozápadě, na severovýchodě zase totéž, míle a míle černých domků, kde celá ulice je jen nesmírný horizontální činžák, továrny, plynojemy, trati, hlinité občiny, sklady hmot a sklady lidí, bez konce a bez naděje. Jsou jistě ohavnější čtvrti a bídnější ulice ve všech dílech světa; i bída má zde vyšší úroveň, a nejchudší žebrák nevězí ještě v hadrech; ale můj bože, co lidí, jaké milióny lidí žijí v této větší polovině Londýna, v těchto krátkých, uniformních, neradostných ulicích, jež se hemží na plánu Londýna jako červi v nesmírné mršině!
Country
Můj strýče, český sedláku, jak byste potřásl v nevoli hlavou, dívaje se na červená a černá stáda krav na nejkrásnějších lukách světa, a řekl byste: Jaká škoda toho krásného hnoje! A řekl byste: Proč tadyhle nenasázejí řepy, a tuhle, lidi, tuhle by mohla být pšenka, a tady brambory, a tady bych nasázel místo toho křoví třešně a vajksle; a tady vojtěšku, a tuhle ovísek, a tady na tom lánu žito nebo řepku; vždyť je tu hlína, lidi, že by ji mohl na chleba mazat, a oni to nechají na pastvu!
Anglický venkov není pro práci; je pro oči. Je zelený jako park a nedotčený jako ráj; i putoval jsem travnatou stezkou v Surrey za vlahého deště, mezi trsy žlutě rozkvetlé kručinky a ryšavým vřesem, jenž prokvétal světlounkým kapradím; a nebylo tam nic než nebe a oblé kopečky, neboť domky i s lidmi jsou schovány v stromoví, odkud veselým obláčkem dýmá připravený oběd. Vzpomínám na tebe, dobrý starý domku se stropem z trámů a ohromným krbem, ve kterém se může uvelebit celý promoklý člověk; stůl je dubový, a dobře chutná guildfordské pivo z hliněných džbánků a řeč veselých lidí nad anglickým špekem a sýrem. Ještě jednou vám děkuju, a musím zase dál.
Jezerní oblast
Ještě je mnoho krásného v Jezerním okrsku: tak zejména klikaté řeky, košaté a vznešené stromy, cesty vinuté jako pentle, volání hor a pohoda údolí, zčeřená a mírná jezera; a po těch vinutých cestách supají charabanky plné turistů, letí auta a klouzají ženské na bicyklech; jen Ovce, Krávy a Koně žvýkají krásu přírody rozmyslně a beze spěchu.
Severní Wales
Wales je země hor, Lloyda George, pstruhů, výletníků, černých krav, břidlice, hradů, deště, bardů a keltského jazyka. Ty hory jsou lysé a fialové, divné a plné kamení; v hotelích jsou provlhlé fotografie pořadatelů pěveckých závodů, jež jsou jaksi zdejší národní specialitou; waleské ovce mají dlouhé ocasy, a kdybyste mne rozkrájeli, je to všechno, co vím o Severním Walesu. Komu se to zdá málo, jářku, ať jede do Carnarvonu. V Bangoru se přesedá.
Přístavy
Vlasti, jež nemáš moře, není-li nějak úzký tvůj obzor a zda ti neschází šumění dálek? Ano, ano, ale mohou být hučící rozlohy kolem našich hlav; nelze-li plouti, lze aspoň myslet, brázdit letkami ducha svět širý a vysoký; povídám, ještě je dost místa pro výpravy a pro velké lodi. Ano, je nutno stále vyplouvat; moře je všude, kde je odvaha.
Merry Old England
Celkem vzato, země, která dovedla vytvořit nejkrásnější dětství a nejsvěžejší stáří, má jistě něco nejlepšího v tomto slzavém údolí.
