pondělí 8. prosince 2014

úterý 25. června 2013

Švédské léto začíná



Tak už se dny zase krátí a noci prodlužují - zima se blíží. Než ale vytáhneme brusle a vyrazíme na rybník, dopřejme si dlouhé švédské léto, které jsme před pár dny otevřeli slavností slunovratu - Midsommar. Je to jeden z nejdůležitějších svátků ve švédském kalendáři a možná že nejoblíbenější právě proto, že je spojený s létem, takže se většinou příjemně slaví venku. Odpoledne se pobaví hlavně děti a starší ročníky, večer se kalí. Ta odpolední oslava bývá většinou organizovaná, třeba na náměstí nebo nějakém jiném veřejném prostranství. To tam lidi postaví, zatím ještě zastřízliva, májku, kolem které tancují veselé tanečky, někteří v krojích, jiní v civilu. Večer už pak jsou oslavy v kruhu rodin a přátel. Jí se, pije, vlajkovou lodí hostiny bývá slaneček (sill), zalévaný alkoholem. Ať už je původ toho svátku jakýkoli, osobně se přikláním k tomu, že Midsommar je oslava začátku letních dovolených. Když byste udělali anketu na ulici, jak dlouhé volno si lidi berou, tipuju, že výsledek by byl v průměru tři až čtyři týdny. V kuse, samozřejmě. Dva týdny jsou považované za krátkou dovolenou, tři už ujdou, čtyři je normál a pět týdnů není nic výjimečného.

Švédové mají rádi svůj čas volna a léto je období, kdy se život ve Švédsku výrazně zpomalí. Něco jako v Anglii, když napadne sníh. Služby fungují na půl plynu, otevírací doby a jízdní řády hromadné dopravy jsou výrazně zredukované, v práci je klid až hrobový.Nejlepší způsob, jak tomuhle vražednému netempu uniknout, je vzít si dlouhou dovolenou. Když se bavím se svými kolegy o tom, jak se chystají trávit dovolenou, většinou v tom figuruje týden nebo dva někde v zahraničí (populární je třeba Turecko nebo Španělsko) a zbytek času na chatě. Švédové jsou vášniví chataři - mít chatu je považováno za součást kvalitního života. Chodit do lesa sbírat bobule, projíždět se lodí po jezeře, na terase popíjet kávu, tu a tam nějaká taneční zábava pro chataře - to je švédský sen. Ne každému se vyplní, ale když není chata, můžeme vyrazit se stanem do kempu, kterých je tu taky dost. Takhle dobíjejí Švédové baterky po dlouhé zimě.. a před ní.

Právě jsem objednal jeden velký rodinný stan, tak snad se do nějakého kempu v létě taky podíváme. Poprvé v životě si beru tři týdny dovolené, taková doba.. Vyrazíme objevovat exotickou Českou republiku.


Tady je odkaz na jedno rozverné video, které Vám přiblíží oslavu Midsommar:

http://www.youtube.com/watch?v=tWU0CGfj-SU

úterý 18. června 2013

Fika




Fika je pojem. Čti Fíííka. První a nejdůležitější švédské slovo, které mě naučila moje šéfová v den, kdy jsem do Švédska zaletěl na jednodenní seznamovací kukandu. Fika se tu dodržuje s posvátnou úctou; nejspíš by vám většina Švédu vysvětlila, že tenhle zvyk je jedním z pilířů jejich spokojenosti a vyrovnanosti. Co je tedy fika? V podstatě pokec u kávy. Jasně, může to být u čaje nebo jiného nápoje, ale kafe je tady ve Švédsku teplým nápojem číslo jedna. Kdo chce, ať si klidně přinese pomerančový džus. A ideálně něco sladkého k tomu. Ale chleba se sýrem je taky v pohodě. Hlavní je posedět a pokecat si, s přáteli, s kolegy, nebo třeba i s kolemjdoucími či s kolemvtrávěsedícími.

Fika mívá charakter pravidelnosti. U nás v práci je fika každý den od půl třetí do tří odpoledne (taky od devíti ráno do čtvrt na deset, i když tomu kolegové říkají spíš říkají frukost čili snídaně, ale já je podezřívám, že je to převlečená fika). Jestli potřebujete odpoledne něco udělat, nepočítejte s tím, že v době, kdy je fika, budete mít s kým spolupracovat. Jakmile odbije půl třetí, mí švédští kolegové se začínají zvedat ze židlí a jejich rty drmolí jediné slovo: Fika. Jako by je posedl bůh kávy a sušenek (nebo nanuků, když je venku hezky a sluncemilovní Švédové jdou lapat paprsky ultrafialového záření). Blonďatí roboti. Jeden by si řekl, jak můžou spolu ti lidé každý pracovní den ve stejnou hodinu zasednout na stejném místě? Proč by si spolu chtěli každý den ve stejnou hodinu jako na povel povídat? Inu, jsou tak naprogramovaní; už jako prťata ve školce sedávali odpoledne se svými prťavými kamarády u kelímku s džusíkem a sucharem s máslem. Je to jejich oáza klidu a ti, kteří se toho nechtějí účastnit, jsou podivíni, asociálové... nebo cizinci.

