Anglie není jen pro začátečníky

Olympijským vítězem v utrácení je - vláda!

2011-11-07T22:47:00.007Z

Zatímco do nás média každý den hustí, v jak velké krizi se nacházíme, a naši stateční vůdcové nás ubezpečují, že jsme v tom všichni spolu, přichází zpráva (další z mnoha), jak si ti, kdo si pod pohrůžkou věznění a násilí berou naše peníze, zpříjemňují život.

http://www.telegraph.co.uk/sport/olympics/8873715/London-2012-Olympics-Government-spends-nearly-750k-on-Olympic-tickets.html

Nasrat lidem z vlády, pracovníkům z veřejného sektoru i jejich kamarádíčkům z Canary Wharf a The City. Kdybych mohl rozhodovat sám, kdo za moje peníze uvidí některou ze soutěží na největším společném podniku BT a McDonalds, určitě bych si nevybral žádného arogantního kohouta v obleku, který už tak bere dost na to, aby si mohl lístek koupit jako my ostatní, ale nejspíš dítě školou povinné - ať vidí, kam to dotáhnou lidi, kteří se něčemu věnují naplno.

Pochybuji, že se tady bavíme o lístcích na úvodní kolo soutěže ve vzpírání; půjde o vstup na zahajovací ceremoniál a populární disciplíny. Je jasné, že čím více atraktivních lístků jde "na odměny těm, kdo na přípravě tvrdě pracovali", tím méně jich zbyde pro ostatní.

Jak to správně řekla na začátku článku Dee Doocey, je to pohrdáníhodné. Nic víc, nic míň.

EHIC - karta Evropského zdravotního pojištění

2011-05-18T20:19:00.007+01:00

Naše starší dcera se vypravila do rozvojového Československa, aby tam strávila velikonoční prázdniny u babičky a dědy. Den před návratem si byla hrát v tamější atrakci pro děti, která má připomínat Tarzanovu džungli (lození, šplhání, houpání). Nevím, jakou konkurencí by Tarzanovi byla naše Zuzi, uhnala si pád ze žebříku; sice jen z výšky jednoho metru, ale spadla nešťastně tak, že si zlomila ruku.

Po převozu do nemocnice ve Valmezu se ukázalo, že zlomenina byla komplikovaná a muselo se operovat. Dozvěděli jsme se, že si ji v nemocnici nechají po dobu blíže nespecifikovanou, i vydala se manželka za naší drahouškou do Valmezu (letenka od Wizzair vyšla na £70, zatímco Ryanair si řekl o nějakých £130, hm). Po týdnu v nemocnici byly ženy a děti propuštěny a vrátily se zpět do kolébky demokracie. Nebudu ctěné čtenáře zdržovat sepisováním zážitků mé ženy z nemocničního prostředí; řeknu jenom, že z toho, co jsem pochopil, stálo to za polibzadek sevšimvšudy.

V jednu chvíli vyvstala otázka, jak proběhne úhrada za lékařskou péči. Před časem jsme se zřekli veškerých styků s českými zdravotními pojišťovnami a my i naše děti jsme plně pod křídly anglického zdravotního systému NHS. To by nám samo o sobě v ČR nebylo moc platné, Evropská unyje ještě nenařídila povinnou bezplatnou lékařskou péči všude a všem; naštěstí jsme se už dříve vybavili kartami Evropského zdravotního pojištění - EHIC (European Health Insurance Card). Tuto kartu poskytuje NHS, nárok mají obyvatelé Velké Británie, přímo za ni nic neplatí a karta platí pět let. Když cestujeme, bereme si tuhle kartu s sebou; doposud jsme ji nepotřebovali, takže jsem si nebyl jistý, jak budou kartu přijímat skuteční poskytovatelé zdravotní péče - na internetu si člověk přečte různé zkušenosti - teoreticky bychom měli mít nárok na ošetření stejně jako obyvatelé hostitelské země, vícenáklady by nám pak NHS proplatili (má to své limity, samozřejmě - mluvíme o zdravotní péči veřejné, poskytované státem).

Protože v nemocnici ve Valmezu věděli, že nežijeme v ČR, už asi druhý nebo třetí den přišli s otázkou, jak jim za jejich služby zaplatíme. Žena vytáhla modrou kartičku EHIC a po počátečních rozpacích valmezských se ukázalo, že kartu přijmou a dokonce našli jakýsi formulář, který žena podepsala a nemocnice si úhradu péče bude dobývat bez naší další účasti (zaplatili jsme jenom poplatek za pobyt v nemocnici, něco jako stovka za den).

Na začátku, když nebylo jasné, jestli se nemocnice nepostaví na zadní a kartu ženě nezašije tam, kam chodí jen manžel nebo lékař, jsem volal Overseas Healthcare Team úředníkům abych zjistil, jak má taková akce probíhat. Od vlídné paní jsem se dozvěděl, že nemocnice si má úhradu vyžádat od českého státu (zastoupeného Všeobecnou zdravotní pojišťovnou) a na konci roku si pak evropské státy vyrovnají závazky a pohledávky mezi sebou. Kdyby prý bylo ze strany nemocnice nějaké škubání, nemáme nic platit a když znovu zavoláme na Overseas Healthcare Team linku, oni za nás uhradí, na co máme nárok (v našem případě celé ošetření, operace a následná péče).

Není vyloučené, že se ještě dočkáme nějaké dohry, ale zatím (tři týdny po propuštění z ústavu) je ticho po pěšině. Celkově vzato bych řekl, že je dobré EHIC vlastnit - nejsem z těch, kdo při cestách po Evropě řeší pojištění, a s EHIC můžu být celkem v klidu.

Odkaz na stránku o EHIC kartě:

http://www.nhs.uk/NHSEngland/Healthcareabroad/EHIC/Pages/Introduction.aspx

Z odposlechu: Michel Camilo a kámoši

2011-05-15T01:32:00.003+01:00

Že jim ruce neupadly.

Michel Camilo, Horacio "El Negro" Hernandez & Anthony Jackson - On Fire

Z odposlechu: Special Others

2011-05-13T18:06:00.002+01:00

Zase jedna vydařená kombinace zvukových vln a pohyblivých obrázků.

Special Others jsou z Japonska a z toho, co jsem slyšel, jsem si dal dohromady, že oni dávají dohromady jazz, rock a folklórní hudbu. A to jde dohromady.

Special Others: Wait for the Sun

Z odposlechu: Vika & Viggie

2011-05-01T21:55:00.004+01:00

Vika Yarmolyeva - pianistka, která konvertovala od klasiky k hard rocku.

Jsem klasicky nevzdělaný, ale její přednes ve mně hraje:

Chopin - Nocturne op. 9 no. 2

Tady hraje s bubeníkem z Dresden Dolls (Brian Viglione). Z koncertu v Reykjavíku:

Viggie & Vika : Kaiowas od Sepultury

Velký bratr posiluje

2011-05-01T08:30:00.004+01:00

Guardian přinesl zprávu o tom, že společnost TomTom prodala nizozemské vládě údaje získané ze satnav přístrojů běžných řidičů. Z těch se dá zjistit třeba to, kde a jakou rychlostí řidiči jezdí. Údaje pak nizozemská policie použila k tomu, aby rozstrkala radary na úseky, kde řidiči běžně překračují maximální povolenou rychlost a nepochybuju o tom, že policajti měli druhé Vánoce.

Tahle zpráva je venku nedlouho poté, co vyšlo najevo, že iPhone ukládá informace o poloze přístroje do nekódovaného souboru.

Je fascinující sledovat, jak bezskrupulózní se staly naše vlády, svoboda se stává pojmem stále vzdálenějším a moc úřednictva roste, stejně jako jejich chuť řídit a omezovat.

Také to beru jako připomenutí toho, jak přístroje, které nám zjednodušují život, slouží a mohou sloužit v rukou obdařených mocí účelům fízlování, vyšetřování a plánování našeho chování.

Prodej duší je v plném proudu.

Z odposlechu: Groove Armada

2011-04-30T17:12:00.002+01:00

Groove Armada: Chicago / I see u baby

Oni a my

2011-04-30T16:07:00.008+01:00

Včera jsme tu měli svatbu člena královské rodiny, všichni to vědí. Nějak mě to nevzrušovalo, tenhle typ podívané si klidně nechám ujít. Ke královské rodině chovám stejné city jako oni ke mně, a v jakém oblečení účastníci nastoupili mě nezajímá. Jo, kdyby vystupovali vysvlečení, bylo by to o něčem jiném!

Nicméně se u nás doma někdo díval, televize byla puštěná a já seděl u počítače, který je ve stejné místnosti, takže jsem tu a tam hodil oko. Klobouky, které odporovaly fyzikálním zákonům, chlápci, kteří popírají přírodní zákony, navíc oblečení do těžkých ubrusů - to mě příliš nezaujalo. Co ale zachytilo moji pozornost byl princ Charles, usazený v Rolls Royce. Jsem poměrů spíš neznalý, ale tak nějak chápu, že Charles je spíš na straně bojovníků za udržitelný rozvoj a čistou planetu než v táboře skeptiků a lidí vůbec zlých. Tentokrát usedl na stranu zla - nepochybuju, že se kvůli tomu cítil trapně.

Protože jsem zmasírovaný sdělovacími prostředky a počítám svoji karbonovou stopu i když se zrovna nahý vznáším nad zelenou loukou, poslal jsem dotaz přes Google a našel jsem článek na Telegraph.co.uk, který informuje o karbonové brázdě, vyhloubené ostře sledovanou svatbou. Čísla jsou odhadem novozélandské společnosti Landcare Research a bral bych jejich výstup spíš jako žertík než vědu, nicméně článek samotný je vtipné čtení - obzvlášť ty pasáže, kde autorka popisuje, jak se někteří aktéři události snaží snížit dopad akce na životní prostředí.

Celé by to bylo legrační, ovšem pokud by na nás všechny platil stejný metr.

Proč to říkám? Při pohledu na prince Charlese, ovečkoidně se v pohodlí své limuzíny tvářícího, jsem si vzpomněl ještě na to, že některé radnice v Londýně rozdávají obyvatelům pokuty za to, že nerecyklují jejich odpad vůbec nebo nerecyklují správně. Třeba tady a taky tady. A jsme zase u toho orwellovského: "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."

Tolik můj příspěvek ke včerejší svatbě, teď jdu zasadit pět stromů, abych planetě vykompenzoval za napsání tohoto článku.

Z odposlechu: TV on the Radio

2011-04-18T21:59:00.003+01:00

V návaznosti na předchozí odposlech jsem našel, že Dave Sitek aka Maximum Balloon je kytarista skupiny TV on the Radio. A zdá se, že to nejsou žádní sráči...

TV on the Radio - Dancing Choose

TV on the Radio - Wolf Like Me

Z odposlechu: Maximum Balloon

2011-04-18T21:47:00.002+01:00

Tohle není vůbec špatné:

Maximum Balloon - Groove me featuring Theophilus London

Z odposlechu: David Bowie

2011-04-16T08:56:00.002+01:00

Skladby Davida Bowieho mě nechávaly chladným, dokud jsem neobjevil tento poklad. Dcera na to tancovala na představení taneční školy.

David Bowie - Laughing Gnome

Escape to the country

2011-04-05T21:52:00.004+01:00

Ráno v Essexu, v poledne v centru Londýna, večer ve Stone v hrabství Staffordshire. Hodně cestování, ale na konci dne jsem našel klid anglického venkova, vůni chléva ve vzduchu a sklenici piva v hotelovém baru. Zítra ještě trochu víc toho venkova, a pak zpátky mnoho asfaltových mil domů. .

V metru si ještě nezavoláme

2011-04-02T21:16:00.011+01:00

Tak to vypadá, že z plánu zavést signál pro mobilní telefony do londýnského metra ještě do Olympijských her nic nebude.

Link: Plans for mobile network on London Underground shelved

Boris Johnson to tlačil s TfL, čínská firma standardně nasadila rozdávací strategii, ale UK operátoři projekt prozatím odpískali. Zajímalo by mě, proč. Jestli opravdu proto, že se nechtěli uvázat slibem vybudovat složitou síť v horizontu asi tak roku (v britských podmínkách nemožné) nebo je to v 'zájmu národní bezpečnosti'. Čínská firma má údajně spojení se stranickou špičkou, byla předmětem vyšetřování několika zemí a některé její obchodní akce byly zakázány; i když třeba BT od nich nakupují. Může v tom být i Ericsson, který má obavu ze ztráty výsostní pozice v UK.

Co se nás ovcí týká, přicházíme tím o skvělou příležitost nechat se pást ještě bezpečněji. Jen si představte, že akce proběhla a signál v metru je skutečností. Jednoho dne se přihodí incident, třeba ve stanici Monument mladík zmlátí vousatého chlápka s batohem na zádech. Přivolaní policisté zajistí batoh, který, jak se ukáže, je nacpaný třaskavinou. Provede se analýza CCTV záznamů, ze kterých vyjde najevo, že vousáč cestou na nástupiště na jezdících schodech telefonoval.... Muž byl prý možná napojený na známou teroristickou síť. Začne se probírat, jaký má signál v metru vliv na bezpečnost cestujících. Vznikne nezávislá komise, která vydá doporučení. Telefonáty v metru budou "náhodně" odposlouchávány a nahrávky mohou sloužit ke školícím účelům. Že je to přitažené za vlasy?

Určitě... Zato v Číně, odkud mohlo do metra připutovat vybavení za padesát mega, nám ukazují cestu:

Link: China plans to track Beijing citizens through their mobiles

Z odposlechu: Bullfrog feat. Kid Koala

2011-03-28T21:59:00.002+01:00

Kanadská skupina Bullfrog s kanadským DJ Kid Koala.

Allright: Music for More Morning People:

http://www.youtube.com/watch?v=P_tZVaCEorc

Anglické klima smrdí spálenou naftou

2011-03-26T10:27:00.005Z

Jen pár dní po tom, co vrchní pokladník rozesmál motoristy oznámením o snížení zdanění pohonných hmot o jednu penci na litr, přichází zpráva o zdražení parkovacích povolení pro majitele aut s dieslovými motory v londýnské části Kensigton&Chelsea.

Prý jsou dieslové motory zlé a zdražením parkovacích povolení přinutíme lidi kupovat auta s motory, které nastartováním způsobí přírodě mnohonásobný orgasmus.

Jsem pro každou špatnost, ale tohle je špatné i na mě.

Dvě věci bych vypíchnul.

Jedna: na zlé motory už tady máme bič, jmenuje se Road tax a je postavený na množství vypouštěného CO2. Jestli je problém v tom, že dieselové motory produkují při stejném objemu vypouštěných plynů větší hnus, nechť se změní Road tax.

Dvě: povolení na parkování se vztahuje na parkovací místo, ne na vypouštěný bordel. Takže jde o to, aby lidi platili za to, kolik místa jejich auto u chodníku zabere, a ne za to, co vypustí do vzduchu.