Poutník si všímá lidí
Je ti někdy úzko, jak se cítíš osamělý ve středu těchto vlídných a ochotných lidí; ale kdybys byl malý chlapeček, věděl bys, že jim můžeš důvěřovat víc než sám sobě, a byl bys tu volný a ctěný jako nikde na světě; strážník by nafoukl tváře, aby tě rozesmál, starý pán by si s tebou hrál v koulení a bělovlasá lady by odložila čtyřstastránkový román, aby se na tebe pěkně podívala sivýma a dosud mladýma očima.
Útěk
Člověk hrozně zvážní, dostane-li lososa politého růžovou škrobovinou; a má-li k snídani, k obědu i k večeři něco, co zaživa je rybou a v melancholickém stavu poživatelnosti se jmenuje fried sole, vydělal-li si třikrát denně žaludek černou čajovou jirchou a napil-li se zasmušilého, teplého piva, požil-li univerzálních omáček, konzervované zeleniny, custardu a muttonu, nuže, vyčerpal snad všechny tělesné požitky průměrného Angličana a počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy. Proti tomu topinky, opékaný sýr a pečený špek jsou jistě dědictví veselé staré Anglie.
Anglické kuchyni schází nějaká lehkost a květnatost, radost ze života, melodičnost a hříšné rozkošnictví. Řekl bych, že to schází také anglickému životu. Anglická ulice není rozkošnická. Obyčejný a průměrný život není prosypán veselými hluky, pachy a podívanými. Obyčejný den nejiskří pěknými náhodami, úsměvy, poupaty událostí. Nemůžeš se sdružit s ulicí, lidmi a hlasy. Nic na tebe nemrkne přátelsky a sdílně.
Řeč do britského rozhlasu
Mám jakési podezření, že tím způsobem vznikla Britská říše: že nějaký Brit přistal na neznámém břehu a založil tam golfové hřiště, anglickou neděli, obchod, horkou vodu a domek s cihelným krbem. Všude, kde se zastaví Angličan, vznikne britský ostrov. Cestující Angličané jsou putující britské ostrovy.
Anglie totiž je země antinomií. Je nejkrásnější a zároveň nejošklivější ze všech zemí, které jsem kdy viděl. Vyvinula nejhroznější moderní industrialism a přitom uchovala nejpůvodnější bukolický život. Je nejdemokratičtější ze všech národů a přitom má v úctě nejstarší přežitky aristokracie. Je zároveň puritánsky vážná i dětinsky veselá. Má v sobě nejvíc tolerance a zároveň nejvíc předsudků. Je nejsvětovější ze všech států, ale přesto nejméně zbavená lokálních a provinciálních citů a zájmů. Její obyvatelé jsou neobyčejně plaší a zároveň neobyčejně sebevědomí. Spojují v sobě maximum osobní svobody s maximem loajality. Anglický život je utkán ze střízlivého common sense a z iracionalismu Alicina světa divů. A tak dále. Anglie je země paradoxů; proto zůstává zemí tajemnou.
--- KONEC---
Stránka Městské knihovny v Praze, kde si můžete stáhnout díla Karla Čapka (je tam i soubor pdf s obrázky, 19 MB):
http://www.mlp.cz/karelcapek/
Letters from England at Google Books:
http://books.google.com/books?id=qGBgpDuTcRYC&printsec=frontcover&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false
pondělí 14. června 2010
Neprodávat svůj čas levně
Přečetl jsem si zamyšleníhodný članek na blogu Starýho Holborna, ve kterém se Old Holborn (dále jen OH) zamyslel nad smyslem trávení našeho času prací; co tím získáváme, anebo ztrácíme. Jestli ten celkem polopaticky napsaný text chápu správně, říká v něm OH, že pracovat víc a víc proto, abychom si mohli dovolit větší auto, tlustší milenku a dovolenější dovolenou, je podle něj mrhání toho omezeného množství času, který nám byl dán ke strávení. A stejně tak je škoda věnovat svůj jedinečný čas kdekomu, například firmě nebo vládě.
Bezvadná myšlenka, naprosto s ní souhlasím, jen mě při tom ještě napadlo, že Starý Holborn řekl jen to A, ale vynechal B.