Abychom si ten každodenní rituál u nás v práci něčím ozvláštnili, máme v pátek fika mimořádně organizované. Vznikly skupiny po cca 10 lidech a v každé z nich má jeden člověk službu nachystat pro ostatní členy skupiny pohoštění. Většinou koupí nějaké sladké pečivo nebo dort, ti svědomitější to doma upečou.

Mimochodem, to není tak, že by se ti lidé v práci jinak nepotkali - oni spolu posnídaji, pak společně poobědvají a fika je odpolední pohlazení. Mezitím si spolu ještě dají pár meetingů.. Není už tolik k podivu, že mimo práci se moc nepotkávají. O čem by si pak na fika povídali :-).

úterý 4. června 2013

Lekce jazyka realitních agentů v UK

Na tohle jsem narazil na Telegraph.co.uk
Jedná se o jazyk, kterým inzerují realitní kanceláře v UK nemovitosti. Mám jej pořád v živé paměti a když si následující řádky pročítám, naskakují mi před očima obrázky domů, které jsme tam blahé paměti obhlíželi i obývali.

Na textu nemám žádnou zásluhu, přebral jsem ho pro případ, že link na Telegraph přestane fungovat.

Have fun :-)



Estate agent speak

“The property has excellent transport links”

Translation

“There’s a motorway and or busy railway line right next to it”

Estate agent speak

“In need of modernisation”

Translation

“This property hasn’t been updated since the 1970s and needs a complete refit”

Estate agent speak
“An ideal purchase as your first three-bedroom home”

Translation
“You can barely fit a bed into the third bedroom”

Estate agent speak
“Set within a purpose-built residential development”

Translation

“This property is in the middle of a large housing estate”

Estate agent speak
“A cosy property in a rural location”

Translation

“This property is small and the nearest shop is 20 minutes’ drive away”

Estate agent speak
“Easy-to-maintain living space”

Translation

“It’s really incredibly small”

Estate agent speak
“Conveniently located”

Translation

“Next door to a busy main road and above a take away”

Estate agent speak
“Unexpectedly re-available”

Translation

“The previous buyer pulled out at the last minute due to major problems or the surveyor revealed that the property was vastly overpriced”

Estate agent speak
“Reduced”

Translation

“Desperate”

Estate agent speak
“Within easy reach of local schools”

Translation

“Kids will congregate outside your house at lunchtime and drop litter all over your driveway.”

Estate agent speak
“Ideal for the first-time buyer or as a buy-to-let investment”

Translation

“The property’s small and in a terrible area ”

Estate agent speak
“Tremendous scope for improvement. A real blank canvas”

Translation

“Derelict”

Estate agent speak
“In need of some updating and offered with no onward chain”

Translation

“An old lady has recently died in the house and it hasn’t been decorated since she originally moved in 50 years ago”

Estate agent speak
“A garden flat”

Translation

“A dark and most probably damp basement flat”

Estate agent speak
“Bordering the sought-after area of North Clapham”

Translation

“The property is actually in Stockwell”

Estate agent speak
“The property has many character features”

Translation

“The ceilings are extremely low”

Estate agent speak
“Low maintenance rear garden”

Translation

“The garden is concrete”

Estate agent speak
“Situated in a stamp duty exempt area”

Translation

“Situated in a deprived part of town”

Estate agent speak
“New price!”

Translation

“This property was massively overpriced in the first place”

Estate agent speak
“ Character….”

Translation

“Dilapidated”

úterý 21. května 2013

Telefonní přípojka - jiná zemĕ, stejná story

Když jsme se loni na počátku léta dozvĕdĕli, že se budeme stĕhovat do vlastního domu, začali jsme v předstihu zjišťovat a domlouvat, jak to bude s dodávkami vod, elektřin a taky telekomunikací. 

Vzhledem k tomu, že dům, který jsme koupili, byl v té době v naprosto běžném užívání, nečekali jsme větší problémy; šlo většinou jen o převedení zákaznického účtu na nás. Taky to v drtivé většině případů problém nebyl.

