Jedna praktická k charitativní (ne)činnosti

Škola, kam chodí naše dítě, má k charitativní činnosti blízko. Funguje zjevně jako prostředník mezi organizacemi, které páchají dobro, a peněženkami rodičů. Minulý týden jsme tady měli akci Macmillan Cancer Support, organizaci, která pomáhá lidem postiženým rakovinou. Děti přinesly do školy dortíky, které si pak ostatní děti mohly za malý obnos (jedna libra) koupit. Žena upekla bábovku, která takovým způsobem pomohla někomu jinému. Docela jsem kolem toho prskal, přijde mi to jako násilný způsob a zneužívání dětí k obstarávání peněz, byť je to pro dobrou věc. Ale děti si to užily, mají přece sladkosti rády, tak jsem to vzal.

Tento týden nám škola představila další dobročinnost - Jeans for genes. Tihle se starají o děti strádající genetickými poruchami. Akce ve škole proběhne zítra - děti přinesou libru a přijdou v džínách, aby daly najevo podporu. OK, je mi líto i postižených dětí, ale... Zase to na mě působí jako zneužití dětí pro získání financí od rodičů. Navíc už v tom není ani ten element zábavy pro dětičky - a nikdo se nenamáhal nám vysvětlit, proč bychom právě jim měli dát (v konkurenci sto sedmdesáti tisíc dalších charit).

Naše holčička je vcelku bystrá, ale ve svém věku nemá ještě příliš ponětí o tom, proč by měla ona nebo její rodiče podporovat někoho, kdo nemá to štěstí být zdravý. Zkoušeli jsme s ní o tom pohovořit, ale jí na celé akci podporované školou zajímalo něco úplně jiného; cosi, co se týkalo jen jí samé. Děti jsou do jistého věku sobecké a podle mého názoru jsou pětiletí člověkové příliš nerozumní (rozuměj ovladatelní) na to, aby jim charitativní organizace ve spolupráci s autoritami vštěpovaly myšlenku, že na charitu se MÁ přispívat.

Naše dcera bude zítra ve škole ve své uniformě jako obvykle a dostalo se jí vysvětlení, že rodiče se rozhodli této charitě nepřispět. Nepůsobila dojmem, že by ji to nějak rozhodilo.

Není to o libře, která by změnila majitele. Jsem znechucený z toho, že na nás jdou charity přes děti, když nás nedostanou přímo. Pro děti není jednoduché vyrovnávat se s tím, že nedostávají to, co ostatní - je to pro ně i pro rodiče zátěž, paradoxně jde v tomhle případě o tzv. dobrou věc.

Včera jsem vyslechl rozhlasovou reportáž na téma charity, kde chlapík z jedné dobročinné organizace zcela vážně tvrdil, že některé účely jsou lepší (rozuměj více morální) než jiné a lidi by se nad tím měli zamyslet než své peníze dají nějaké charitě. Konkrétně jmenoval podporu zneužívaných dětí proti podpoře místního baletního spolku. Jaká nehoráznost! Kdo může říkat jiným, co mají považovat za lepší a morální?

Ano, dostává se mi vysvětlení, kde se v Britech bere ta solidárnost k ostatním. Dostávají to dávkované od dětství, stejně jako spoustu, kopec a ranec dalších poučení (takhle to dělej, tohle nedělej, poslouchej autority, čti nápisy). Připomíná mi to učení se víře v boha. A tomu jsem nikdy neholdoval.

Něco mi říká, že si paní učitelky s našimi dětmi ještě užijí.


Související články:

http://vacheque.blogspot.com/2010/09/anglicka-charita.html


.

Z odposlechu: Mark Ronson & The Business Intl: Bike song

Video nestojí za psí štěk, ale muzika je to veselá, skotačivá:

Mark Ronson & The Business International: The Bike song



a oficiální video, kde jsou všichni veselí a skotačiví:

M.R. & T.B.I.: T.B.S.


Dneska večer mají koncert v Hackney Empire. Už to nestihnete.

...
...
...

Anglická charita

Britové jsou zaznamenáníhodně angažovaní lidé. Fascinuje mě přístup místních k dobročinnosti a jejich zájem o svět, ve kterém se pohybují. Důkazy vidím každý den v různých formách.

Našel jsem informaci, že v UK je 13.2 milionu lidí, kteří se dobrovolnicky angažují v charitě. 608,000 obyvatel je pak placenými zaměstnanci charitativních organizací. To je ohromné množství, říkám si, kde se v lidech bere ta solidarita?