Neřekl bych o sobě, že jsem člověk, který nějak zvlášť shromažďuje předměty a ve chvíli, kdy nepřemýšlí o práci přemítá, za co vydělané peníze utratí. Tu a tam něco koupíme, sobě nebo dětem, ale v mezích slušnosti. K čemu mířím... Přestože množství krámů, za které utrácíme rodinné peníze, je zhruba konstantní, musím se víc snažit, aby příliv financí do domu rostl, jinak se náš životní standard sníží. Je to proto, že rostou pevné náklady, které máme v souvislosti s bydlením, potravinami a tak podobně. Pozvolna rostou ceny energií, jídla, benzínu, služeb a vůbec, přitom jsem poslední dva roky nedostal v práci přidáno. Chystá se na nás další zvýšení daní, které se skřípěním zubům přijmeme.
Jde o to, že se mě nikdo neptá, jestli chci nebo nechci platit víc za stejnou věc nebo službu - prostě si ty peníze vezmou, aby měli na rychlejší auta a milejší milenky. Já si vezmu pár přesčasů navíc, a tím to dorovnám, ale rozhodně nejsem pánem svého času. O tom však OH mlčí, možná to má jinak. Nechci tady naříkat, jen mě to napadlo při čtení jeho článku.
Bezvadná myšlenka, naprosto s ní souhlasím, jen mě při tom ještě napadlo, že Starý Holborn řekl jen to A, ale vynechal B.
Neřekl bych o sobě, že jsem člověk, který nějak zvlášť shromažďuje předměty a ve chvíli, kdy nepřemýšlí o práci přemítá, za co vydělané peníze utratí. Tu a tam něco koupíme, sobě nebo dětem, ale v mezích slušnosti. K čemu mířím... Přestože množství krámů, za které utrácíme rodinné peníze, je zhruba konstantní, musím se víc snažit, aby příliv financí do domu rostl, jinak se náš životní standard sníží. Je to proto, že rostou pevné náklady, které máme v souvislosti s bydlením, potravinami a tak podobně. Pozvolna rostou ceny energií, jídla, benzínu, služeb a vůbec, přitom jsem poslední dva roky nedostal v práci přidáno. Chystá se na nás další zvýšení daní, které se skřípěním zubům přijmeme.
Jde o to, že se mě nikdo neptá, jestli chci nebo nechci platit víc za stejnou věc nebo službu - prostě si ty peníze vezmou, aby měli na rychlejší auta a milejší milenky. Já si vezmu pár přesčasů navíc, a tím to dorovnám, ale rozhodně nejsem pánem svého času. O tom však OH mlčí, možná to má jinak. Nechci tady naříkat, jen mě to napadlo při čtení jeho článku.
úterý 8. června 2010
Změna po volbách? Já nemyslím tak.
V současnosti je asi nejožehavější politické téma propouštění z míst ve veřejném sektoru. Že je stát přebujelý a snaží se zasahovat do všeho našeho počínání, o tom není třeba mluvit. Kolik to stojí, jak moc je schůdné ten státní strom osekat a co to přinese finančně, o tom je třeba mluvit, ale na to nemám dost ... všeho?
Pár čísel, abychom měli představu o situaci. Ve Velké Británii je zaměstnaných 29 miliónů lidí, z toho 7 miliónů pracuje ve veřejném sektoru, tedy zhruba čtvrtina. Čísla jsem čerpal z údajů The TaxPayer's Alliance a jsou něco víc než rok stará, ale nejspíš to tak nějak pořád bude.
Tedy sedm miliónů lidí, kteří pracují pro veřejné blaho a jejichž budoucnost je teď údajně nejistá. Podle mého názoru se příliš bát nemusí. Dnes ráno jsem na BBC Radio 4 poslouchal rozhovor s chlapíkem z auditorské společnosti KPMG, která připravila vlastní návrh efektivního provozu služeb veřejného sektoru. Pán připustil, že spočítali, kolik míst by mohlo být uvolněno (ne zrušeno, protože jejich řešení zhusta počítají s převedením provozu služeb ze státních do soukromých rukou), ale nechtěl nám to číslo sdělit. Naznačil, že by to mohlo být v řádu desetitisíců míst. Ze sedmi miliónů, podotýkám. KPMG to nevydávají za řešení krize, to ne, jen navrhují, jak by se některé služby mohly provozovat jinak.