Mimochodem, na co si myslíte, že vybrané peníze půjdou? Žeby na pořádné spravení děravých silnic? Hm, spíš bych řekl, že na financování něčeho tak zbytečného jako je toto:

http://www.jobsgopublic.com/jobs/future-shape-programme-manager-d514/from/r7s2c1p23qths/147/of/254/

Kdyby už odkaz nefungoval, jde o inzerát na místo úředníka/manažera za £70.000 ročně s náplní práce vymýšlet a zrelizovat jak úspěšně manipulovat, lhát a vykrádat kapsy těch, kteří ještě něco mají.

Tok peněz vysychá a tak se připravme na to, že si úředníci budou vymýšlet nové způsoby, jak z nás vymáčknout další šťávu. Že to zabalí do hesel o ochraně prostředí, miminek nebo nás samých, to je víc než jasné. Bohužel oni to jinak neumí a my jim na to sami dodáváme prostředky.

Odkaz na článek v Telegraph:

http://www.telegraph.co.uk/motoring/news/8407964/Parking-permit-surcharge-to-force-diesel-cars-off-the-roads.htm

.

Kouření je špatné, áno

2011-03-09T21:50:00.004Z

Už delší dobu bylo na tabákové pěšině ticho, ale dnes nám naši milí krutovládci vyjevili další ze svých ztřeštěných nápadů. Tabákové výrobky mají v budoucnu zmizet ze zorného pole nakupujících; supermarkety na to mají jeden rok, menší obchody mají odklad do roku 2015. Znovu se objevil i návrh na sjednocení vzhledu balení cigaret. Tady to nejspíš vyhraje atraktivní odstín mozkové kůry.

Dřív se stačilo podívat za pult a člověk věděl, jaké cigarety a tabák obchod nabízí. V budoucnu se bude zákazník orientovat čichem.

Mimochodem, když už se nemůžou krabičky cigaret vystavovat, na co měnit balení na jednotnou barvu? Aby si kuřáci navzájem nezáviděli?

Vláda bubnuje do boje proti kouření, ale druhou rukou strká peníze ze spotřební daně do kapsy. Připadá mi to, že záměrně dělají jenom takové kroky, které nemůžou způsobit opravdové snížení příjmu do státní kasy. Nakonec čísla mluví jasně: výdaje NHS na léčbu nemocí souvisejících s kouřením jsou někde okolo 5 miliard liber ročně zatímco na zdanění tabákových produktů a VAT od kuřáků vybere stát ročně zhruba dvojnásobek.

Demokracie se dostala na divnou cestu, kde politici a úředníci rozhodují o tom, co je pro nás dobré, a za pomoci síly moci dané našimi penězi si vynucují naši poslušnost. Nejspíš je to pozvolný proces, ale ten musí něčím vyvrcholit a vyvrcholením moci udržované silou je diktatura, která bývá svržena revolucí. Chce to čas, ale jednoho dne budou kuřáci opět svobodní.

Odkaz na článek:

http://www.telegraph.co.uk/health/healthnews/8370554/Anti-smoking-plans-cigarettes-will-no-longer-be-displayed-in-shops.html

.

Kvočna počítá kuřata a (ne)jedno chybí

2011-03-03T20:25:00.004Z

Protože už se nemůžu dočkat, kdy nás všechny sečtou a následně podtrhnou, zajímal jsem se o to, jak budou sčítat nás, emigranty.

Na stránkách scitani.cz jsou FAQs, kde myslí i na zbloudilé ovečky:

"Pokud občan ČR bude v době konání Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 mimo Českou republiku, pak bude sečten na formulářích doručených do jeho domácnosti, kdy za něho údaje vyplní jeden z přítomných dospělých členů domácnosti, případně mu do zahraničí předá kódy nutné pro elektronické vyplnění (přístupové kódy jsou uvedeny na sčítacích formulářích v listinné podobě). V případě, že žádná taková domácnost není, je velmi pravděpodobné, že občan bude sečten v omezeném rozsahu na základě dostupných informací z Informačního systému evidence obyvatel (ISEO, spravuje Ministerstvo vnitra ČR).

Že budu 'sečten v omezeném rozsahu' mě znervózňuje; cítím se, jako kdyby mi měli amputovat levou ruku a pravou nohu. Taky ale moc nerozumím tomu, co myslí úřední šiml pod podivným termínem 'domácnost'. Je to místo trvalého bydliště nebo místo, kde se vyskytuju ve společnosti lidí, které nazývám svou rodinou? Tedy třeba hospoda...?

Poslal jsem email na info@scitani.cz a zeptal jsem se Co je to ta domácnost?

Odpověď zní takto:

"domácnost je chápána jako někdo kdo by za Vás formuláře převzal a v omezeném rozsahu vyplnil. Ale ve Vašem případě si vůbec s tímto nelámejte hlavu. Vy jakožte osoba, která se zdržujete dlouhodobě v zahraničí nepodléháte sčítání."

Takže domácnost je kdokoliv, kdo se nechá k převzetí a vyplnění formulářů přemluvit, když na něj sčítací komisař (poznáte podle tašky s logem České pošty) náhodou natrefí, třeba na ulici? Nebo ode mě úřady čekají takovou míru spolupráce, že jim snad pošlu adresu příbuzných, kam mi můžou formuláře doručit, abych se mohl nechat nadšeně sečíst? Snad třeba i plnou moc, ověřenou apostilou, když už jde mé osobní údaje? Nevím, nezjistím.

Ale z poslední věty jsem tak trochu jetel; prý nepodléhám sčítání.. Tak to mi místo amputace končetin rovnou useknou hlavu!

Parkování v Londýně

2011-02-28T22:13:00.009Z

Dnes povídal jakýsi pantáta z jedné z londýnských radnic, jak budou zvedat poplatky za parkování, rozšiřovat časové rozmezí placeného parkování (dnes běžně 8.30am - 18.30pm) a "zvažovat a diskutovat současné parkovací schéma" (rozuměj zavést placené parkování tam, kde ještě není, a kdyby to šlo, tak si nechat platit i od residentů). Parkování v Londýně umí být zaprvé pořádně drahé, zadruhé těžko k nalezení, když chcete být blízko konkrétního místa.

V centru Londýna a částech kolem centra zaparkujete na ulici na hodinách, kde je většinou limit na délku pobytu (obvykle 2-4 hodiny) a tu a tam narazíte na hodiny, které nefungují na hotovost, ale jen na platbu telefonem (zavoláte, dáte SPZ, dobu parkování, číslo platební karty a parkujete). Ceny za parkování na ulici jsou různé, někdy je to jen libra za hodinu, častěji ale dvě až tři, ale můžou být i čtyři...

Další možnost, která je k mání hlavně v centru města a okolo něj, jsou komerční parkoviště pod- i nadzemní). Většina navigací už je má v paměti a najdete je podle modrých cedulí s velkým bílým P. Parkování vyjde hodinově dráž (tak od £6/hod.), ale nemusíte řešit, jestli přetáhnete povolený limit, a jsou i parkoviště s atraktivní nabídkou (£10 za den). Na některých parkovištích se Vám stane, že budete muset nechat klíče od auta obsluze, která pak za Vaší nepřítomnosti bude s Vaším autem popojíždět, aby mohla další auta přijíždět/odjíždět. Nevýhodou parkovišť bývá stísněný prostor, a tak se může tu a tam přihodit drobná rýha na laku Vašeho vozu. Mám dojem a líbí se mi, že tohle se tady zas tak moc neřeší.

Zaregistroval jsem taky webový systém Parkatmyhouse.com. Vypadá to zajímavě, lidi pronajímají své vlastní garáže, příjezdové cesty a parkovací stání za poplatek, který by měl být převážně při pobytech na den a víc srovnatelný nebo výhodnější než konvenční parkoviště. Můžete si tam taky nechat ohodnotit Vaši příjezdovou cestu a pak ji v systému dát k pronájmu... ta u našeho domu by vynesla £393 měsíčně. Jdu přeparkovat...

Kvočna počítá kuřata

2011-02-27T17:52:00.009Z

Stejně jako v ČR, i v UK letos proběhne sčítání lidu. Jeho veličenstvo Stát má na celé akci enormní zájem, stejně jako Její skvostnost Evropská Uhnije, a neposkytnout požadované informace je větší zlo než zabít sousedovi psa. Co na tom, že některé z těch informací už úřady mají dlouhou dobu k dispozici (třeba moje osobní data) a po jiných jim pro změnu zase nic není (například jak žiju).

Pro nás Čechy žijící v UK to znamená nůž na krku z každé strany. Za neodevzdání dotazníku do chamtivé ruky úřední nám hrozí pokuty, jak jinak. V ČR do výše 10000 Kč, v UK až tisíc liber. Když ale nežijeme v ČR a v našem trvalém bydlišti se nenajde nikdo ochotný nás potopit (rozuměj dotazník převzít za nás a pro nás), co si úřad může? Jak můžeme neodevzdat něco, co jsme si nemohli převzít?

Na českých stránkách scitani.cz je spousta přeužitečných rad, například, jak poznáte tzv. sčítacího komisaře:

"blablabla..... bude mít přes rameno modrou tašku s velkým žlutým logem České pošty."

:-)

I anglické stránky jsou plné rad pro nadšené stádo a ubezpečují nás, že veškerá data budou v tom nejlepším bezpečí. Ó ano, určitě budou. Hned jsem si vzpomněl na rok 2007, kdy se anglickému berňáku ztratily disky s informacemi o 25 milionech lidí. Pro osvěžení paměti odkaz na článek.

Nevím jak Vy, já už se na moje dotazníky těším.

Z odposlechu: The Five Corners Quintet

2011-02-22T22:14:00.004Z

Finský nu jazz.

The Five Corners Quintet - Shake It

http://www.youtube.com/watch?v=Q3ClOE_idE4

Z odposlechu: Medeski Martin and Wood

2011-02-22T21:57:00.002Z

MMW: Amber Gris

http://www.youtube.com/watch?v=4sNQbctS5ow

A kdo myslí na děti?

2011-02-16T16:56:00.005Z

Na podzim loňského roku jsem požádal britské úřady o přiznání přídavku na děti - Child Benefit. Bylo to někdy v první půlce listopadu a vzpomínám si, jak jsem při vyplňování formuláře prskal nad množstvím zdánlivě zbytečných dotazů, které si navíc zdejší úřady s minimem námahy můžou zjistit samy, vzhledem k úrovni fízlování, která je tady nastavená (a laťka se zvyšuje!). Po týdnu či dvou mi přišel další formulář s žádostí o zodpovězení několika dodatečných otázek, souvisejících s faktem, že jsme dřív pobírali rodičovský příspěvek v ČR. Vyplnil a odeslal jsem jim to obratem, moje standardní služba.

Uplynuly hodiny, dny, týdny, měsíce a stále žádné vyjádření, jestli jako jo nebo jako ne. Poslal jsem před dvěma týdny čajldbenefitímu úřadu e-mail s dotazem, co je s mojí žádostí, a včera přišla odpověď, při které mi spadla čelist:

"We have received your reply to our enquiries and will be dealing with it as soon as possible. However, due to the high volume of applications we are receiving claims can take up to 26 weeks to process."

Může jim trvat až půl roku než mojí žádost vyřídí!

Na stránkách Child Benefit Office jsem si pak přečetl uklidňující vyjádření: "The Child Benefit Office aims to let you know the outcome of your claim and pay you within seven to eight weeks of getting your claim form. First payments are often made within two weeks."

Bůh ochraňuj úředníky!

Z odposlechu: Toe

2011-02-15T22:19:00.002Z

Japoncí hele...

http://www.youtube.com/watch?v=KLpzX-XwJR8

Na heletjůb je toho víc a jakoby dobrý. CD na Amazonu je za skoro 18 liber, to je víc než mi žena dovolí..

David Cameron táhne do svaté války. Nebo ne?

2011-02-05T12:51:00.010Z

Po Angele Merkelové je David Cameron druhým vysoce postaveným evropským politikem, který se v poslední době vyjádřil skepticky o životaschopnosti multikulti společnosti. Oba jmenovaní by si mohli připsat bod za odvahu, protože mluvit negativně o multikulti se v dnešní pokřivené době dá srovnat snad už jen s odmítnutím třídit recyklovatelný odpad nebo s veřejným pojmenováním homosexuálů 'arse bandits'.

V Německu mají s muslimy velmi početnou zkušenost, tady v UK je tomu taky tak a budoucnost nevypadá pro post-křesťanskou civilizaci zrovna růžově; o islámu je všeobecně známo, že nejde o náboženství usilující o co nejvyšší míru tolerance k osobám jiného nebo bez vyznání. To není dobrá zpráva pro zemi, kde nejrozšířenějším jménem je Mohammed.

Ne že by křesťanství bylo extrémně tolerantní, taky má svá specifika, ale přece jen jsme z něj tady v Evropě vyšli a docela jsme si zvykli. Těžko učit starého psa novým zvykům.

Z toho, co David Cameron na mnichovské konferenci řekl, není tak úplně jasné, o co mu vlastně jde - jestli mu vadí projevy extrémnich vyznavačů islámské víry nebo průvodní jevy islámu jako takového. Mluvil sice v první řadě o islámském extrémismu a jak je třeba mu předcházet, ale přitom jedním dechem hovořil o britské identitě a hodnotách, které musí obyvatelé UK uznávat (úcta ke zdejšímu právu, rovnost mezi lidmi atd.), čímž v podstatě zavrhnul islám v UK jako takový, protože právě v islámu ta rovnost není tak zcela na pořadu dne.

Měl by pan premiér zaměstnat někoho na pozici Ministra pro upřímnost, který by prostému lidu předával takové zprávy v jasné řeči, srozumitelné a bez možnosti různých výkladů.

Podle premiéra by muslimské organizace, které nepodpoří myšlenku rovnosti a tolerance (tedy se zřeknou víry v Alláha?) měly být odstřiženy od státního cecíku. To je pěkné, ale co udělá s muslimy jako takovými - s obyvateli UK, kteří jsou zde legálně, ale na naši post-křesťanskou kulturu zvysoka kašlou, protože mají tu svou, řízenou pravidly jejich náboženství? Zřídí na každém úřadě a ve školách funkci koordinátora pro muslimskou integraci? To by mohl být očekávatelný výsledek, hodný moderního demokratického politika.

Dost možná tímhle projevem Cameron vyvolá zvýšenou emoční aktivitu u britského obyvatelstva a některé muslimy v UK možná potká pár horkých chvilek, zprostředkovaných horkými hlavami z různých nacionalistických skupin, ale že bychom se stali svědky nějakého nuceného zříkání se víry nebo jiné převratné změny, to si nemyslím.

Podle mého názoru si Velká Británie dovnitř vpustila přespříliš přistěhovalců, aniž by si kladla otázku, čím jí to bude prospěšné a kam se to může vyvinout. Díky usilovnému liberalismu pak vystlala vatou (a nadále tak činí) cestu těm, kteří nemají na to (mentálně, morálně) integrovat se tak, aby byli hostitelské zemi přínosem. Dostanou tlumočníky, přídavky, bydlení, můžou si přizvat rodinu a aby se náhodou nemuseli příliš potit s přizpůsobením se zdejší kultuře, máme tady týmy koordinátorů pro rovné příležitosti.