Není to jenom solidarita, áno, charitativní činnost není zaměřená pouze na lidi, kteří potřebují podporu. Z původních tří kategorií dobročinné činnosti, které byly popsány v roce 1601 (podpora v chudobě, podpora vzdělání a podpora náboženství), jsme dnes u dlouhého seznamu, formulovaného v Charity Act 2006:

• předcházení chudobě a pomoc v chudobě
• podpora vzdělání
• podpora náboženství
• podpora zdraví a záchrana životů
• podpora občanství a rozvoj komunity
• podpora umění, kultury, dědictví (jakože odkaz předků) a vědy
• podpora amatérského sportu
• podpora lidských práv a řešení sporů nebo podpora náboženského a rasového soužití, podpora rovnosti a různorodosti (diversity)
• pomoc těm, kteří jsou v nouzi z důvodu mládí, stáří, nemoci, handicapu, finančního strádání nebo jsou jinak znevýhodnění
• podpora péče o zvířata
• podpora výkonnosti vojska, policie, hasičů a záchranných služeb
• jiné účely v současné době uznávány jako dobročinné a všechny nové dobročinné účely, které jsou podobné jinému dobročinnému účelu (uf!)

A ještě jedno číslo k dobru: podle zprávy NCVO (National Council for Voluntary Organisations) z února 2009, je v UK 170,905 charitativních organizací.

Sto sedmdesát tisíc!

Tak čím to, že jsou Britové ochotní dělat tolik pro svou zemi (o jiných krajích nemluvě)? Odpověď neznám, ale možná to má co dělat se školní výchovou, kdy se už malí Britečkové a drobounké (sic!) Britečky učí o sobě samých a o tom velkém místě zvaném svět, ve kterém i oni mají svou roli. Možná taky zdejší školství přeceňuji a je to víc o tom, že působení (tlak) charitativních organizací je silné, všudypřítomné, a tak si člověk časem přisvojí nějakou oblast dobročinnosti, ve které se svým způsobem angažuje, protože to tak prostě má správně být.

Myslím, že nepřeháním, když jsem napsal, že známky nějaké té charity jsou všudypřítomné. Jen tak, na co si teď vzpomenu:

- domů nám charity posílají letáky, dopisy i plastové pytle na oblečení či hračky pro potřebné

- v obchodech jsou kasičky na drobné pro nějakou tu charitativní organizaci

- dobrovolníci oslovující veřejnost na ulicích, ale už jsme je měli i u domovních dveří

- automaty na bonbóny, výtěžek jde na dobrý účel

- organizované a komentované procházky přírodou s občerstvením (čaj, sušenka); účastníci přispějí například na udržení toho krásného kusu přírody

- skautské oddíly jsou dost aktivní - balení nákupu u pokladen v supermarketu mě teď napadlo jako nepříliš vynalézavý příklad, ale dělají toho víc

- akce sportovní a umělecké, které přinesou dobročinné organizaci výtěžek ze vstupného nebo z příspěvků diváků

- charity provozující obchody jako Oxfam, British Heart Foundation atd.

- děti přinesou do školy nějakou sladkost (dortík, koláč), kterou si jiné děti za drobný peníz kupují; výtěžek jde charitě

Je to jenom krátký výčet, ale ilustruje myšlenku, že bez dobročinnosti lidí by se nepodařilo cosi změnit k lepšímu. Osobně jsem příznivcem angažování se v záležitostech, které se týkají mého bezprostředního okolí, a hladové děti v Africe mou peněženku nechávají v klidu, ale stejným dechem musím přiznat, že i tady doma jsem angažovaný naprosto minimálně. Koneckonců mám pocit, že dělám pro veřejné blaho nemálo tím, že každý měsíc odvádím nezanedbatelnou část svého příjmu státu, maskované to charitativní organizaci.

Britové své charity znají, vědí na jaký účel chtějí přispět a zajímají se, komu přispívají. Jsou pobouřeni, když zjistí, že se jejich dobročinnost stala terčem podvodu. Docela se divím, že tolerují své vládě takové rozhazování jejich peněz každému, kdo si umí říct.

Britská vláda, jako většina vlád na tomto světě, má své prsty (rozuměj naše peníze) ve všem, co se ve státě děje. Bohužel to vypadá, že vládní prioritou se stalo rozdávání peněz přímo těm, kdo si je neumí/nechtějí/nemůžou vydělat vlastní cestou. V tom vidím chybu; podle mého názoru by měla dobročinnost zůstat v rukou lidí - jestli chtějí chudáka podarovat, nechť tak dobrovolně učiní.