Přečetl jsem si článek na bbc.co.uk, ve kterém jsem se dozvěděl v kostce smutnou zprávu, že ačkoliv se Velká Británie potýká s deficitem ve výši víc než sto padesáti miliard liber, současná vláda je podělaná provést opravdu razantní kroky, které by mohly situaci napravit. Nic překvapujícího - povolební změna (obdobně jako v Československu) spočívá hlavně v tom, že odtáhly krysy, které řádily hnusným způsobem doposud. V článku na bbc tancuje ministr britských financí George Osborne kolem nadcházejících škrtů (líbí se mi anglický výraz 'cuts', slyším v tom svist ostré sekyry). Pojďme se na to podívat trošku víc zblízka.
odkaz na článek
Krátce po volbách přišla koaliční vláda Konzervativců a Liberálních Demokratů s oznámením, že mají pro začátek naplánováno srazit náklady státu o 6.2 miliardy liber. Dokonce to upřesnili a dodali rozpis, kolik peněz seberou v té které rozpočtové oblasti (školství, příspěvkové organizace, doprava atd.). Při schodku rozpočtu 156 miliard liber mi 6.2 miliardy přijde trochu jako když trpaslík kope do obrova kotníku, ale budiž. Tohle razantní prohlášení nezůstalo bez odezvy a lidi přisátí na státní cecek (úředníci, odboráři a quangos neboli nevládní organizace financované státem) bubnují na poplach. Snaží se vzbudit dojem, že škrty zasáhnou nejvíc chudáka obyčejného občana, který to bez všech těch koordinátorů, poradců, dohlížitelů a úředníků může na světě rovnou zabalit. F-off.
Jak jinak, u části veřejnosti vzbudili požadovanou emotivní reakci a vláda reaguje způsobem, který podle mě napovídá právě o tom, jak velci přizdisráči to budou. Dál už z článku, ve kterém má hlavní roli Mr. Osborne.
V úvodu proběhlo nezbytné plivnutí na předchozí vládu, která to dělala špatně, a proto je Británie v takovém srabu. Nynější koalice nabízí spásné řešení, namísto centrálního rozhodování se budeme angažovat tak nějak všichni. Kecy.
Dál už se dozvídáme jeden z podrobnějších kroků - nový úřad pro rozpočtovou uvědomělost zplodí příští týden lejstro. Nový úřad je patrně způsob jak osekat státní správu. Bravo.
Není nezajímavý následující krok - představí plán výdajů na další období a budou meditovat nad tím, co z toho je skutečně potřeba, co by se dalo udělat levněji a jestli by něco z toho nemohl efektivněji dodat soukromý sektor. To zní rozumně, ale... V několika příštích odstavcích se obrací na všechny dobré a chytré lidišky se srdíškem na správném místě, aby se angažovali v diskuzi na téma boje s tíživou finanční situací. A to je podle mě pěkná blbost a podraz.
Možná chápu koncept demokratické politiky úplně špatně, ale rozumím tomu tak, že lidi volí zástupce, kteří pak vykonávají správu země, jsou placení za to, že přemýšlí a rozhodují o tom, jak dobře vést zemi, aby prosperovala a ne za to, že prázdně hovoří skrze média. Myslím si, že by tihle nedávno zvolení vůdcové a elita národa měli přijít s řešením, které pak uvedou do praxe. Na názor obyčejných lidišek se ptali před volbami. Většinová zpráva od národa zněla, chceme se mít dobře a jsme připraveni si utáhnout opasky. Tak sekejte, pardálové.
Jestli se chtějí pánové o plánech škrtů bavit se zástupci odborů a quangos, tak to můžou rovnou zabalit a jít hrát golf.