V zemi vznikly zvenčí těžce proniknutelné komunity, postavené na zvycích a zákonech nám cizích. Mnoho spolupráce z jejich strany čekat nelze. Vzpomínám si na situaci krátce potom, co se ve Stockholmu odpálil jeden z těch, co už se nemohl dočkat těch 72 pannen (které zůstávají pannami i po šíleném každodenním gang bangu s armádou mrtvých hrdinů). Z pořadu PM na BBC radio 4 jsem se dozvěděl, že ten člověk předtím studoval a žil v anglickém městě Luton. Následoval rozhovor s imámem tamější mešity, kam budoucí sebevrah docházel. Imám nás informoval, že šlo o člověka s extrémními názory (rozuměj podporoval aktivní účast na svaté válce proti nevěřícím psům), za něž byl z komunity vyloučen. Na otázku reportéra, jestli o extrémních názorech toho člověka někdo z komunity informoval policii, odpověděl imám s údivem, že ne, stát přece má policii a tajnou službu, která má dost prostředků na to, aby si tyhle informace zjistila. Tak s takovým materiálem se dá těžko spolupracovat i soužít.

Zásadní otázka samozřejmě je, jak z téhle situace ven? Cesta integrace, spolupráce a dialogu zatím moc zralého ovoce nepřinesla; byly zvoleny nevhodné prostředky, nasazeno málo koordinátorů pro rovnost příležitostí etnických menšin nebo není na druhé straně vůle k integraci podle představ hostitelů? Bylo by pro Velkou Británii účinnější volit méně kompromisů a jít tvrdě po těch, pro které není multikulti společnost cílem ale prostředkem? Já bych zvedl ruku pro druhou variantu, ale volba je na těch, kdo kormidlují tuhle loď.

Odkaz na článek v Telegraphu :

http://www.telegraph.co.uk/news/newstopics/politics/david-cameron/8305346/Muslims-must-embrace-our-British-values-David-Cameron-says.html

.

Z odposlechu: Astrud Gilberto

2011-02-02T18:15:00.002Z

Astrud Gilberto - Take me to Aruanda

.

Z odposlechu: Ian Dury & The Blockheads

2010-12-21T22:40:00.001Z

Can't get enough! Zvlášť bubeníka v růžové košilce a elasťákách :)

Ian Dury & The Blockheads - Hit me with your rhythm stick

.

Angličtina nejen pro začátečníky

2010-12-21T21:56:00.002Z

V British Library probíhá od 12. listopadu tohoto roku do 3. dubna léta Páně 2011 výstava Evolving English: One language, many voices.

Jde o pohled na anglický jazyk, jak se vyvíjí v čase a prostoru. Angličtina není jazykem, kterým mluví nejvíc lidí na světě, zato je to jazyk nejvíce rozšířený. S tím, jak se v moderním světě lidé globálně hemží a komunikují, mění se nejen hranice našeho vnímání, ale transformují a posunují se i hranice anglického jazyka. A o tom všem je tahle výstava.

Na Evolving English se dá mnohé nejen prohlédnout, ale i poslouchat, a dokonce se můžeme zapojit a nahrát vlastní produkci anglického jazyka, kterou pak budou zkoumat páni učení.

Na stránce British Library jsou nějaké informace, ale především zajímavý multimediální obsah - třeba podcasts nebo Map your voice.

Nejzajímavější ale bude jít to omrknout osobně.

.

Řekni mi, co čteš...

2010-12-18T16:22:00.008Z

Čtenářská dovednost jedenáctiletých chlapců v Anglii je teď pod drobnohledem - každý jedenáctý umí číst na úrovni sedmiletého dítěte. V některých oblastech Anglie je to s tím poměrem i horší.

A je to tady, máma stát zasahuje. Vytvoří se programy a akční plány, alokují se zdroje, nasazeny budou skvadrony pedagogů speciálně vyškolených pro práci se znevýhodněnými (disadvantaged) dětmi a národ si může vydechnout. Budoucnost Země je zachráněna, nebude třeba pálit díla Marka Twaina nebo Terryho Pratchetta pro jejich zbytečnou existenci.

Souhlasím s tím, že to je velký problém s širokými důsledky, když takové procento dětí má potíže se čtením, tím pádem s učením se (protože učení je do velké míry založené na čtení). Není to jenom schopnost přečíst odstavec, kapitolu, knihu, ale přemyšlet nad tím, co čteme a dávat si věci do souvislostí.

Nesouhlasím už ale s tím, aby řešení tohoto problému zůstávalo v rukou státu. Myslím si, že je to zbytečný experiment. Dokud v téhle zemi rodiče nepochopí, že se musí svým dětem věnovat, jinak se v tvrdé (no, možná že v budoucnu už tak tvrdé ne) konkurenci neprosadí, můžou se vlády přetrhnout ve vymýšlení drahých řešení bez většího efektu. Znevýhodněné děti, pche! Jejich rodiče by si měli uvědomit, že to je pro ně urážka, kterou si možná zaslouží.

Je to začarovaný kruh - stát si přeje na jednu stranu občany, kteří něco umí, aby mohli dostatečně přispívat do systému, na druhou stranu jim stele vatu a vytváří prostředí, kde cílem a prostředkem je pohodlí bez velké dřiny.

Ani se nebudu divit, až každý znevýhodněný občan bude mít svého osobního poradce, placeného námi, který za něj bude číst, počítat, rozhodovat, zatímco občan bude mít jediný velký úkol - pamatovat si pin své kreditní karty.

Spěje to pomalu k národu idiotů, jako v jednom americkém filmu, a to si počkejme, až to znevýhodněné menšiny vezmou demokraticky do rukou. Z knihoven se stanou prodejny fast foodu, PlayStation bude pro každého zdarma a do těch pár zbývajících škol se budou idioti jezdit dívat jako do ZOO.

Ne, ve skutečnosti to tady bude vypadat jako v úplně jiné zemi někde na Východě - otázkou jenom zůstává, o kolik století nazpět se tím dostaneme.

Článek k tématu na BBC:

http://www.bbc.co.uk/news/education-12000886

.

CCTV s pohodlím domova

2010-11-30T22:18:00.004Z

Představte si, že jdete do nákupního centra, zabrousíte do oddělení se spodním prádlem, procházíte se mezi stojany s kalhotkami, nočními košilkami a podprsenkami. Omakem zkoušíte materiál, přitisknete si látku k obličeji, abyste ucítili tu jemnou hebkost. Teď, jsou dvě možnosti. Buď jste muž nebo žena. V prvním případě možná vybíráte dárek pšítelkyni nebo třeba jenom myslíte na maminku. Co se týká žen, nechce se mi věřit, že by vybíraly dárek svému milému právě v tomhle oddělení. Napadlo by Vás, že se na Vás v takové chvíli zaměřuje CCTV kamera? Nejspíš ano. Zamysleli jste se někdy nad tím, kdo se na obrázky z té kamery dívá a proč to dělá? Divil bych se, kdyby ne. Dneska už to nejsou jen zaměstnanci bezpečnostního oddělení daného obchodního centra nebo obchodu. Síla přechází do rukou lidu a i my, veřejnost, máme možnost sledovat real-time záběry ze CCTV kamer v některých obchodech a stisknutím tlačítka upozornit na zlodějinu, kterou zpozorujeme. Není to fantastické? Na téhle stránce se můžete zaregistrovat a začít sledovat. Dostanete k dispozici živé záběry z kamer v obchodech a když uvidíte straku zlodějku, kliknete na červené tlačítko a obchodníkovi přijde zpráva, že mu někdo krade. Není to vláda, ne, je to někdo z vážených zákazníků. Vaše snaha nezůstane bez odměny. Za pouhé sledování dostanete nějaké drobné a pro ty, kdo si u pozorování videozáznámu nebudou jen nad klávesnicí honit péro, ale opravdu upozorní na zloděje v obchodě, jsou nachystané VELKÉ PENÍZE. Různých živých kamer je na webu spousta, to se ví, ale zatím jsem neslyšel, že by se voyerům platilo. Fakt by mě zajímalo, jak jsou tady pořešena práva na soukromí nakupujících, ale ti asi žádná nemají, kromě práva utrácet peníze. Tak jdem na to, blíží se Vánoce, spodní prádlo se bude prodávat ve velkém...

Psí hovna

2010-11-21T23:38:00.002Z

Slyšel jsem v rádiu rozhovor s chlapíkem, který má detektivní agenturu a jako vedlejší aktivitu přibral sledování pejskařů, kteří neuklízejí hovna po svých čtyřnohých přátelích. Článek o tom je na Daily Mail:

http://www.dailymail.co.uk/news/article-1328085/Man-sets-secret-cameras-catch-dog-owners-dont-clean-poop.html

V podstatě instaluje kamery na veřejných místech, kam pejskaři chodí venčit, a zaměstnává pár lidí, kteří pořizují fotky těch smradlavých zločinů a dál sledují pejskaře, aby zjistili jejich identitu. Získané materiály posílá úřadům.

Daily Mail to podává trochu jinak než jak jsem tomu rozuměl z rozhovoru v rádiu, kde ten muž říkal, že neví, jak městský úřad s pořízenými důkazy naloží. V každém případě je to pozoruhodná iniciativa soukromé osoby (nejsou v tom žádné veřejné finance) a držím mu palce. My, co máme děti, nemáme rádi ten pocit nejistoty, zda je to opravdu čokoláda, co má naše drobotina rozmazané kolem pusy při pikniku s přáteli v parku. A nevěřím tomu, že si někdo libuje v tom protivném smradu, který se line autem, poté, co všichni nastoupí a teplý vzduch topení se prožene kolem podrážek olepených hnědým sajrajtem.

Nehážu pejskaře do jednoho pytle; za sebe říkám, že jsem velmi spokojený s tím, jak málo psích hoven natrefím, ale buď je to tím, že bydlím v okolí Londýna, kde psů není zas tolik, nebo jsem měl prostě štěstí. Vím, že pejskaři umí být dost neohleduplní i agresívní, když dojde na jejich malého přítele, a nejsem si tak úplně jistý tím, jestli k něčemu bude to, že úřad dostane fotku a adresu pejskaře, který po svém psu neuklidil. Hrozba pokutou mi přijde směšná. Jsem zastáncem hodně názorných trestů. Dotyčnému nechat týden vyklízet psinec nebo mu rovnou rozmazat psí hovno v interiéru jeho auta, ať si užije vlastní medicínu.

Tohle je stránka zmíněné iniciativy, ale z nějakého důvodu ta stránka není dnes dostupná a dokonce ani na hlavní stránce už nemá odkaz (před týdnem tam byl), takže možná to nikam nevede...

http://www.blackcatinvestigations.co.uk/cdfi/

.

Autem v Anglii, část 4. - řídím v Anglii a v Londýně zvlášť

2010-11-16T22:19:00.022Z

Moje práce zahrnuje velkou dávku cestování autem; průměrně najezdím nějakých 2,500 mil za měsíc, z toho tak sedmdesát procent udělám po Londýně a jeho předměstích. Soukromým autem už toho zdaleka tolik nenajezdím, naštěstí. Před pár týdny jsem dokonce obdržel anglický řidičák, aniž jsem to moc plánoval. Měl jsem za to, že můj starý dobrý český průkaz stačí; špatně jsem si vyložil termín residency a kupodivu mi můj omyl nevyvrátila ani paní z DVLA (Driver and Vehicle Licensing Agency).

Tak jsem vesele jezdil s českým řidičákem, až dokud mi jeden zde žijící ostravský metalista nevysvětlil, že se pletu (ty si asi uplny kokot nebo co...). Nebo co, zabrousil jsem znovu na stránky DVLA, kde se říká, že po třech letech, co tady žiju jako rezident (a to já zas žiju), musím svůj EU řidičák vyměnit za ten jediný správný, anglický. Došel jsem k závěru, že když na všech formulářích prohlašuju, že jsem zde rezident, nejspíš se to bude vztahovat i na tento případ, a zažádal jsem o výměnu řidičského průkazu. Je to otázka vyplnění formuláře, zaplacení padesáti liber a odeslání starého řidičáku a průkazu totožnosti (občanka, pas) na DVLA. Za něco jako deset dní mi přišel anglický řidičák s counterpart (list papíru, kam se zapisují prohřešky), a o týden později i občanka. Starý řidičák si nechali, stejně jako padesát liber. Vlastně by mě zajímalo, jestli můžu vyměnit anglický průkaz zpátky za ten český...

update 13. 12. > v komentářích dole mě pozorný čtenář vyvádí z omylu. Definice na stránkách DVLA říká, že řídit s řidičákem ze země EU lze do věku 70 let nebo po dobu tří let poté, co se stanete residentem, podle toho, co je delší doba. Takže jsem mohl výměnu průkazů ještě o pár dekád odložit, ale nelituju toho; řidičák tady slouží jako průkaz totožnosti (vedle pasu) a podle mojí zkušenosti český řidičák tady nebudí v lidech velkou důvěru.

Kdybych si mohl vybrat, jednoznačně bych opustil londýnské silnice a proháněl bych tu plechovou rakev, které můj zaměstnavatel říká auto, po venkovských silničkách a polních cestách. Moje služební auto je 4x4 s velkými koly a vysokým podvozkem, takže si s ním užiju hlavně na hrbolech, hroudách a nerovném terénu vůbec. Samozřejmě se s ním dá i po asfaltu, ale do londýnského provozu (a hlavně parkování) to není ideál. Ačkoliv, je to dobré, když člověk potřebuje přejet přes obrubník nebo podobné kousky... Naštěstí tu nestvůru nemusím krmit, žere jako puberťák.

Tu a tam se zadaří a Londýnu se na celý den vyhnu; je to pak klidnější ježdění, mimo metropoli jsou řidiči vesměs umírnění, tolik se nespěchá a není kolem přebytek vjemů, které by odvracely pozornost od situace kolem auta (jako třeba dopravní značky).

Zvlášť kapitolou jsou dálnice, v UK mají označení M jako Motorways. Ty žijí tak nějak svým životem, odvislým dost od toho, jak moc se na nich pracuje. Třeba ten londýnský okruh (M25) je v současnosti na několika místech opravován/rozšiřován a některým jeho úsekům je během dne lepší se vyhnout, i když nad naší bezpečností dlí rychlostní kamery (spíš právě proto). Celkově bych o zdejších dálnicích řekl, že jsou dobře sjízdné. Povrch v ucházejícím stavu, nouzové telefony k dispozici, rozumně rozmístěná odpočívadla a čerpací stanice (zde zvané Services - často tam najdete restauraci, obchody, ubytování atd.). Jako výrazné pozitivum bych uvedl, že kolem dálnic nejsou rozeseté billboardy a podobné hovadiny. V Anglii často narazíte na barevné auto s majáky, které se tváří skoro jako kdyby to byli policajti, ale mají na dveřích nápis Traffic Officer. Jde o zaměstnance Highways Agency (organizace, která spravuje významné silniční a dálniční tahy v Anglii) a jejich úkolem je zajišťovat bezpečnost a plynulost provozu, asistovat při nehodách a tak podobně. Nemají žádné pravomoce měřit rychlost nebo pokutovat za přestupky, ale mají jakýsi úřední status, takže když neposlechnete jejich nařízení, může Vás to stát až tisíc liber, sebraný řidičák a třeba i život!
Na dálnicích se má jezdit maximálně sedmdesát mil v hodině a můj dojem je, že se to tady celkem dodržuje. Velmi zřídka se tady setkávám s tím, že by někdo z těch rychlejších blikal, troubil nebo se lepil na zadek auta před ním.