Aby té drzosti nebylo málo, ještě nám ministr pro občanskou společnost radí, abychom dávali 1% ze svých příjmů charitám. Že prý se snaží vést tuto zemi k větší štědrosti a pomoct dobročinným organizacím překonat škrty v období "krize". Ony totiž charity nejsou závislé jen na příspěvcích od dobrovolníků, ale část jejich příjmů může tvořit i příjem ze státního měšce - ať už jsou to granty nebo si stát od charity kupuje nějakou službu. Ve výsledku to stejně zacvakáme my, kteří bychom té charitě jinak nedali; není to trošku paradoxní? Znovu se mi připomnělo číslo stosedmdesát tisíc.

Tady je odkaz na článek, ve kterém nám pan ministr udílí knížecí rady (opět za naše peníze, pacholek):

http://www.guardian.co.uk/society/2010/jul/05/government-urges-charity-giving

Kdyby mi vláda tolik nebrala, aby mohla rozdat tzv. potřebným, zbylo by mi dost peněz, které bych mohl rozdat těm, kteří je pořebují.

Třeba jako starý lord Sainsbury, který daroval 25 miliónů Britskému muzeu:

http://www.guardian.co.uk/culture/2010/sep/12/lord-sainsbury-donation-british-museum



Související články:

http://vacheque.blogspot.com/2010/09/jedna-prakticka-k-charitativni.html


.

Libo oběd na účet lidí z EU?

Asi před týdnem jsem se z rádia dozvěděl o slovní přestřelce mezi francouzským prezidentem a evropskou komisařkou pro právo a práva, kterou dotyčná dáma vyvolala svým výrokem o Francii, cikány pryč deportující. Nemám potřebu to téma rozpitvávat, ale dneska jsem se dostal k článku, který mě hodně pobavil. Je to okomentovaný rozhovor vůdců u(h)nije a myslím, že by to byl výborný námět na komedii. Zejména výkon Berlusconiho stojí za to, přečíst si rozhovor do konce.

Sláva stařičkému mocnáři, sláva EU!


zde článek:

http://blogs.euobserver.com/persson/2010/09/21/a-lunch-as-bitter-as-bile/

...
...
...

Z monitoru: Borec leze na věž

Z tohohle jde mráz po zádech. Free climb (lezení bez jištění) na vrchol věže vysoké 590 metrů.

Zvlášť posledních 30 vteřin mi bere dech, a to je "jenom" výlez nahoru....


http://www.youtube.com/watch?v=lLpGHLOow1s

Co dobrého vaří dětem ve zdejší škole?

Naše starší dcera začala před dvěma týdny chodit do školy, do reception class. Než načerpám víc informací o výuce (jestli se tomu tak dá říkat), dám k lepšímu aspoň jídelní lístek zdejší školy, který nám byl předložen. Cena jednoho oběda je £1.85, což považuji za dost nízkou částku, přičemž škola uvádí, že se jedná o kvalitní a nutričně vyváženou stravu. Tak se podívejme, co by naše dětičky týden papaly:

Monday:
Spaghetti Bolognaise served with garlic bread
or
Vegetarian Bolognaise served with garlic bread
Salad Bar
Homemade scones with strawbery jam

Tuesday:
Cod & Salmon fishcakes
or
Cheese Flan
Oven baked jacket wedges
Crunchy coleslaw
Salad Bar
Fresh fruit platter

Wednesday:
Roast turkey & Yorkshire pudding served with gravy
or
Vegetable grill
Roast potatoes
Fresh broccoli
Fresh coliflower
Fruit jelly

Thursday:
Chicken curry with wrap
or
Vegetarian pasta served with garlic bread
Sweetcorn
Homemade carrot cake

Friday:
Cheese & Tomato pizza
Baked beans
Chips
Ice cream


- available every day: mixed fresh salad, grated carrots, chopped cucumber, homemade creamy coleslaw with light mayonnaise, fresh chopped fruit yoghurt, water & sliced bread - white or wholemeal
- all deserts are homemade
- fish is naturally sourced
- sausages, burgers, baked beans and bread are 'healthy choice', reduced in salt and sugar

----------------------------------------------------------

Dostali jsme jídelníček na následující čtyři týdny; většina jídel se zopakuje v každém týdnu, ale jsou tam i další stálice britské gastronomie, třeba Jacket potato, nějaké ty sausages nebo Lamb kebab.