Už z dob raně anglických je každé naše stěhování provázeno hodinami strávenými v milé společnosti pomocníků z takzvané zákaznické podpory telekomu, ať už se jmenuje jakkoli (v Anglii BT, původně státní monopol, ve Švédsku Bredbandsbolaget vlastněný Telenorem, což je zase původně monopol norského původu). 

Ani tentokrát jsme nenechali nic náhodě a hooodně dlouho dopředu jsme se s telekomem domluvili; dokonce jsme zaplatili na rok dopředu, protože jsme žili ve Švédsku tehdy příliš krátce než aby věřili naší platební morálce. Zkrátka, domluva zněla, že v den nastěhování do nové klícky bude telefon volat na všechny strany a do počítače potečou gigabajty oblíbených pořadů. Tomu jsme taky věřili, tady v té úžasné zemi plné moudrých a vzdělaných lidí, kteří používají mozek k přemýšlení, by to ani nemohlo být jinak. No, bylo. V den D vody tekly, elektřiny svítily, ale gigabajty nepřišly. 

Jak to, ptali jsme se? Vždyť přece předchozí majitelé nám řekli, že mají přípojku od telekomu a mělo jít jenom o změnu jména na adrese přípojky. Telekom nám taky od začátku tvrdil, že nebude problém s přípojkou. Jsme ve správné zemi nebo jsme jen usnuli a probudíme se těsně před podpisem kupní smlouvy na dům v Bishops Stortford?

Už vím, nejlépe uděláme, když se spojíme se zákaznickou podporou, určitě jde o drobnou nesrovnalost, která bude během pár hodin vyřešena! Nemusíme jim volat, díky firemnímu mobilnímu připojení to s nimi proberu v rychlosti na chatu, ani nemusím umět švédsky. Jupí táto, tohle je úplně jiná zkušenost! Kam se hrabe anglický telekom!

O měsíc později.

Sedím u počítače na chatu se zákaznickou podporou. Vztekle přemýšlím, jak dosáhnout toho, aby nám doma fungovala přípojka. Pravda, počítač je do sítě připojený přes mobilní připojení dodané telekomem, bez nároku na jakékoli poplatky, dokud nebude slíbený broadband přes kabel.

Ukázalo se, že původní majitelé měli sice přípojku od telekomu, ale přes ni posílala gigabajty nějaká jiná firma, takže tenhle vztah bylo třeba zrušit a to nikdo nezařídil. Po měsíci se tohle sice narovnalo, ale měli jsme technickou závadu na přípojce, takže ačkoli telefon volal na všechny strany, slečené svlečny byly stále v nedohlednu. Dohromady jsme na zprovoznění přípojky k internetu čekali asi pět nebo šest týdnů, vypadá to na nový rekord.

Takže i tentokrát to bylo několik hodin strávených v milé společnosti zákaznické podpory. Začínám se na to dívat jako na nezbytnou součást stěhovacího procesu. Doufám, že na dlouho poslední.

sobota 8. září 2012

Good bye and God save da Queen

V květnu 2012 jsme na letišti v Gatwick zamávali britským úředníkům a nasedli na letadlo směr Stockholm - s jednosměrnou letenkou. Pět let života v UK, o kterém jsem na těchhle stránkách něco napsal, bylo mnoho moc obohacující zkušeností. Teď je to pátý měsíc, co naše rodina žije ve Švédsku. Nemám, co bych na tenhle blog psal, když v UK nežiju, takže tenhle příspěvek to tu uzavírá. Zavírá. Avírá. Vírá. Írá. Rá. Áááááá :)

pondělí 7. listopadu 2011

Olympijským vítězem v utrácení je - vláda!

Zatímco do nás média každý den hustí, v jak velké krizi se nacházíme, a naši stateční vůdcové nás ubezpečují, že jsme v tom všichni spolu, přichází zpráva (další z mnoha), jak si ti, kdo si pod pohrůžkou věznění a násilí berou naše peníze, zpříjemňují život.




Nasrat lidem z vlády, pracovníkům z veřejného sektoru i jejich kamarádíčkům z Canary Wharf a The City. Kdybych mohl rozhodovat sám, kdo za moje peníze uvidí některou ze soutěží na největším společném podniku BT a McDonalds, určitě bych si nevybral žádného arogantního kohouta v obleku, který už tak bere dost na to, aby si mohl lístek koupit jako my ostatní, ale nejspíš dítě školou povinné - ať vidí, kam to dotáhnou lidi, kteří se něčemu věnují naplno.
Pochybuji, že se tady bavíme o lístcích na úvodní kolo soutěže ve vzpírání; půjde o vstup na zahajovací ceremoniál a populární disciplíny. Je jasné, že čím více atraktivních lístků jde "na odměny těm, kdo na přípravě tvrdě pracovali", tím méně jich zbyde pro ostatní.