Ohleduplnost a rozvážnost pozoruji i při cestování po cestách mimo Londýn, ale jakmile se dostanu do města, mám pocit, že zejména ta rozvážnost šla spát. Nejspíš je to dané tím, že přes den, kdy se v Londýně vyskytuji, se po městě prohánějí především pracující, kteří potřebují být na místě včas. Doplněno skutečností multikulti prostředí, kde se scházejí řidiči s různými návyky, podle toho, odkud pocházejí. Je to slušný chaos, ale řidiči jsou poměrně ohleduplní. Když na to přijde, přibrzdí a pustí auto před sebe; samozřejmost je pak poděkovat, zvednutím ruky, zablikáním výstražnými světly... Zkrátka bych řekl, že projevují slušnou dávku ohleduplnosti a trpělivosti. Příliš tolerance nečekejte od taxikářů, hlavně těch v "black cabs", zato řidiči autobusů mi přijdou docela pozorní.

Důležité je vědět, kam jedete, všem to usnadní život. Zní to pitomě, zvlášť v dnešní době satelitních navigací, ale zejména v centru Londýna se mi stává, že se můj low-end TomTom ztratí a vidí mé auto na jiné ulici, načež začne přepočítávat, a pak se zase najde a přepočítává znovu, protože mezitím popojedu. Nemůžu se na něj 100% spolehnout, ale bez něj bych byl dočista v pr... otisměru.

Doprava v Lonýně se liší v závislosti na části města a hlavně v tom, co se tam pohybuje po ulicích. Na silnicích i mimo ně. Když vezmu centrovaté centrum, kolem Trafalgar Square, Piccadilly, Strand, jezdí tam hodně aut, pohybují se v tom chodci, velké množství turistů, ale to mi nepřijde tak chaotické, za volantem sedí ve velké míře lidi, které řízení živí, lidi se docela drží pravidel a tak nějak se vezou s davem. Větší pozor si musím dávat tam, kde se pohybují spíš domorodci ; místa jako Peckham, Poplar, Bethnal Green, Plaistow, Dalston, Dagenham, Southwark - tam jeden neví, kdy se občan rozhodne vlézt do silnice, aby navštívil bratrance, co dělá naproti v obchodě s věcmi za libru. V autech sedí zhusta maminy s dětmi a jiná sběř. Navíc jde o místa obydlená početnými komunitami přistěhovalců; odhaduju, že si mnozí z nich přivezli z rodných zemí nějaké řidičské návyky, které pak našroubují na anglický Highway Code. Bývá to někdy k vzteku. Podle mě ale auta nejsou takový problém; zaprvé si člověk může držet větší odstup a nenechat se nachytat náhlým zabržděním, zadruhé srážkou odnesou nejspíš jenom plechy. Horší je to s chodci, kteří si nelámou hlavu s tím, co se děje kolem a je na Vás, abyste to domysleli.

Dalším jevem jsou cyklisté a motorkáři. Jak to chodí asi všude, drží se jednoho pravidla - kam se vejdu, tam jedu. Protože jsou snáze sestřelitelní, je na řidičích aut, aby byli ve střehu a před každým manévrem si dobře zkontrolovali okolí, jestli se zrovna kolem netlačí nějaký poslíček na skútru. Cyklisté mají své stezky, ale ty se často svedou po kraji silnice, kde se tu a tam najde zaparkované auto, takže je cyklista nucen vjet do provozu a bývá to dost těsné. Třeba v Hackney je kolo populární dopravní prostředek a potkáte se tam rovnou se skupinkami cyklistů, vzájemně se přejíždějícími a všelijak odbočujícími. Jinde v Londýně jsem se s takovým množstvím cyklistů nepotkal, i když co uvedli do provozu systém Barclays Cicle Hire (po městě rozmístěné stanice, kde si ze stojanu vytáhnete kolo a na jiné stanici ho do stojanu zase zarazíte), množství cyklistů se o poznání zvedlo.

Všechno, co jsem zatím uvedl, jsou dopravní úkazy typické pro evropská velkoměsta, která jsem poznal. Čím je ale Londýn výjimečný, a proto také nerad po Londýně jezdím, je šílené množství dopravního značení a přidružených informací pro řidiče. Nejsou to jenom běžné značky jako dej přednost v jízdě, jednosměrka a podobně, kterých je už tak dost, ale k tomu přichází smršť značek specifických pro určitý úsek. Přečtete si značku, že levý pruh je vyhrazený pro autobusy, taxíky a motorky, ale jen v pondělí až pátek od 7-10 a od 16-19 hodin, takže se rychle rozhodujete, jestli se nacházíte v časoprostoru vhodném pro vjetí do levého pruhu nebo ne. Vzápětí se silnice stáčí doleva a v té zatáčce se budou dva souběžné pruhy spojovat, na což Vás taky upozorní značka. Do toho značka kvůli rychlosti, upozornění na stavební práce, které v místě budou probíhat ve čtvrtek příští rok, další značka, že jste v blízkosti školy, varování, že zleva se bude připojovat další pruh, a protože směřujeme k co nejvyšší míře bezpečnosti na silnicích, radnice zakoupila (ne v obchodě, kde je všechno za libru) světelnou tabuli, kde si můžete přečíst, že nejsou hlášené žádné dopravní incidenty. Do toho si hlídáte jestli nejedete pár mil přes limit, protože se nacházíte v úseku, kde se měří. Sražené cyklisty a motorkáře po čase přestanete počítat, důležité je číst značky, aby bylo bezpečno pro všechny.

Dostat v Londýně pokutu není žádné umění.

Když se Vám nepodaří dopustit se dopravního přestupku tím, že si nestačíte spočítat jestli je zrovna vhodný čas pro přejetí do vyhrazeného pruhu, máte dobrou šanci spravit si náladu špatným zaparkováním. Přes den toho v Londýně zdarma moc nenaparkuteje, rozhodně ne v centru a okolí. Něco jiného jsou okrajové čtvrti a i tam najdete přes den neplacená místa spíš v menších bočních ulicích, rozhodně ne na High Street. Po nějaké šesté sedmé večer se spousta restrikcí uvolní a můžete zaparkovat bez poplatku, když najdete místo; stejně tak i o víkendu. Ve dne jste ale odkázáni na možnosti placeného parkování, když najdete místo... Než zaparkujete, dobře se rozhlédněte okolo po značkách, které Vám řeknou, jaké jsou podmínky; někdy je nejbližší značka třeba deset metrů daleko. Často narazíte na značku Residents permit only, to znamená, že když tam nebydlíte, nesmíte tam parkovat. Business permit only je podobná věc. Někdy jsou tyhle podmínky kombinované s parkovacími hodinami, takže i když tam nebydlíte nebo nepracujete, můžete si koupit lístek a pár hodin tam postát. Bývá to limitované, zhusta na dvě nebo čtyři hodiny s tím, že se hodinu po odjezdu nesmíte vrátit. Nad dodržováním podmínek parkování dohlížejí strážníci (traffic wardens), což nejsou policajti ale panáci v uniformách, kteří obcházejí nebo objíždějí své okrsky a hledají hříšníky. Musí pořizovat fotografickou dokumentaci, takže když jim ujedete dřív než Vaše auto vyfotí, jak stojí tam kde nemá, nedostanou Vás. Když se stane, že najdete za stěračem obálku s pokutou, platí většinou, že při zaplacení pokuty do dvou týdnů dostanete padesát procent slevu.

Parkovat se dá v garážích (například firmy NCP, která jich má po Londýně docela dost). Není to levné, ale když jste tam na celý den, je to docela dobrá varianta, vzhledem k tomu, že na hodinách máte limit.

V někerých částech Londýna můžete za parkování platit telefonem (zavoláte jim číslo platební karty, registrační značku auta, lokalitu kde parkujete, jak dlouho chcete parkovat a hotovo). Tohle rád využívám, protože s tím, jak často po Londýně parkuju, ocitám se často na dně s drobnými. Možnost placení telefonem je uvedená na ceduli u parkovacích stání.

V centrálním Londýně platí tzv. Congestion charge - něco jako mýtné. V současnosti je to osm liber za osobní auto za den, ale od 4. ledna se zvedá na deset liber za den. Platí to od pondělí do pátku, 7:00 - 18:00 a dodržování hlídají automatické kamery, jak jinak. Na téhle stránce najdete podrobnosti včetně mapy.

Šťastnou cestu a po zaparkování si sklopte boční zrcátka.

Související články:

http://vacheque.blogspot.com/2010/01/autem-v-anglii-cast-1.html
http://vacheque.blogspot.com/2010/01/autem-v-anglii-cast-2.html
http://vacheque.blogspot.com/2010/01/autem-v-anglii-cast-3.html
http://vacheque.blogspot.com/2010/01/koupe-pojisteni-auta-v-anglii.html

.

Šťastný je ten národ britský?

2010-11-15T21:23:00.004Z

Panovníci této země jsou aktivní a vyráží na veřejnost s dalším fantastickým plánem - mají v úmyslu zjistit (dokonce změřit!), jak moc šťastní se obyvatelé ostrova cítí. Skoro bych řekl, že s podobnými nápady se přichází tehdy, když je obecně známo, že radosti je spíš málo. Ale vláda chce, vláda dostane; až čtyřikrát do roka by měly britské domácnosti obdržet a vyplnit dotazník, zaměřený na měření pocitů. Kdo nevyplní, bude proklet a do roka a do dne porodí ježka.

Ten nápad mi přijde jako jeden z nejblbejších, co jsem v poslední době slyšel. Samozřejmě, všechno dává perfektní smysl. Chůva se stará, aby se její dětičky měly co nejlépe a z výstupů tohoto statistického počínání vzniknou mnohé hodnotné aktivity (nové komunitní centrum pro integraci multikulti, pár set nových kamer tu a tam pro naši bezpečnost, obsadí se mnoho pracovních míst pro všemožné poradce přes chování - rekrutované z těch, kteří předtím přijdou o jiná místa poradců přes chování, ... ). Je vůbec nějaká šance, že by výsledkem tohoto měření mohlo opravdu být zvýšení spokojenosti mezi lidmi?

Nevěřím tomu, ale možná jsem příliš skeptický. Podle mě by k větší spokojenosti vedla spíš výrazně menší úloha státu v našem každodennu, tím pádem i méně peněz ukradených z našich kapes na různé pitomé projekty, a díky tomu i daleko větší odpovědnost v rukou lidí, zejména rodičů.

V článku na BBC se dozvídáme, že "téměř třicet" - rozuměj dvacet jedna - poslanců podepsalo slint, ve kterém tvrdí, že je legitimním úkolem vlády podporovat radost a spokojenost u občanů. Mám dojem, že zdejší vlády, za dobu, co jsem tady (pouhých 3,5 roku) selhávají v tom, co je jejich legitimním úkolem (v tom vidím funkci zajistit základní bezpečnost a právo občanům). Radost a spokojenost ať nechají na lidech.

Netuším, kolik tahle sranda bude stát, a v době, kdy se mluví o škrtech na všech stranách mi to přijde jako hodně zbytečná hračka.

Odkaz na článek na BBC News:

http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-11756049

Z odposlechu: Nostalgia 77

2010-11-13T20:49:00.003Z

Nostalgia 77 - Rain Walk

http://www.youtube.com/watch?v=GwA-ifGMfXg

.

Benefity na splátky

2010-11-10T23:06:00.003Z

Britská vláda přišla s nápadem, který se mi nesmírně zamlouvá; je to jako by se mi měl splnit dávný sen. Ve zkratce: lidi, kteří dlouhodobě pobírají podporu v nezaměstnanosti si své dávky mají odpracovat ve prospěch společnosti, která jim sype. Kdo odmítne, nedočká se nějakou dobu finanční pomoci v nezaměstnanosti. Nejde o nabídku kvalifikované práce, ale o manuální činnosti, které mohou zahrnovat úklid odpadků, údržbu zeleně; umím si představit třeba i pomoc lidem starým a nemocným a tak dále.

Jako každá radikální myšlenka, i tato dělí veřejnost na dva názorvé proudy.

Jedni, jako třeba já, to vítají, protože víme, že tam venku jsou spousty lidí, kteří můžou dělat, ale buďto hledají ideální práci, která v současnosti není k dostání, nebo se jim dělat nechce. Jsou samozřejmě i lidé, kteří z nějakých důvodů pracovat nemůžou, ale mluvíme o menšině. Když můžou vězni lepit pytlíky, najde se pro většinu nějaká prospěšná práce, která se dá vykonávat i s nějakým tím handicapem (třeba bolavá záda nebo revma).

Druhý tábor je proti návrhu právě proto, že by tahle pracovní povinnost znevýhodnila ty nemohoucí (s bolavými zády a revmatismem) a uvrhla je do jámy stresu, když už tak jsou dost pod tlakem, že si nemůžou najít práci. Tuhle argumentaci moc nechápu - podle mě je lepší nějakou práci dělat, byť i pod úroveň dosažené kvalifikace. Za prvé se tím vytvářejí návyky, které pracující člověk potřebuje (pracovní doba, dodržování termínů, dosahování výkonů), za druhé má pracující člověk pocit, že vykonal něco, co má cenu a je užitečné. Myslím si, že v případě dlouhodobě nezaměstaných se získáním jakéhokoli zaměstnání zvyšuje šance dalšího uplatnění na trhu práce.

Problém nezaměstnanosti je obtížně řešitelný právě proto, že se jednotlivé případy tolik liší a není v silách státní moci jít u každého do hloubky natolik, aby bylo jasné, jaká je situace/motivace dotyčného.

Když ale vidím, kolik je v této zemi přistěhovalců, vykonávajících práce, o které Angličané nemají zájem, jsem plný nadějí, že spoustě dlouhodobě nezaměstaných lze najít uplatnění, které odpovídá jejich stavu a schopnostem.

Problém není jenom v tom, že lidé nemají práci, kterou si představují nebo ke které jsou ochotni se snížit. Na podpory v nezaměstnanosti se vydávají peníze, které mizí jako v černé díře (když si odmyslíme jejich část, která se vrátí v podobě daní z tabáku a alkoholu). Za tyto peníze dostává společnost jediné - klid od nezaměstnaných. Navíc ale musí stát vydat další částky právě na provedení prací, které by mohli vesele vykonávat ti, kdo sedí doma (pokud zrovna nedělají někde načerno).

Budu držet palečky, aby tohle vyšlo. Tahle ultrasociální samoneufinancovatelná společnost nemůže vydržet dlouho.