V závěru toho velmi ilustrativního článku pan ministr přísahal, že se bude snažit ochránit ty nejvíce zranitelné a také regiony, které jsou nejvíc závislé na veřejném sektoru. WTF? Znamená to v politické hantýrce: "Uděláme cokoliv, jenom když nás znovu zvolíte"?
Může mi to být jedno, nepobírám benefity, od státu toho moc neočekávám a neodebírám, při hledání práce se nedožaduji pomoci ani nepoukazuji na diskriminaci, a nedělám dluhy, které nemůžu splácet. Nepotřebuji a nechci, aby mi domů chodili sociální pracovníci čmuchat, jak se starám o děti a nemyslím si, že malí gauneři potřebují své key workers placené z veřejných prostředků.
Tak nějak bych byl rád, kdyby byla vláda nekompromisní a tenhle stát byl svou funkcí minimalistický a efektivní. Určitě by to byla Anglie, kde by se žilo báječně. Něco mi ale říká, že Mr. Osborne o můj hlas nestojí.
Jestli se pletu a sekery se nezastaví, koupím pivo každému, kdo přijde.
Pár čísel, abychom měli představu o situaci. Ve Velké Británii je zaměstnaných 29 miliónů lidí, z toho 7 miliónů pracuje ve veřejném sektoru, tedy zhruba čtvrtina. Čísla jsem čerpal z údajů The TaxPayer's Alliance a jsou něco víc než rok stará, ale nejspíš to tak nějak pořád bude.
Tedy sedm miliónů lidí, kteří pracují pro veřejné blaho a jejichž budoucnost je teď údajně nejistá. Podle mého názoru se příliš bát nemusí. Dnes ráno jsem na BBC Radio 4 poslouchal rozhovor s chlapíkem z auditorské společnosti KPMG, která připravila vlastní návrh efektivního provozu služeb veřejného sektoru. Pán připustil, že spočítali, kolik míst by mohlo být uvolněno (ne zrušeno, protože jejich řešení zhusta počítají s převedením provozu služeb ze státních do soukromých rukou), ale nechtěl nám to číslo sdělit. Naznačil, že by to mohlo být v řádu desetitisíců míst. Ze sedmi miliónů, podotýkám. KPMG to nevydávají za řešení krize, to ne, jen navrhují, jak by se některé služby mohly provozovat jinak.
Přečetl jsem si článek na bbc.co.uk, ve kterém jsem se dozvěděl v kostce smutnou zprávu, že ačkoliv se Velká Británie potýká s deficitem ve výši víc než sto padesáti miliard liber, současná vláda je podělaná provést opravdu razantní kroky, které by mohly situaci napravit. Nic překvapujícího - povolební změna (obdobně jako v Československu) spočívá hlavně v tom, že odtáhly krysy, které řádily hnusným způsobem doposud. V článku na bbc tancuje ministr britských financí George Osborne kolem nadcházejících škrtů (líbí se mi anglický výraz 'cuts', slyším v tom svist ostré sekyry). Pojďme se na to podívat trošku víc zblízka.
odkaz na článek
Krátce po volbách přišla koaliční vláda Konzervativců a Liberálních Demokratů s oznámením, že mají pro začátek naplánováno srazit náklady státu o 6.2 miliardy liber. Dokonce to upřesnili a dodali rozpis, kolik peněz seberou v té které rozpočtové oblasti (školství, příspěvkové organizace, doprava atd.). Při schodku rozpočtu 156 miliard liber mi 6.2 miliardy přijde trochu jako když trpaslík kope do obrova kotníku, ale budiž. Tohle razantní prohlášení nezůstalo bez odezvy a lidi přisátí na státní cecek (úředníci, odboráři a quangos neboli nevládní organizace financované státem) bubnují na poplach. Snaží se vzbudit dojem, že škrty zasáhnou nejvíc chudáka obyčejného občana, který to bez všech těch koordinátorů, poradců, dohlížitelů a úředníků může na světě rovnou zabalit. F-off.