Jak to správně řekla na začátku článku Dee Doocey, je to pohrdáníhodné. Nic víc, nic míň.

středa 18. května 2011

EHIC - karta Evropského zdravotního pojištění

Naše starší dcera se vypravila do rozvojového Československa, aby tam strávila velikonoční prázdniny u babičky a dědy. Den před návratem si byla hrát v tamější atrakci pro děti, která má připomínat Tarzanovu džungli (lození, šplhání, houpání). Nevím, jakou konkurencí by Tarzanovi byla naše Zuzi, uhnala si pád ze žebříku; sice jen z výšky jednoho metru, ale spadla nešťastně tak, že si zlomila ruku.

Po převozu do nemocnice ve Valmezu se ukázalo, že zlomenina byla komplikovaná a muselo se operovat. Dozvěděli jsme se, že si ji v nemocnici nechají po dobu blíže nespecifikovanou, i vydala se manželka za naší drahouškou do Valmezu (letenka od Wizzair vyšla na £70, zatímco Ryanair si řekl o nějakých £130, hm). Po týdnu v nemocnici byly ženy a děti propuštěny a vrátily se zpět do kolébky demokracie. Nebudu ctěné čtenáře zdržovat sepisováním zážitků mé ženy z nemocničního prostředí; řeknu jenom, že z toho, co jsem pochopil, stálo to za polibzadek sevšimvšudy.

V jednu chvíli vyvstala otázka, jak proběhne úhrada za lékařskou péči. Před časem jsme se zřekli veškerých styků s českými zdravotními pojišťovnami a my i naše děti jsme plně pod křídly anglického zdravotního systému NHS. To by nám samo o sobě v ČR nebylo moc platné, Evropská unyje ještě nenařídila povinnou bezplatnou lékařskou péči všude a všem; naštěstí jsme se už dříve vybavili kartami Evropského zdravotního pojištění - EHIC (European Health Insurance Card). Tuto kartu poskytuje NHS, nárok mají obyvatelé Velké Británie, přímo za ni nic neplatí a karta platí pět let. Když cestujeme, bereme si tuhle kartu s sebou; doposud jsme ji nepotřebovali, takže jsem si nebyl jistý, jak budou kartu přijímat skuteční poskytovatelé zdravotní péče - na internetu si člověk přečte různé zkušenosti - teoreticky bychom měli mít nárok na ošetření stejně jako obyvatelé hostitelské země, vícenáklady by nám pak NHS proplatili (má to své limity, samozřejmě - mluvíme o zdravotní péči veřejné, poskytované státem).

Protože v nemocnici ve Valmezu věděli, že nežijeme v ČR, už asi druhý nebo třetí den přišli s otázkou, jak jim za jejich služby zaplatíme. Žena vytáhla modrou kartičku EHIC a po počátečních rozpacích valmezských se ukázalo, že kartu přijmou a dokonce našli jakýsi formulář, který žena podepsala a nemocnice si úhradu péče bude dobývat bez naší další účasti (zaplatili jsme jenom poplatek za pobyt v nemocnici, něco jako stovka za den).

Na začátku, když nebylo jasné, jestli se nemocnice nepostaví na zadní a kartu ženě nezašije tam, kam chodí jen manžel nebo lékař, jsem volal Overseas Healthcare Team úředníkům abych zjistil, jak má taková akce probíhat. Od vlídné paní jsem se dozvěděl, že nemocnice si má úhradu vyžádat od českého státu (zastoupeného Všeobecnou zdravotní pojišťovnou) a na konci roku si pak evropské státy vyrovnají závazky a pohledávky mezi sebou. Kdyby prý bylo ze strany nemocnice nějaké škubání, nemáme nic platit a když znovu zavoláme na Overseas Healthcare Team linku, oni za nás uhradí, na co máme nárok (v našem případě celé ošetření, operace a následná péče).

Není vyloučené, že se ještě dočkáme nějaké dohry, ale zatím (tři týdny po propuštění z ústavu) je ticho po pěšině. Celkově vzato bych řekl, že je dobré EHIC vlastnit - nejsem z těch, kdo při cestách po Evropě řeší pojištění, a s EHIC můžu být celkem v klidu.