Odkaz na článek na BBC News:

http://www.bbc.co.uk/news/uk-politics-11704765

.

Londýnský street art pod štětkou úřednictva

2010-11-10T20:43:00.003Z

Předmětem článku v Guardian je obraz zajíce na fasádě nahrávacího studia v Hackney, jehož fotku jsem tady nedávno vylepil. Nyní se moudrá rada hackneyská rozhodla nechat zajíce přemalovat neb graffiti je špatné, áno. Autorka článku představuje rozdílné názory na graffiti, jak je zaujímají radní v londýnském Hackney a v Brightonu.

V Hackney se s tím radnice nemaže a místo toho, aby si pánové a dámy trochu polámali hlavinky, šmahem odsuzují všechno graffiti jako škodlivé a požadují nápravu na bílo. Nejen to, účet za přemalování přijde majitelům studia, které si malbu od umělce objednalo! Je to vážně škoda, myslím si, protože právě umělci udělali z Hackney místo na Londýn až netypicky pestré. No, ne celé Hackney, co si budeme říkat...

Cui bono? Proč to dělají? Žeby umělci neplatili dost vysoké nájemné a je třeba uvolnit místo lidem rozvážnějším, s citem pro tradici?

V Brightonu oproti tomu street artu štěstí kvete; zastupitelé lidu našli dobré důvody, proč umění podporovat. Už jsem tam asi tak dva roky nebyl, ale pamatuji si nejedno na zdi vyvedené dílo. V té nezáživné tradiční=fádní městské zástavbě je to potěšení pro oko. Způsob, jakým se vypořádat s tradicí, maloměšťáctvím, jak místo odlišit a zpřístupnit.

Hackney fuj! Doufám, že se najde 750 podpisů místních na e-petici, což je podmínkou pro to, aby rada starých zaměřila myšlenkové pochody svých členů na změnu přístupu k umění na ulici. Možná z toho vyleze nějaká komise pro posuzování kvality umění, možná to smetou ze stolu, to se ještě ukáže. Ale při mých častých cestách do/přes Hackney by mi zajíc chyběl (o kryse nemluvě).

Odkaz na článek v Guardian:

http://www.guardian.co.uk/society/2010/nov/09/graffiti-art-divides-council-opinion

Odkaz na stránku s více vyobrazeními zvířectva od Roa - autora zajíce:

http://www.designwar.net/page.php?id=1019

.

Marriott není idiot

2010-11-03T21:00:00.006Z

V londýnském hotelu Marriott berou bezpečnost vážně; dnes jsem se vezl zaměstnaneckým výtahem a obdivoval jsem tento na zdi nalepený plakát:

Škoda, že kvalita obrázku stojí za takové kulové, ale to víte - HTC phone.

Nám, potenciálním hostům, takový plakát říká:

- nefoťte si prostory hotelu (jako třeba já ve výtahu)
- nehlídaná zavazadla budou ukradena
- nenechávejte na nočním stolku balíček s tužkovými baterkami (prý takhle vypadají výbušná zařízení)
- plány na ovládnutí světa si dejte do trezoru
- sto tisíc dolarů v hotovosti patří do kufříku
- Vaši sbírku předpotopních modelů mobilních telefonů pokojská neocení
- samopaly odkládejte do stojanu na deštníky

Vzhledem k tomu, že jsem se do prostor hotelu (a to i kuchyně, jídelny pro zaměstnance, až nahoru na střechu) dostal bez předchozího oznámení, jakéhokoli prokázání totožnosti, vlastně jenom sdělením recepční, že jsem přišel pracovat v prostorách hotelu, svědčí o tom, že bezpečností v Marriottu naštěstí až tak posedlí nejsou...

.

Nějakej ten londýnskej street art

2010-10-21T23:03:00.003+01:00

Quis custodiet ipsos custodes

2010-10-19T23:27:00.004+01:00

Po snídani nasedám do auta zaparkovaného před domem, vytahuji z batohu navigaci, kterou usazují do držáku na čelním skle, a zdvořile se jí ptám, jak mě dostane do jedné z lokalit na Canary Wharf v Londýně. Čeká mě tam práce. Navigace se zamyslí a po chvíli, během které už vycouvám z příjezdové cesty a jedu si to po hlavní cestě k cestě ještě hlavnější, mi nabídne trasu a hlasový doprovod. Bude to necelých 30 mil, hodinka řízení, pane. Děkuji a raději pouštím rádio. Opouštím naši vesnici, odbočuji na hlavní a po pouhých dvou stech metrech si hlídám rychlost. Vím, že tam na mě čeká první z rychlostních kamer - žlutá Gatso. Kdybych přetáhl čtyřicítku, udělá blesky blesk a osvítí nemytý zadek mého stříbrného Nissanu. Nerad se fotím, takže držím ručičku tachometru těsně v oblasti čtyřicítky a jede se dál. Po zhruba míli, která spojuje dvě vesnice, přijíždím k ceduli s varováním, že ve vesnici provozují mimo klasických CCTV také kamery s možností ANPR (Automatic number plate recognition). No pro mě za mě, nic si na mně nevezmou. Pojištění za auto zaplacené je, stejně tak jako road tax (daň z vozidla), a to jsou v téhle venkovské oblasti asi tak jediné věci, které by mohly být skutečným důvodem pro nasazení ANPR. Mířím k dálnici a beru to zkratkou. Odbočuji z hlavní na úzkou silnici, která vede lesem; tu a tam projíždím kolem obytných domů a farem s landroveří technikou zaparkovanou na příjezdových cestách. Nevím, jestli si mého auta vůbec všimne některá ze soukromých CCTV nebo webkamer, které mají vlastníci u svých sídel namontované. Napojuji se na hlavní cestu kousek před kruhovým objezdem, ze kterého už se pak přidám do dlouhého hada aut, táhnoucího se podél M25. Ještě předtím se ale zastavuji na benzínce, aby měl můj hNissan dost sil na naše společné cesty. Přistavuji auto ke stojanu s naftou a CCTV/ANPR kamera už v tichosti předává data o mém vozu do systému. Kdybych odjel bez zaplacení, vědí všechno. Takže se odeberu do vnitřních prostor čerpací stanice, kde mě snímají naráz tři kamery na stěnách. Nemyslím si, že mě někdo skutečně sleduje; nejspíš v zadní místnosti běží monitor, jehož obrazovka zobrazuje tři okna, jedno pro každou kameru. Manažer čerpačky je ale příliš zabraný do pojídání ranní samosy s chili omáčkou a čtením Daily Star než aby se zaobíral pohledem na nás, nudné návštěvníky stanice. Platím a odjíždím, směr kruhový objezd a nájezd na londýnský Orbital (M25). Žijeme v době další vědeckotechnické revoluce a díky tomu je M25 na několika úsecích zúžená a osázená kamerami, které měří průměrnou rychlost. Jedna z nich mě zabírá jen chvíli po tom, co se napojím na okruh. Je to skvělý pocit; v uších se mi rozléhá rajská hudba a mé rty se špulí do polibku, vysílanému těm dobrým lidem, kteří myslí na bezpečnost nás a našich dětí. Jako cukr na ovocném koláči jsou podél dálnice rozesety také obyčejné kamery, které monitorují provoz a umožňují například sledování dění na dálnici přes webové rozhraní. I ANPR kamera si prohlíží mou značku. Po obloze se prohání vrtulník metropolitní policie, monitorující dopravu (videozáznam pořízen, pane). Opouštím M25 a beru A13, mířím do Východního Londýna. Tu a tam rychlostní kamera, nic zvláštního, ale jak se blížím k mohutným budovám na Canary Wharf, přibývá i množství kamer, mířících jejich zvědavé zraky na přední části vozidel, včetně osádky. Nepochybuji o tom, že jsou schopny zachytit i drobné detaily toho, co se děje v autech - například jestli řidič telefonuje, jí nebo levou rukou testuje lem podprsenky sekretářky, kterou veze do práce. Množí se též ANPR kamery, uchycené na konstrukcích, klenoucími se nad vozovkou. Jsou jako vozová hradba, chránící hlavní město před nájezdem hord těch, kdo se rozhodli nepřispět do systému, vybudovaného kolem vlastnictví motorového vozidla. Zatím není technologie tak cenově dostupná, ale vývojáři a výrobci kamer vědí, po čem je poptávka, a nové kamery už mají kombinované funkce (nahrávání videozáznamu, ANPR, měření rychlosti a to i průměrné, kontrola průjezdu křížovatky na červenou - všechno v jedné krabici). Ubyde množství krabiček, ale dostane se nám zvýšené péče. Vymotám se ze sítě hlavních cest a přijíždím na horní část Canary Wharf. Hrubým odhadem mě cestou od domu až sem mohlo zachytit na sto až sto padesát kamer...? Vjezd na Canary Wharf je pokaždé mírně záludný. Musíte projet stanovištěm ochranky a nikdy nevíte, jestli si vyberou ke kontrole zrovna Vás. Pravděpodobně jim při tom rozhodování pomáhají kamery, které Vás sledují už značný kus před check-pointem. Dnes je můj šťastný den a svým způsobem přispívám k rozvoji vědeckotechnické revoluce. Bezpečák mi ukazuje, ať zajedu stranou, budeme se prohlížet. Jezdím na Canary Wharf docela často a tu a tam mé auto kontrolují = vím, co mě čeká. Sekuriťák vezme tyč s kruhem na konci a objede s ním auto a podautí. Detekce výbušnin. Nezajímá ho, kam jedu, co vezu. Dneska mám ale enormní štěstí, kontrola je důkladnější. Mám stažené okýnko a chlapík v uniformě jím prostrčí tyčku s kleštěmi na konci. Kleště svírají papírek. Jen tak projede papírkem po volantu a už si bere tyčku k sobě do budky. Ptám se ho, co tímhle sleduje a co se chystá zjišťovat. Jsem celý vystrašený, jestli ho nenastrčila moje žena, aby z volantu získal vlákna poprsenky mojí sekretářky. Vysvětluje mi, že udělal stěr z volantu, jestli na něm mé prsty nezanechaly stopy po výbušninách, se kterými jsem předtím mohl manipulovat. Jak chytré! Ano, mazal jsem si ráno Semtex na chleba a trochu jsem si ho pak ještě vetřel do kadeří, aby se více leskly. Ukazuje kolegovi vzadu vztyčený palec a otevírá mi závoru. Canary Wharf mi leží u nohou. Canary Wharf je místem financí a informací. Budovy trčící do oblak, restaurace na povrchu, obchodní centra pod zemí - sem chodí lidé peníze vytvářet a utrácet. Bezpečnost na každém kroku. Parkuji v podzemní garáži, neustále pod dohledem bezpečnostních kamer - na rozích i na střechách budov, na sloupech i na zdech, zvědavé skleněné oči se za námi točí a jistě velká část z těch záběrů je sledována nějakým pracovníkem, který vyhodnocuje chování těch, které pozoruje. Řekněme, že si mě takový ferda všimne na svém monitoru, jak přicházím z podzemního parkoviště na úroveň chodníku. Co tak na mně vidí, co se může honit jeho trénovanou paranoidní palicí? Postava s velkým batohem, ale turista to není. Vypadá, že to tady zná, ale nechová se jako typický zaměstnanec finančních a mediálních gigantů. Ferda bystří, drobnou rukou se zlatým řetízkem na zápěstí zahýbe joystickem na kontrolním panelu a pouští si na monitoru obraz z následující kamery, která umožňuje lepší pohled zepředu. Stále nenachází žádné vodítko, kam mě zařadit, a tak má na výběr ze dvou možností: buďto mě bude sledovat pomocí na sebe navazujících kamer a ztratí dost času tím, aby zjistil, že jsem obyčejná nula, nebo svou mocnou vysílačkou zavolá někoho z chlapů z bezpečnostní agentury na ulici, aby se mě zašli zeptat, jestli nepotřebuji poradit. Vtom mě vidí zacházet do budovy 1 Canada Square. Tam už to je mimo jeho působnost, mají vlastní systém CCTV kamer s operátorem. Prohrábne se slastně v rozkroku a zakousne se do rozjezeného kuřecího závitku. Když jsme u toho vcházení do objektů s vlastním systémem CCTV; ze zákona je provozovatel systému povinnen uvést u vstupu, že objekt je monitorován CCTV a funkci a jméno osoby, která je zodpovědná a na níž se lze obrátit. Tak jsem pod kontrolou po celou dobu měho pobytu na Canary Wharf. V jednu chvíli jsem si už mohl myslet, že mě Matrix ztratil z dohledu, když jsem se dostal na střechu jedné z budov, ale to jen do chvíle než jsem si tam nahoře všimnul moderní kamery Leica - rotační s detektorem pohybu. Zahlédne Vás všude. Tak to je prvních pár hodin mého pracovního dne a téměř celou dobu jsem pod kontrolou kamer. Úplný Al Pacino, he! Nejsou to jen zneklidňující všudepřítomné kamery a fakt, že jsme sledováni při našem pohybu městem, aniž bychom s tím souhlasili. Otázek s tím spojených je mnoho. Jak jsou tyto záběry chráněny proti zneužití? Kdo k nim má přístup a za jakým účelem? Jak dlouho se záznamy uchovávají a kdo dohlédne na to, že jsou po čase smazány? Co jsem se dozvěděl průletem nad informacemi na internetu, sledování veřejnosti kamerami nemá výrazný přímý podíl na objasnění kriminální činnosti, ale jejich zastánci je hájí tvrzením, že jsou často podpůrným prostředkem pro odhalování trestné činnosti. Veřejná správa (například londýnské městské části) utrácí velké částky za instalace dohledových systémů a můžeme čekat další rozšiřování s tím, jak technologie jde dopředu. Otázkou zůstává, nakolik budou monitorovací systémy fungovat reaktivně (možnost pustit si záznam zpěn, když už nějaká událost pominula a vyšetřue se) a do jaké míry budou pod dohledem operátorů, kteří maji možnost okamžitě jednat. Jsou to děsivé představy, ale vzhledem k tomu, jak jsme si my, lidé ve svobodné společnosti, bez většího reptání zvykli na realitu permanentního sledování, je to zřejmě logické vyústění správy Matrixu. Praktická ukázka využití systému CCTV: http://www.bbc.co.uk/news/uk-11536094 .

Oteplovači 10:10

2010-10-17T23:23:00.005+01:00

Pusťme si jedno poučné video než přihodíme další PETku do kamen. Tady si na sebe ideologové z organizace 10:10 upletli kočku přímo devítiocasou. Snažili se být upřímní, ale na tuhle upřímnost lidstvo není ještě docela připraveno. Video už stáhli ze svých stránek a uveřejnili kajícnou omluvu. Je to tady - No pressure: http://www.youtube.com/watch?v=JfnddMpzPsM .

Z odposlechu: Vinnie Colaiuta

2010-10-16T21:02:00.004+01:00

Vinnie Colaiuta je jeden z nejžádanějších studiových i pódiových bubeníků na našem světě. Natočil několik alb s Frankem Zappou, Stingem, spolupracuje s umělci různých hudebních žánrů; osobně mě oslovuje jeho jazz/rocková produkce.