Jak jinak, u části veřejnosti vzbudili požadovanou emotivní reakci a vláda reaguje způsobem, který podle mě napovídá právě o tom, jak velci přizdisráči to budou. Dál už z článku, ve kterém má hlavní roli Mr. Osborne.
V úvodu proběhlo nezbytné plivnutí na předchozí vládu, která to dělala špatně, a proto je Británie v takovém srabu. Nynější koalice nabízí spásné řešení, namísto centrálního rozhodování se budeme angažovat tak nějak všichni. Kecy.
Dál už se dozvídáme jeden z podrobnějších kroků - nový úřad pro rozpočtovou uvědomělost zplodí příští týden lejstro. Nový úřad je patrně způsob jak osekat státní správu. Bravo.
Není nezajímavý následující krok - představí plán výdajů na další období a budou meditovat nad tím, co z toho je skutečně potřeba, co by se dalo udělat levněji a jestli by něco z toho nemohl efektivněji dodat soukromý sektor. To zní rozumně, ale... V několika příštích odstavcích se obrací na všechny dobré a chytré lidišky se srdíškem na správném místě, aby se angažovali v diskuzi na téma boje s tíživou finanční situací. A to je podle mě pěkná blbost a podraz.
Možná chápu koncept demokratické politiky úplně špatně, ale rozumím tomu tak, že lidi volí zástupce, kteří pak vykonávají správu země, jsou placení za to, že přemýšlí a rozhodují o tom, jak dobře vést zemi, aby prosperovala a ne za to, že prázdně hovoří skrze média. Myslím si, že by tihle nedávno zvolení vůdcové a elita národa měli přijít s řešením, které pak uvedou do praxe. Na názor obyčejných lidišek se ptali před volbami. Většinová zpráva od národa zněla, chceme se mít dobře a jsme připraveni si utáhnout opasky. Tak sekejte, pardálové.
Jestli se chtějí pánové o plánech škrtů bavit se zástupci odborů a quangos, tak to můžou rovnou zabalit a jít hrát golf.
V závěru toho velmi ilustrativního článku pan ministr přísahal, že se bude snažit ochránit ty nejvíce zranitelné a také regiony, které jsou nejvíc závislé na veřejném sektoru. WTF? Znamená to v politické hantýrce: "Uděláme cokoliv, jenom když nás znovu zvolíte"?
Může mi to být jedno, nepobírám benefity, od státu toho moc neočekávám a neodebírám, při hledání práce se nedožaduji pomoci ani nepoukazuji na diskriminaci, a nedělám dluhy, které nemůžu splácet. Nepotřebuji a nechci, aby mi domů chodili sociální pracovníci čmuchat, jak se starám o děti a nemyslím si, že malí gauneři potřebují své key workers placené z veřejných prostředků.
Tak nějak bych byl rád, kdyby byla vláda nekompromisní a tenhle stát byl svou funkcí minimalistický a efektivní. Určitě by to byla Anglie, kde by se žilo báječně. Něco mi ale říká, že Mr. Osborne o můj hlas nestojí.
Jestli se pletu a sekery se nezastaví, koupím pivo každému, kdo přijde.
neděle 6. června 2010
Pár fotek z Londýna
Měli jsme pár teplejších dnů; opaloval jsem se na londýnských střechách, popřípadě se za volantem kochal pohledem na rozmanitosti poodhalené ženské krásy v ulicích metropole.
Pohled ze střechy v East Finchley (tak nějak sever Londýna) směrem k centru. Zeleň v Londýně je mimořádná.
Čtu to správně jako "A bit boring"? Mám za to, že ten nápis na plotě byl sestavený z igelitových tašek Sainsbury's.
Pohled ze střechy v East Finchley (tak nějak sever Londýna) směrem k centru. Zeleň v Londýně je mimořádná.
Čtu to správně jako "A bit boring"? Mám za to, že ten nápis na plotě byl sestavený z igelitových tašek Sainsbury's.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)