Není to nabídka nepodobná těm v restauracích Wetherspoon, a tím myslím menu pro dospělé. Nezkoumal jsem nutriční hodnoty představených jídel, na první pohled to na mě působí dojmem, že celkově je nabídka docela vyvážená, za předpokladu, že se děti pouze nenaládují pizzou a nad čerstvým květákem neohrnou nos, a tak podobně.

Oceňuji snahu nabídnout jídelníček, který nabízí každodenní výběr z jídel masitých i bezmasých, ovoce i zeleninu a něco sladkého na konec. Pro řadu zdejších rodin tohle bude požehnání. Přesto si myslím, že vyvážená domácí strava z maminčiny vařečky je pro naší dcerušku vhodnější.

Z monitoru: Krejzy Indijen vidijou

Tak tohle si nemůžu nechat pro sebe. Prvotřídní videoklip korunovaný jedinečným překladem do angličtiny:

http://www.youtube.com/watch?v=ZA1NoOOoaNw

Z monitoru: scena z rodinneho zivota

Jak to zname my, rodicove...

http://www.youtube.com/watch?v=EOfy5LDpEHo

Z odposlechu: The Bad Plus - Flim

Cover skladby Flim od Aphex Twin, v podání výtečných amerických neo-jazzmenů The Bad Plus. Z jejich bubeníka se jednoho krásného dne poseru.


The Bad Plus: Flim



Originál je tady:

Aphex Twin: Flim

Z odposlechu: Kings of Leon

Nevěřil jsem svým uším, že tuhle skladbu hrajou sladcí hoši z Kings of Leon. Buď jak buď, tohle můžu, nejlíp hodně nahlas... A natáčení klipu nemusela být úplně nuda.


Kings of Leon - Four kicks

Anglický humor

Můj milý blogísku, musím se ti k něčemu přiznat. Mám rád anglický humor a někdy se strašně nahlas směju, když si Angličani z něčeho dělají srandu. Fakt.

Líbí se mi, že Angličané dovedou pozorovat život kolem, docela rychle situaci rozpoznat a využijí každé příležitosti, jak do komentáře vložit krapet ironičky nebo aspoň sarkasmíčku. A navíc si moc nelámou hlavu s politickou korektností. A ten jejich černý humor, to se mi srdíčko úplně tetelí. Co na tom, že neví, jestli je rozdíl mezi Slovenskem a Slovinskem; ten by mi ani úsměv na tváři nevyloudil. Myslím, že se říká, že český a britský smysl pro humor má hodně společného.

Za posledních pár let jsem viděl několik britských seriálů, které mě bavily: Red Dwarf, Black books, The Office, IT Crowd, Little Britain, Brittas Empire, Mighty Boosh a nějaké další, které si teď nevybavím.

Co mě z monitoru baví v poslední době, je v první řadě TV pořad Mock the week, kde se scházejí britští komici, aby si udělali srandu ze společenského a politického života uplynulého týdne a vůbec. Vysílá jej BBC 2, která je bohužel politicky korektní až hrůza, starší díly teď vysílá i Dave. Kopa ústřižků z Mock The Week je i na Youtube,


Tady je výběr komiků, které jsem si skrze Mock the week objevil a oblíbil. Bohužel jsem nenašel použitelná videa ke všem, které jsem chtěl; chybí tu například takoví Ed Byrne, John Oliver, Mark Watson nebo Milton Jones.

Všímavý Andy Parsons:

http://www.youtube.com/watch?v=fx6FUEGEIMI

Kultivovaný David Mitchell:

http://www.youtube.com/watch?v=K2dkMNeYYXY

Skot Frankie Boyle se s tím nemaže:

http://www.youtube.com/watch?v=zINO4pFOo88

Černý Jimmy Carr

http://www.youtube.com/watch?v=8OJKyZzMS2A

Lee Mack

http://www.youtube.com/watch?v=hW7f7AfSlw8

Taky je tu Kanaďan (ale Kanada je vlastně součástí Commonwealthu).
Dámy a pánové, Stewart Francis

http://www.youtube.com/watch?v=qWH5XubGKLA


Na závěr jeden záchodkový skeč, kde hraje Lee Mack.

http://www.youtube.com/watch?v=Nr56JBQuXqY

Z odposlechu: Polar Bear

Lední medvěd - nový jazz.


Video ze studia: Peepers

http://www.youtube.com/watch?v=AhRXhQyjsoQ


Pro ty, kdo nemají dost, je tady ještě experimentální živák Tomlovesalicelovestom:

http://www.youtube.com/watch?v=Gm_5t2xjbww

Z monitoru: Moments

Vydařená video-koláž ze životů:

http://www.youtube.com/watch?v=jNVPalNZD_I