Ve skladbě I'm tweaked šálí naše smysly vypouštěním šestnáctinových not a výsledek je značně znepokojující. Jinak celkově je I'm tweaked chuťovka.

Zde je video. První necelé dvě minuty hovoří sám mistr.

Vinnie Colaiuta - I'm tweaked

.

Policejní tweets

2010-10-14T19:31:00.002+01:00

Policajti v Manchesteru čelí hrozbě snižování přídělu peněz a stavu stejně jako policajti jinde. Zatímco ale policajti jinde sedí s rukama v klíně, bobíci z Manchesteru založili kanály na Twitteru, kterými do éteru přeposílají výtahy z nahrávek hovorů na jejich telefonní linky. Např. "Telefonát číslo 777: Na místě, kam lidi chodí venčit psy, byl viděn člověk bez psa."

Je to zajímavá PR aktivita, která má ukázat policii ve světle nepostradatelných pomocníků v každé tíživé situaci. Za nějakých 16 hodin přijali údajně přes 2,300 telefonátů. Na stránkách Greater Manchester Police jsou všechny tweets ke shlédnutí; namátkově jsem tím zabrouzdal a působí to na mě dojmem různorodé směsice událostí, z nichž většinou by se efektivní policie podle mého názoru neměla vůbec zabývat - otázka, co z toho všeho v Manchesteru policie řeší.

Policejní náčelník z Manchesteru veřejně naříká, že hrozí škrty v době, kdy mají policejní složky tolik práce (jak nám dokazuje pomocí Twitteru) a dodává, že po jejich službách je poptávka, takže by se politikos měli zamyslet nad tím, kde budou sekat. No moment, říkám si, nejspíš jsem zaspal ve starých časech, ale mám za to, že úkol policie je lapat zločince a ne sundávat zaběhlé kočky ze stromů. Sociální problémy by se daly řešit prostřednictvím rodiny, sousedů atd. Ve zdejším státě policie nahrazuje funkci komunity, která pak v případě konfliktů odvrací zrak. Pochopitelně je poptávka po službách všeho druhu, protože je to pohodlnější než se sám starat. Ale je to zatraceně náročné na zdroje a kdoví, není pak pro policajty lákavější rozhodovat sousedské hádky než lapat zločince?

Odkaz na článek na BBC:

http://www.bbc.co.uk/news/uk-england-manchester-11537806

.

Stínová ženská práva

2010-10-08T20:25:00.006+01:00

Vyslechl jsem dneska zprávu, že čerstvě zvolený předseda labouristů Ed Miliband jmenoval devatenáct stínových ministrů z řad Labour party. Ne že by mě tahle skutečnost zajímala, ale zaujalo mě, že obsadil i post ministra pro ženské záležitosti a rovnoprávnost (Minister for women and equalities). Ne tolik kupodivu to bude mít na starosti dáma. Napadlo mě, že pokud opoziční ministři(ně) představují opak koaličnímu kabinetu, měl by záležitosti žen a rovného práva mít na starosti spíš někdo jako Adolf Hitler. .

Z odposlechu: R.A.T.M.

2010-10-01T22:01:00.002+01:00

Rage Against The Machine pro všechny

.

Z odposlechu: Mike Stern

2010-10-01T19:16:00.002+01:00

Mike Stern - americký jazzový kytarista.

Street Rhyme - veselá hudební hříčka

Mike Stern - Street Rhyme

...

Jedna praktická k charitativní (ne)činnosti

2010-09-30T21:03:00.005+01:00

Škola, kam chodí naše dítě, má k charitativní činnosti blízko. Funguje zjevně jako prostředník mezi organizacemi, které páchají dobro, a peněženkami rodičů. Minulý týden jsme tady měli akci Macmillan Cancer Support, organizaci, která pomáhá lidem postiženým rakovinou. Děti přinesly do školy dortíky, které si pak ostatní děti mohly za malý obnos (jedna libra) koupit. Žena upekla bábovku, která takovým způsobem pomohla někomu jinému. Docela jsem kolem toho prskal, přijde mi to jako násilný způsob a zneužívání dětí k obstarávání peněz, byť je to pro dobrou věc. Ale děti si to užily, mají přece sladkosti rády, tak jsem to vzal.

Tento týden nám škola představila další dobročinnost - Jeans for genes. Tihle se starají o děti strádající genetickými poruchami. Akce ve škole proběhne zítra - děti přinesou libru a přijdou v džínách, aby daly najevo podporu. OK, je mi líto i postižených dětí, ale... Zase to na mě působí jako zneužití dětí pro získání financí od rodičů. Navíc už v tom není ani ten element zábavy pro dětičky - a nikdo se nenamáhal nám vysvětlit, proč bychom právě jim měli dát (v konkurenci sto sedmdesáti tisíc dalších charit).

Naše holčička je vcelku bystrá, ale ve svém věku nemá ještě příliš ponětí o tom, proč by měla ona nebo její rodiče podporovat někoho, kdo nemá to štěstí být zdravý. Zkoušeli jsme s ní o tom pohovořit, ale jí na celé akci podporované školou zajímalo něco úplně jiného; cosi, co se týkalo jen jí samé. Děti jsou do jistého věku sobecké a podle mého názoru jsou pětiletí člověkové příliš nerozumní (rozuměj ovladatelní) na to, aby jim charitativní organizace ve spolupráci s autoritami vštěpovaly myšlenku, že na charitu se MÁ přispívat.

Naše dcera bude zítra ve škole ve své uniformě jako obvykle a dostalo se jí vysvětlení, že rodiče se rozhodli této charitě nepřispět. Nepůsobila dojmem, že by ji to nějak rozhodilo.

Není to o libře, která by změnila majitele. Jsem znechucený z toho, že na nás jdou charity přes děti, když nás nedostanou přímo. Pro děti není jednoduché vyrovnávat se s tím, že nedostávají to, co ostatní - je to pro ně i pro rodiče zátěž, paradoxně jde v tomhle případě o tzv. dobrou věc.

Včera jsem vyslechl rozhlasovou reportáž na téma charity, kde chlapík z jedné dobročinné organizace zcela vážně tvrdil, že některé účely jsou lepší (rozuměj více morální) než jiné a lidi by se nad tím měli zamyslet než své peníze dají nějaké charitě. Konkrétně jmenoval podporu zneužívaných dětí proti podpoře místního baletního spolku. Jaká nehoráznost! Kdo může říkat jiným, co mají považovat za lepší a morální?

Ano, dostává se mi vysvětlení, kde se v Britech bere ta solidárnost k ostatním. Dostávají to dávkované od dětství, stejně jako spoustu, kopec a ranec dalších poučení (takhle to dělej, tohle nedělej, poslouchej autority, čti nápisy). Připomíná mi to učení se víře v boha. A tomu jsem nikdy neholdoval.

Něco mi říká, že si paní učitelky s našimi dětmi ještě užijí.

Související články:

http://vacheque.blogspot.com/2010/09/anglicka-charita.html

.

Z odposlechu: Mark Ronson & The Business Intl: Bike song

2010-09-29T22:07:00.003+01:00

Video nestojí za psí štěk, ale muzika je to veselá, skotačivá:

Mark Ronson & The Business International: The Bike song

a oficiální video, kde jsou všichni veselí a skotačiví:

M.R. & T.B.I.: T.B.S.

Dneska večer mají koncert v Hackney Empire. Už to nestihnete.

...
...
...

Anglická charita

2010-09-28T23:55:00.003+01:00

Britové jsou zaznamenáníhodně angažovaní lidé. Fascinuje mě přístup místních k dobročinnosti a jejich zájem o svět, ve kterém se pohybují. Důkazy vidím každý den v různých formách.

Našel jsem informaci, že v UK je 13.2 milionu lidí, kteří se dobrovolnicky angažují v charitě. 608,000 obyvatel je pak placenými zaměstnanci charitativních organizací. To je ohromné množství, říkám si, kde se v lidech bere ta solidarita?

Není to jenom solidarita, áno, charitativní činnost není zaměřená pouze na lidi, kteří potřebují podporu. Z původních tří kategorií dobročinné činnosti, které byly popsány v roce 1601 (podpora v chudobě, podpora vzdělání a podpora náboženství), jsme dnes u dlouhého seznamu, formulovaného v Charity Act 2006:

předcházení chudobě a pomoc v chudobě
podpora vzdělání
podpora náboženství
podpora zdraví a záchrana životů
podpora občanství a rozvoj komunity
podpora umění, kultury, dědictví (jakože odkaz předků) a vědy
podpora amatérského sportu
podpora lidských práv a řešení sporů nebo podpora náboženského a rasového soužití, podpora rovnosti a různorodosti (diversity)
pomoc těm, kteří jsou v nouzi z důvodu mládí, stáří, nemoci, handicapu, finančního strádání nebo jsou jinak znevýhodnění
podpora péče o zvířata
podpora výkonnosti vojska, policie, hasičů a záchranných služeb
jiné účely v současné době uznávány jako dobročinné a všechny nové dobročinné účely, které jsou podobné jinému dobročinnému účelu (uf!)

A ještě jedno číslo k dobru: podle zprávy NCVO (National Council for Voluntary Organisations) z února 2009, je v UK 170,905 charitativních organizací.

Sto sedmdesát tisíc!

Tak čím to, že jsou Britové ochotní dělat tolik pro svou zemi (o jiných krajích nemluvě)? Odpověď neznám, ale možná to má co dělat se školní výchovou, kdy se už malí Britečkové a drobounké (sic!) Britečky učí o sobě samých a o tom velkém místě zvaném svět, ve kterém i oni mají svou roli. Možná taky zdejší školství přeceňuji a je to víc o tom, že působení (tlak) charitativních organizací je silné, všudypřítomné, a tak si člověk časem přisvojí nějakou oblast dobročinnosti, ve které se svým způsobem angažuje, protože to tak prostě má správně být.

Myslím, že nepřeháním, když jsem napsal, že známky nějaké té charity jsou všudypřítomné. Jen tak, na co si teď vzpomenu:

- domů nám charity posílají letáky, dopisy i plastové pytle na oblečení či hračky pro potřebné

- v obchodech jsou kasičky na drobné pro nějakou tu charitativní organizaci

- dobrovolníci oslovující veřejnost na ulicích, ale už jsme je měli i u domovních dveří

- automaty na bonbóny, výtěžek jde na dobrý účel

- organizované a komentované procházky přírodou s občerstvením (čaj, sušenka); účastníci přispějí například na udržení toho krásného kusu přírody

- skautské oddíly jsou dost aktivní - balení nákupu u pokladen v supermarketu mě teď napadlo jako nepříliš vynalézavý příklad, ale dělají toho víc

- akce sportovní a umělecké, které přinesou dobročinné organizaci výtěžek ze vstupného nebo z příspěvků diváků

- charity provozující obchody jako Oxfam, British Heart Foundation atd.

- děti přinesou do školy nějakou sladkost (dortík, koláč), kterou si jiné děti za drobný peníz kupují; výtěžek jde charitě

Je to jenom krátký výčet, ale ilustruje myšlenku, že bez dobročinnosti lidí by se nepodařilo cosi změnit k lepšímu. Osobně jsem příznivcem angažování se v záležitostech, které se týkají mého bezprostředního okolí, a hladové děti v Africe mou peněženku nechávají v klidu, ale stejným dechem musím přiznat, že i tady doma jsem angažovaný naprosto minimálně. Koneckonců mám pocit, že dělám pro veřejné blaho nemálo tím, že každý měsíc odvádím nezanedbatelnou část svého příjmu státu, maskované to charitativní organizaci.

Britové své charity znají, vědí na jaký účel chtějí přispět a zajímají se, komu přispívají. Jsou pobouřeni, když zjistí, že se jejich dobročinnost stala terčem podvodu. Docela se divím, že tolerují své vládě takové rozhazování jejich peněz každému, kdo si umí říct.

Britská vláda, jako většina vlád na tomto světě, má své prsty (rozuměj naše peníze) ve všem, co se ve státě děje. Bohužel to vypadá, že vládní prioritou se stalo rozdávání peněz přímo těm, kdo si je neumí/nechtějí/nemůžou vydělat vlastní cestou. V tom vidím chybu; podle mého názoru by měla dobročinnost zůstat v rukou lidí - jestli chtějí chudáka podarovat, nechť tak dobrovolně učiní.

Aby té drzosti nebylo málo, ještě nám ministr pro občanskou společnost radí, abychom dávali 1% ze svých příjmů charitám. Že prý se snaží vést tuto zemi k větší štědrosti a pomoct dobročinným organizacím překonat škrty v období "krize". Ony totiž charity nejsou závislé jen na příspěvcích od dobrovolníků, ale část jejich příjmů může tvořit i příjem ze státního měšce - ať už jsou to granty nebo si stát od charity kupuje nějakou službu. Ve výsledku to stejně zacvakáme my, kteří bychom té charitě jinak nedali; není to trošku paradoxní? Znovu se mi připomnělo číslo stosedmdesát tisíc.

Tady je odkaz na článek, ve kterém nám pan ministr udílí knížecí rady (opět za naše peníze, pacholek):

http://www.guardian.co.uk/society/2010/jul/05/government-urges-charity-giving

Kdyby mi vláda tolik nebrala, aby mohla rozdat tzv. potřebným, zbylo by mi dost peněz, které bych mohl rozdat těm, kteří je pořebují.

Třeba jako starý lord Sainsbury, který daroval 25 miliónů Britskému muzeu:

http://www.guardian.co.uk/culture/2010/sep/12/lord-sainsbury-donation-british-museum

Související články:

http://vacheque.blogspot.com/2010/09/jedna-prakticka-k-charitativni.html

.

Libo oběd na účet lidí z EU?

2010-09-24T20:31:00.004+01:00

Asi před týdnem jsem se z rádia dozvěděl o slovní přestřelce mezi francouzským prezidentem a evropskou komisařkou pro právo a práva, kterou dotyčná dáma vyvolala svým výrokem o Francii, cikány pryč deportující. Nemám potřebu to téma rozpitvávat, ale dneska jsem se dostal k článku, který mě hodně pobavil. Je to okomentovaný rozhovor vůdců u(h)nije a myslím, že by to byl výborný námět na komedii. Zejména výkon Berlusconiho stojí za to, přečíst si rozhovor do konce.

Sláva stařičkému mocnáři, sláva EU!

zde článek:

http://blogs.euobserver.com/persson/2010/09/21/a-lunch-as-bitter-as-bile/

...
...
...

Z monitoru: Borec leze na věž

2010-09-19T22:45:00.004+01:00

Z tohohle jde mráz po zádech. Free climb (lezení bez jištění) na vrchol věže vysoké 590 metrů.

Zvlášť posledních 30 vteřin mi bere dech, a to je "jenom" výlez nahoru....

http://www.youtube.com/watch?v=lLpGHLOow1s

Co dobrého vaří dětem ve zdejší škole?