Odkaz na stránku o EHIC kartě:




.

pátek 13. května 2011

Z odposlechu: Special Others

Zase jedna vydařená kombinace zvukových vln a pohyblivých obrázků.

Special Others jsou z Japonska a z toho, co jsem slyšel, jsem si dal dohromady, že oni dávají dohromady jazz, rock a folklórní hudbu. A to jde dohromady.


Special Others: Wait for the Sun


.

neděle 1. května 2011

Z odposlechu: Vika & Viggie

Vika Yarmolyeva - pianistka, která konvertovala od klasiky k hard rocku.

Jsem klasicky nevzdělaný, ale její přednes ve mně hraje:




Tady hraje s bubeníkem z Dresden Dolls (Brian Viglione). Z koncertu v Reykjavíku:




.

Velký bratr posiluje

Guardian přinesl zprávu o tom, že společnost TomTom prodala nizozemské vládě údaje získané ze satnav přístrojů běžných řidičů. Z těch se dá zjistit třeba to, kde a jakou rychlostí řidiči jezdí. Údaje pak nizozemská policie použila k tomu, aby rozstrkala radary na úseky, kde řidiči běžně překračují maximální povolenou rychlost a nepochybuju o tom, že policajti měli druhé Vánoce.

Tahle zpráva je venku nedlouho poté, co vyšlo najevo, že iPhone ukládá informace o poloze přístroje do nekódovaného souboru.

Je fascinující sledovat, jak bezskrupulózní se staly naše vlády, svoboda se stává pojmem stále vzdálenějším a moc úřednictva roste, stejně jako jejich chuť řídit a omezovat.

Také to beru jako připomenutí toho, jak přístroje, které nám zjednodušují život, slouží a mohou sloužit v rukou obdařených mocí účelům fízlování, vyšetřování a plánování našeho chování.

Prodej duší je v plném proudu.


.

sobota 30. dubna 2011

Z odposlechu: Groove Armada

Groove Armada: Chicago / I see u baby


.

Oni a my

Včera jsme tu měli svatbu člena královské rodiny, všichni to vědí. Nějak mě to nevzrušovalo, tenhle typ podívané si klidně nechám ujít. Ke královské rodině chovám stejné city jako oni ke mně, a v jakém oblečení účastníci nastoupili mě nezajímá. Jo, kdyby vystupovali vysvlečení, bylo by to o něčem jiném!

Nicméně se u nás doma někdo díval, televize byla puštěná a já seděl u počítače, který je ve stejné místnosti, takže jsem tu a tam hodil oko. Klobouky, které odporovaly fyzikálním zákonům, chlápci, kteří popírají přírodní zákony, navíc oblečení do těžkých ubrusů - to mě příliš nezaujalo. Co ale zachytilo moji pozornost byl princ Charles, usazený v Rolls Royce. Jsem poměrů spíš neznalý, ale tak nějak chápu, že Charles je spíš na straně bojovníků za udržitelný rozvoj a čistou planetu než v táboře skeptiků a lidí vůbec zlých. Tentokrát usedl na stranu zla - nepochybuju, že se kvůli tomu cítil trapně.

Protože jsem zmasírovaný sdělovacími prostředky a počítám svoji karbonovou stopu i když se zrovna nahý vznáším nad zelenou loukou, poslal jsem dotaz přes Google a našel jsem článek na Telegraph.co.uk, který informuje o karbonové brázdě, vyhloubené ostře sledovanou svatbou. Čísla jsou odhadem novozélandské společnosti Landcare Research a bral bych jejich výstup spíš jako žertík než vědu, nicméně článek samotný je vtipné čtení - obzvlášť ty pasáže, kde autorka popisuje, jak se někteří aktéři události snaží snížit dopad akce na životní prostředí.

Celé by to bylo legrační, ovšem pokud by na nás všechny platil stejný metr.

Proč to říkám? Při pohledu na prince Charlese, ovečkoidně se v pohodlí své limuzíny tvářícího, jsem si vzpomněl ještě na to, že některé radnice v Londýně rozdávají obyvatelům pokuty za to, že nerecyklují jejich odpad vůbec nebo nerecyklují správně. Třeba tady a taky tady. A jsme zase u toho orwellovského: "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."

Tolik můj příspěvek ke včerejší svatbě, teď jdu zasadit pět stromů, abych planetě vykompenzoval za napsání tohoto článku.


.

sobota 16. dubna 2011

Z odposlechu: David Bowie

Skladby Davida Bowieho mě nechávaly chladným, dokud jsem neobjevil tento poklad. Dcera na to tancovala na představení taneční školy.