2010-09-16T21:47:00.003+01:00

Naše starší dcera začala před dvěma týdny chodit do školy, do reception class. Než načerpám víc informací o výuce (jestli se tomu tak dá říkat), dám k lepšímu aspoň jídelní lístek zdejší školy, který nám byl předložen. Cena jednoho oběda je £1.85, což považuji za dost nízkou částku, přičemž škola uvádí, že se jedná o kvalitní a nutričně vyváženou stravu. Tak se podívejme, co by naše dětičky týden papaly:

Monday:
Spaghetti Bolognaise served with garlic bread
or
Vegetarian Bolognaise served with garlic bread
Salad Bar
Homemade scones with strawbery jam

Tuesday:
Cod & Salmon fishcakes
or
Cheese Flan
Oven baked jacket wedges
Crunchy coleslaw
Salad Bar
Fresh fruit platter

Wednesday:
Roast turkey & Yorkshire pudding served with gravy
or
Vegetable grill
Roast potatoes
Fresh broccoli
Fresh coliflower
Fruit jelly

Thursday:
Chicken curry with wrap
or
Vegetarian pasta served with garlic bread
Sweetcorn
Homemade carrot cake

Friday:
Cheese & Tomato pizza
Baked beans
Chips
Ice cream

- available every day: mixed fresh salad, grated carrots, chopped cucumber, homemade creamy coleslaw with light mayonnaise, fresh chopped fruit yoghurt, water & sliced bread - white or wholemeal
- all deserts are homemade
- fish is naturally sourced
- sausages, burgers, baked beans and bread are 'healthy choice', reduced in salt and sugar

----------------------------------------------------------

Dostali jsme jídelníček na následující čtyři týdny; většina jídel se zopakuje v každém týdnu, ale jsou tam i další stálice britské gastronomie, třeba Jacket potato, nějaké ty sausages nebo Lamb kebab.

Není to nabídka nepodobná těm v restauracích Wetherspoon, a tím myslím menu pro dospělé. Nezkoumal jsem nutriční hodnoty představených jídel, na první pohled to na mě působí dojmem, že celkově je nabídka docela vyvážená, za předpokladu, že se děti pouze nenaládují pizzou a nad čerstvým květákem neohrnou nos, a tak podobně.

Oceňuji snahu nabídnout jídelníček, který nabízí každodenní výběr z jídel masitých i bezmasých, ovoce i zeleninu a něco sladkého na konec. Pro řadu zdejších rodin tohle bude požehnání. Přesto si myslím, že vyvážená domácí strava z maminčiny vařečky je pro naší dcerušku vhodnější.

Z monitoru: Krejzy Indijen vidijou

2010-09-14T21:38:00.002+01:00

Tak tohle si nemůžu nechat pro sebe. Prvotřídní videoklip korunovaný jedinečným překladem do angličtiny:

http://www.youtube.com/watch?v=ZA1NoOOoaNw

Z monitoru: scena z rodinneho zivota

2010-09-13T18:05:00.001+01:00

Jak to zname my, rodicove...

http://www.youtube.com/watch?v=EOfy5LDpEHo

Z odposlechu: The Bad Plus - Flim

2010-09-09T20:22:00.003+01:00

Cover skladby Flim od Aphex Twin, v podání výtečných amerických neo-jazzmenů The Bad Plus. Z jejich bubeníka se jednoho krásného dne poseru.

The Bad Plus: Flim

Originál je tady:

Aphex Twin: Flim

Z odposlechu: Kings of Leon

2010-09-08T20:42:00.003+01:00

Nevěřil jsem svým uším, že tuhle skladbu hrajou sladcí hoši z Kings of Leon. Buď jak buď, tohle můžu, nejlíp hodně nahlas... A natáčení klipu nemusela být úplně nuda.

Kings of Leon - Four kicks

Anglický humor

2010-09-01T21:51:00.005+01:00

Můj milý blogísku, musím se ti k něčemu přiznat. Mám rád anglický humor a někdy se strašně nahlas směju, když si Angličani z něčeho dělají srandu. Fakt.

Líbí se mi, že Angličané dovedou pozorovat život kolem, docela rychle situaci rozpoznat a využijí každé příležitosti, jak do komentáře vložit krapet ironičky nebo aspoň sarkasmíčku. A navíc si moc nelámou hlavu s politickou korektností. A ten jejich černý humor, to se mi srdíčko úplně tetelí. Co na tom, že neví, jestli je rozdíl mezi Slovenskem a Slovinskem; ten by mi ani úsměv na tváři nevyloudil. Myslím, že se říká, že český a britský smysl pro humor má hodně společného.

Za posledních pár let jsem viděl několik britských seriálů, které mě bavily: Red Dwarf, Black books, The Office, IT Crowd, Little Britain, Brittas Empire, Mighty Boosh a nějaké další, které si teď nevybavím.

Co mě z monitoru baví v poslední době, je v první řadě TV pořad Mock the week, kde se scházejí britští komici, aby si udělali srandu ze společenského a politického života uplynulého týdne a vůbec. Vysílá jej BBC 2, která je bohužel politicky korektní až hrůza, starší díly teď vysílá i Dave. Kopa ústřižků z Mock The Week je i na Youtube,

Tady je výběr komiků, které jsem si skrze Mock the week objevil a oblíbil. Bohužel jsem nenašel použitelná videa ke všem, které jsem chtěl; chybí tu například takoví Ed Byrne, John Oliver, Mark Watson nebo Milton Jones.

Všímavý Andy Parsons:

http://www.youtube.com/watch?v=fx6FUEGEIMI

Kultivovaný David Mitchell:

http://www.youtube.com/watch?v=K2dkMNeYYXY

Skot Frankie Boyle se s tím nemaže:

http://www.youtube.com/watch?v=zINO4pFOo88

Černý Jimmy Carr

http://www.youtube.com/watch?v=8OJKyZzMS2A

Lee Mack

http://www.youtube.com/watch?v=hW7f7AfSlw8

Taky je tu Kanaďan (ale Kanada je vlastně součástí Commonwealthu).
Dámy a pánové, Stewart Francis

http://www.youtube.com/watch?v=qWH5XubGKLA

Na závěr jeden záchodkový skeč, kde hraje Lee Mack.

http://www.youtube.com/watch?v=Nr56JBQuXqY

Z odposlechu: Polar Bear

2010-09-01T20:26:00.003+01:00

Lední medvěd - nový jazz.

Video ze studia: Peepers

http://www.youtube.com/watch?v=AhRXhQyjsoQ

Pro ty, kdo nemají dost, je tady ještě experimentální živák Tomlovesalicelovestom:

http://www.youtube.com/watch?v=Gm_5t2xjbww

Z monitoru: Moments

2010-09-01T20:08:00.001+01:00

Vydařená video-koláž ze životů:

http://www.youtube.com/watch?v=jNVPalNZD_I

Z monitoru: Have another coffee

2010-08-31T22:05:00.002+01:00

Piju čaj, ale teď bych si dal jedno kafe....

http://www.youtube.com/watch?v=YkWJDos13vw

Zahrajem si na vojáky, máme pušky a bodáky...

2010-08-31T21:06:00.005+01:00

Přívěšek britského premiéra Nick Clegg se utajeně vynořil v Afgánistánu, aby tam... co? Asi byl umýt nádobí po Davidu Cameronovi, který byl na návštěvě v Afgánistánu před necelými třemi měsíci. Na BBC je o tom článek: http://www.bbc.co.uk/news/uk-11141874 Britské jednotky se mají z A. stáhnout do roku 2015. První, co mě napadlo je, co budou ti stateční hoši dělat? Vymyslí se pro ně nějaká nová křížová výprava? Nebo budou prostě jenom tak dělat bordel? Vzpomněl jsem si na tohle: http://www.telegraph.co.uk/news/newstopics/politics/defence/3235844/Thousands-more-ex-frontline-soldiers-in-the-criminal-justice-system-than-previously-believed.html V podstatě je mi po tom prd, britští vojáci pro mě nejsou významnější než japonské lovkyně perel, ale jsem vystaven vlivu anglických médií, takže se mi dostává těch děsných zpráv, jak někde daleko dva vojáci zemřeli při přátelské přestřelce. Vyvolává to ve mně nechuť a dvě myšlenky. Zaprvé, nejsou tam proto, aby se nám tady žilo líp. Necítím vděk. Zadruhé, jak moc vymyté mozky ti lidi mají? Osobně bych se vojáky, padlými při invazi, moc nechlubil.

Z odposlechu: The Buzzcocks

2010-08-30T21:24:00.002+01:00

Něco z doby, kdy svět byl srozumitelnější místo k žití:

The Buzzcocks - Ever fallen in love

Z odposlechu: The xx - Crystalised

2010-08-26T20:59:00.003+01:00

Ještě jedna současná hitovka (jo, poslouchám teď častěji Xfm radio). Tahle mě pro změnu bere svojí uvolněnou atmosférou, trochu melancholickou. Připomíná mi starší Morcheebu.

The xx - Crystalised

Z odposlechu: Vampire Weekend - Me and my cousins

2010-08-26T20:40:00.003+01:00

Nejsem zrovna fanda britské kytarové scény - dneska se říká indie - ale tahle skladba mě baví. Nejspíš proto, že to není typicky ukňourané.

Vampire Weekend - Me and my cousins

Zpátky (ani krok)

2010-08-10T13:16:00.011+01:00

Strávil jsem uplynulých 14 dní v České republice - Československu. Zažívací potíže z toho nemám.

Kolegové v práci se mě ptají, jak jsem se měl a v žertu říkají: "Tak jsi rád, že jsi zpátky." Cítím se trochu v rozpacích, když odpovídám: "Ano, jsem moc rád, nechce se mi zpátky, vůbec."

Není jednoduché popsat v několika větách pocity, které mě k takovému vyjádření vedou; navíc tak, aby je Angličan dokázal pochopit.

Možná kdybych jim místo toho přiblížil některé okamžiky, které jsem tam za tu krátkou návštěvu zažil. Například:

V pražské ZOO
Holčička, asi osmiletá: "Mami, a proč při povodních ty slony zachraňovali?"
Matka, evidentně udivená: "Přece proto, že jsou ty sloni hrozně drahý!"

V restauraci v Černošicích
Nápojový lístek: voda z vodovodu - 3 dcl - 12 Kč

Rozhovor s bývalými kolegy
Kolega 1: "Máme moc práce, tak nám šéf navrhl, že můžeme nabrat ještě jednoho člověka. Řekli jsme mu, ať nám radší přidá, že uděláme víc práce."
Kolega 2: "Nakonec nám toho člověka dali, tak jsme si aspoň vynutili, že vezmou někoho, kdo nemá dostatečnou kvalifikaci, aby nemohl pracovat pohotovosti, protože bychom se s ním jinak museli dělit o příplatky."

Zážitek slovenské kamarádky z čekárny jedné pražské polikliniky
Paní v čekárně k jiné paní: "Jako to nevadí, že ta doktorka je Slovena, ale když pracuje v Čechách, tak by měla mluvit česky, kdo jí má rozumět."

Mám dojem, že se Češi k sobě chovají zle, nepřejí si pěkného. Oproti tomu tady v Anglii mi připadá, že spolu lidi mnohem víc spolupracují; jakoby chápali, že když potáhnou za jeden provaz, budou z toho těžit všichni.

Řekl bych, při svém omezeném rozhledu a zkušenosti, že tohle se pěstuje už od útlých dětských let. Zatímco v rodné zemi se děti od rodičů učí, že co neurvou na úkor druhých, to mít nebudou, v Anglii malým dětem říkají, aby se podělili o to, co mají, ve školkách je učí prezentovat se a pracovat v rámci kolektivu.

Nám, Čechům (a o Slovácích si myslím totéž) chybí pocit identity, sounáležitosti, vědomí kvality sebe samých i těch okolo, umění ocenit dobrý výkon a vážit si drobností. Je to ještě pořád břemeno komunismu?

Naše starší dcera se naučila vyslovovat drnčivé české R. Teď bojuje s tím anglickým jemným r, které předtím dokonale ovládala.

Jedna kuriozní espézetka

2010-08-03T22:10:00.003+01:00

Koho byste čekali za volantem auta s takovouhle značkou? Starší dámu se šedivými vlasy?

Když se vypnou kamery

2010-07-30T22:38:00.005+01:00

Řítil jsem se nebezpečnou rychlostí po úzkých silnicích essexských, když jsem na vlnách seriózního rádia BBC4 vyslechl zprávu o tom, že v hrabství Oxfordshire budou vypínat většinu kamer, sloužících k měření rychlosti na silnicích. Radostí jsem málem vyjel ze silnice; že by se blýskalo na rozumnější časy?

Ne tak docela. Ministerstvo dopravy dá místním úřadům méně peněz na provoz tzv. prvků bezpečnosti na silnicích, a tak se některé rozhodly ukázat ministerstvu dva vztyčené prsty a přestat provozovat to, co jim nesype.

Princip je takový, že DopMini dává místním autoritám peníze na provoz vymáhání poslušnosti řidičů, autority přesunou peníze do konglomerátu organizací nazvaného Road Safety Partnership, který pak rozhoduje, jak peníze vhodně roztočit, aby to na silnicích bylo bezpečnější (nevím pro koho, pochybuju, že při tom nějak myslí na řidiče aut). Tohle sdružení provozuje taky sítě rychlostních kamer. Háček je v tom, že peníze, které se vyberou na pokutách, nejdou ani tomu sdružení, ani místním sockomilům, sorry, úřadům, nýbrž odcházejí do vládního měšce. A tady nastal kámen úrazu. Místní nebudou dostávat peníze na provoz sítě kamer a zákon je nastavený tak, že nemůžou výtěžkem z pokut sami kamery financovat. Vezměte si, že jedna jediná kamera kdesi v Nottinghamshire vyfotila v průběhu pěti let 76 000 řidičů a vydělala tak přes 4,5 milionu liber. Kdyby se kamery šikovněji rozmístily a možná trošku zvedly pokuty, to by se to úřadům financovalo, jen kdyby měly tu moc. Ještě že tomu tak není.

Na začátku tohoto týdne tedy Oxfordshirští prohlásili, že kamery vypnou neb si je nemůžou dovolit. Vypnou neznamená odstraní. Jak rozeznáte vypnutou kameru od zapnuté? Jedině podle účtenky na šedesát liber a obrázku Vašeho auta. Takže strašák v poli zůstane a chování řidičů se nejspíš moc nezmění.

Ostatně ve městě Swindon vypnuli kamery před rokem a s odstupem statistiky vypovídají, že nehodovost zůstala zhruba na stejné úrovni jako v kamerovém období.

Kamery by mohli nahradit policisté s mobilními radary, ale vzhledem k tomu, že v penězovodu do policejní kapsy se také objevily vážné trhliny, nečekal bych v tom velké změny. Policejní složky jsou příliš zaneprázdněné postáváním ve trojicích na ulici a diskuzemi s asociály než aby se mohly věnovat šikaně na silnicích. Taky dobře, svým způsobem.

Jezdím dost po Londýně a blízkém okolí a musím říct, že je to docela namáhavé, zejména kvůli omezování, které autority vymýšlejí. Přemíra dopravního značení, různá úchylná doporučení nad rámec značení, variabilní rychlostní limity, místy zbytečně nízké rychlostní limity, úseky měření... a v tom se pohybující zástupy plechovek na kolech, řízených pochybnými existencemi z dalekého Československa, kde se jezdí na špatné straně silnice.

Jakkoliv může být dobrá zpráva, že kamery zůstanou jenom jako pasívní strašáci (a že nejspíš nezůstane jenom u kamer, protože peníze prostě nejsou), vsadil bych se, že dámy a pánové z Road Safety Partnership a podobných khovnu spolků už vymyslí nějakou jinou, levnější buzeraci, za což si pak budou moct vyplatit nějaký hezký bonus. Před Vánocemi přijde vhod.

Databáze rychlostních kamer v UK:

http://www.speedcamerasuk.com/speed-camera-database.htm

A pár otázek a odpovědí ohledně kamer:

http://www.speedcamerasuk.com/speed-camera-faqs.htm

M25 stojí

2010-07-24T21:37:00.004+01:00

Dneska jsem si tak říkal, cestou autem po M25 ze St. Albans do Essexu, že v Londýně nastane stav dokonalé blaženosti v momentě, kdy se začátek kolony aut spojí s jejím koncem po celé délce dálnice, a tak vznikne obraz hada požírajícího vlastní ocas.

Na emdvacetpětce probíhají ve dne i v noci rozšiřovací práce, které s sebou nesou předlouhé zácpy aut. Nejvíce frustrující pak je, že když se šňůra stojících vozidel přetrhne a člověk se může konečně rozjet, jsou tam ty příšerné kamery, které měří průměrnou rychlost na úseku.

Včera jsem jel za dodávkou British Telecom, která měl na zadních dveřích samolepku: "Pro ochranu životního prostředí je rychlost tohoto auta limitována na 70 mil v hodině". Jaká blbost tohle je!? Vždyť sedmdesátka je nejvyšší povolená rychlost na britských dálnicích!

Informační cedule umístěné podél dálnice jsou pak kapitola sama pro sebe. Hlášky jako "Think bike, think biker", "Speed restricted to 40 mph for your safety" nebo "No phones for 1 mile" jsou jen třešničkou na vrcholu dortu upečeného velkobratrským chůvastátem. Pro ultraorgasmický prožitek si můžete v reklamním bloku rozhlasové stanice poslechnout varování zdejší milé vlády, že na malé děti čeká doma víc nástrah a nebezpečenství než ve filmu Sám doma. Díky, starejte se o své a za své!

z odposlechu: Little Dragon

2010-07-14T22:23:00.002+01:00

Takhle nějak se cítím na konci pracovního dne v Londýně:

Little Dragon - Runabout

McDonald's - strava šampionů

2010-07-09T22:12:00.004+01:00

Dočetl jsem se, že společnost McDonald´s si dala za cíl sehnat 70,000 dobrovolníků, kteří budou dřít pro blaho Olympijských her v Londýně v roce 2012 (rozuměj, přispívat k vyšším tržbám McD a dalších tzv. partnerů = sponzorů). Je docela paradoxní, že dobrovolníci budou pracovat de facto na rozkvětu soukromé společnosti, byť skrytě pod bohulibým pláštíkem s pěti kruhy. Ale i to je nic proti skutečnosti, že svátek vrcholového sportu má za sponzora firmu, která prodává jídlo neslučitelné se zdravou výživou (slušně řečeno). Ani na vteřinu si nemaluju, že na moderní olympiádě jde o sportovní výkon; vlastně tady chci vyjádřit nespokojenost s tím, jak se zdravý rozum dostal do ofsajdu.

Třeba se v blízké době dozvíme, že hranolky a cola jsou vlastně zdravé, záleží na úhlu pohledu. A nakonec, proč by McD nemohl dodávat vybrané produkty do britských škol? Ušetřil by dítkám cestu do nejbližší "restaurace". Při přecházení silnice hrozí riziko, že pirát silnic přejede nevinného školáka. Díky McSchool menu toto nebezpečí odpadne. Sláva McDonald´s! Díky, že chráníš životy našich dětí.

McD má podle mého názoru na svědomí hodně lidského trápení a že se Olympijský výbor nestydí brát od nich peníze, je pro mě jasným ukazatelem toho, jakým bahnem dnešní Olympijské hry jsou.

Odkaz na článek v Guardian:

http://www.guardian.co.uk/uk/feedarticle/9166083

z odposlechu: Aerosmith - Pink

2010-07-08T21:23:00.002+01:00

Ta písnička mě nijak zvlášť nebere, ale dodneška jsem opovrženíhodně ignoroval ten vtipný videoklip..

Letecký kovotepec - Růžová

Tip pro cestovatele - London East End

2010-07-06T21:46:00.006+01:00

Návštěvníci centra Londýna jsou neuvěřitelně šťastní, často aniž by o tom sami věděli. Nacházejí se jen kousek od části East End, kde srdce multikulturalistovo a multikulturalističtino musí vyskočit hlavou ven.

East End zahrnuje i místa jako Canary Wharf, já chci ale zaměřit svou pozornost na tu část East End, která patří k nejchudším oblastem v celé Velké Británii.

Stačí dojít k London Tower, vydat se po Mansell Street, na jejím konci ohnout doprava a člověk se prochází podél A11 - Whitechapel Road, která se pak promění v Mile End Road. Po obou stranách lemují cestu krámky a stánky s vcelku stereotypním zaměřením - rychlé jídlo (to zanmená, že proběhne rychle vzdálenost od úst do mísy), levná elektronika a jiné šunty, šminky a služby (převod peněz etc). Z hlavní cesty vybíhají menší ulice, a cestičky, ušlapané sandály či rovnou bosýma nohama obyvatel toho místa, prosyceného vůni prachu a pálivého koření. Ocitli jste se v Bangladéši - Bangladéšané jsou nejpočetnější komunitou v této oblasti Londýna - London Borough of Tower Hamlets. Obzvlášť malebný je ten kraj v pozdějších nočních hodinách. Procházka na nedaleký Bethnal Green může cestovatele obohatit kulturním poznáním víc než týdenní maratón dokumentárních filmů českých neziskovek. Důležité je osobní majetek odevzdávat s úsměvem a slovy díků.

Kdybych měl vzít známé na prohlídku Londýna, vzal bych je mimo jiné právě tam, neb to je velká a nedílná součást Londýna. Kupodivu v East End nevídám autobusy London Sightseeing Tours, i když si myslím, že by to byla vítaná turistická destinace. Ke všemu by to třeba i trochu pozvedlo úroveň těch Alláhem zapomenutých míst.

Jako to platí v řadě částí Londýna - stačí přejít přes cestu a jste v docela jiném světě. V East End se taky dají najít krásná a klidná místa, třeba v okolí tabákových doků ve Wapping.

z odposlechu: afro

2010-07-06T21:15:00.003+01:00

Díky pořadu, který prezentuje Jamie Cullum na BBC Radio 2 se dostala k mým uším hudba harfistky Dorothy Ashby, dnes již nežilé. není to úplně špatné, taková harfa namočená v jazzu...

Dorothy Ashby - Soul Vibrations

Taky nám v rádiu Jamie pustil jihoafrického trumpetistu etc. Hugh Masekela a málem se mi splašilo auto. Na TyRouro je jedno veselé video:

Hugh Masekela

Výsledky vyhledávání

2010-07-04T23:26:00.004+01:00

Pár pozoruhodných výrazů, které lidi zadali do vyhledávače, a skrz výsledek se proklikli sem:

navod jak položit laminátovou podlahu i video

tabák do vodní dýmky v supermarketech

čtvrti v londýně kterým se vyhnout
(poznámka: tohle by stálo za to pokrýt)

co jinde než v anglii nenajdete
(poznámka: napište do komentářů tři věci, které Vás napadnou)

jih anglie stojí za
(poznámka: co tenhle člověk asi hledal?)

Jedna tenisová báseň

2010-07-04T14:15:00.003+01:00

Nejsem fanda do tenisu, i když se občas s chutí pokouším dostat plácačkou míček přes síť. Soutěž ve Wimbledonu mě nechává chladným, včetně účasti českého borce ve finále. Vyslechl jsem ale na kterési z frekvencí anglického rádia BBC rozhovor s oficiálním básníkem tenisového turnaje ve Wimbledonu; jmenuje se Matt Harvey.

Asi podobně jako když mám náhodou možnost sledovat vynikající hru v tenise (pamatuju si například finálový zápas ve Wimbledonu v roce 2008, ve kterém se utkali Rafael Nadal a Roger Federer), dokáže mě upoutat až připoutat i přednes zajímavého veršovaného díla. Právě v tom pořadu BBC sám autor prezentoval vlastní dílo a zaujalo mě to natolik, že jsem to zpětně vyhledal na webu a teď se o to dělím s Vámi.

Řekl bych, že je to takřka mistrná hra se slovy, zvuky, dynamikou, tempem i atmosférou. Při poslechu jsem si připadaljako divák tenisového utkání. To nebylo zrovna vhodné - moc se spolu neslučuje hýbat hlavou ze strany na stranu a přitom řídit auto...

Zkuste si to přečíst nahlas, anebo si pusťte záznam přednesu Matta Harveye kliknutím na odkaz, který najdete pod textem básně. Hodí se vytáhnout hlasitost přehrávání co nejvýš, záznam je tichý, až snad intimní.

Matt Harvey
Thwok!

a game in the life

bounce bounce bounce bounce
thwackety wackety zingety ping
hittety backety pingety zang
wack, thwok, thwack, pok, ,
thwikety, thwekity, thwokity, thwakity
cover the court with alarming alacrity
smackety dink, smackety dink
boshety bashity crotchety crashety
up loops a lob with a teasing temerity
leaps in the air in defiance of gravity
puts it away with a savage severity
coupled with suavity
nice
15-love
(reaches for towel with a certain serenity)

bounce, bounce, bounce, bounce
thwack, thwok, plak, plok
come to the nettety
bit of a liberty
quickly regrettety
up goes a lobbity
hoppety skippety
awkwardly backwardly
slippety trippety
tumble & sprawl
audible gasps…
15-all
(opponent asks how is he?
courtesy, nice to see
getting up gingerly
brushity thighsity
all, if you’re asking me
bit big-girls-blousity)

bounce bounce bounce
whack, thwok, plik, plok
into the corner, then down the linety
chasety downity, whackety backety
all on the runnity, crossety courtety
dropety vollety – quality, quality…
… oh I say what impossible gettery
no, umpirical rulery – nottety uppity –
oooh – doesn’t look happety
back to the baseline
muttery muttery muttery muttery
30-15

bounce, bounce, bounce,
thwacketty OUT
bounce, bounce, bounce,
thwacketty BLEEP
2nd serve
bounce, bounce, bounce,
thwacketty – slappity
thwackety thumpity
dinkety-clinkety, gruntity-thumpity
clinkety
thump!
30-all
fistety pumpety, fistety pumpety COME ON!

quiet please
bounce, bounce, bounce,
thwacketty thwoketty
bashetty boshetty
clashety closhety
OUT!
what?
lookaty linety, lookaty line-judge
line judge nodity
wearily query
umpire upholdery, indicate inchery
insult to injury
give line-judge scrutiny
face full of mutiny,
40-30
back to the baseline
through gritted teethery
muttery mutiny mutiny muttery

bounce bounce bounce
thwak, thwok, thwak, plok
thwakety plik, thwoketty plak
to-ity fro-ity fro-ity to-ity
slowity quickety quickety slowity
turnety headety, headety turnity
leftety rightety leftety rightety
seems like we’ve been here a bloomin eternity
rightety leftety rightety leftety
topety spinnety, backhandy slicety
lookety watchety, scratchety bottity
fabulous forehand, backhandy slicety
furious forehand, savagely slicety
fearsome ferocity, vicious velocity
bilious backhand – blasted so blistery…
…half a mile out but that line judge is history
OOOWWWWWWWWT!

GAME
new balls please

Odkaz na zvukový záznam:

http://aeltc2010.wimbledon.org/en_GB/podcasts/wimblewords/thwok.mp3

Pijána v ulicích Londýna - Play me, I'm yours

2010-06-26T18:01:00.005+01:00

Kolem jednoho piana jsem nedávno procházel a vzpomněl jsem si, že vlastně umím zahrát začátek znělky pořadu Československé televize "Vysílá studio Jezerka". Nesebral jsem dost odvahy se předvést.

Proč v ulicích nenainstalují bicí soupravy, he?

Odkaz na stránky Play me, I'm yours: London 2010:

http://www.streetpianos.com/london2010/

Podívejte se na záložku Highlights, jsou tam nějaký ty multimédia. Výstižné je video s předehrou k Chopinovu Nokturnu; je to ten obrázek s růžovými květy a tatíkem s kočárkem.

anglická nechuť

2010-06-20T23:17:00.004+01:00

Má lepší polovička připravovala pro nás báječný pokrm - smažila krásný velký kus vepřové panenky. Vůně se svůdně linula místnostmi, až se z toho protivně rozpípal domácí kouřový alarm. To se může stát jenom v Anglii.

Anglické listy od Karla Čapka

2010-06-19T14:44:00.014+01:00

Městská knihovna v Praze dává na svých stránkách ke stažení knihy Karla Čapka (jsou tam i povídky a zajímavosti o KČ). Stáhl jsem si Anglické listy, výsledek Čapkova putování po Velké Británii. Ve dvacátých letech minulého století vycházely Anglické listy na pokračování v Lidových novinách a v roce 1924 vyšly jako kniha. Ačkoliv je to materiál sepsaný téměř před sto lety, brilantní postřehy Karla Čapka dodnes vystihují krajinu ostrova i duši Britů. O mistrném písemném zpracování jeho poznatků a zážitků psát netřeba – je to jednoduše pastva pro duši. To také díky způsobu, kterým Čapek tvořil; milým, lidským, pokorným.

Z některých kapitol jsem vybral pasáže, které podle mě skvěle vypovídají o Velké Británii a jejích obyvatelích. Úplně dole pod textem pak dávám odkazy na stránku knihovny, kde si můžete stáhnout celou knihu, a taky na stránku Google Books, kde je dílo v angličtině.

Omlouvám se za (ne)formátování textu při kopírování.

Anglický park

Když jsem viděl prvního gentlemana brouzdat se po trávníku v Hampton Parku, myslil jsem, že je to pohádkový tvor, ačkoli měl cylindr; čekal jsem, že pojede do Kingstonu na jelenu nebo že začne tančit, nebo že na něj přijde zahradník a strašně mu vynadá. Nestalo se nic, a konečně i já jsem se odvážil pustit se rovnou přes louku k onomu dubu křemeláku, který stojí na začátku tohoto listu na krásném palouku. Nestalo se nic dál; ale nikdy jsem neměl pocit tak neomezené svobody jako v tomto okamžiku. Je to velmi zvláštní: tady patrně člověk neplatí za škodné zvíře. Tady není o něm ponuré mínění, že pod jeho kopyty tráva neroste. Tady má právo jít po louce, jako by byl rusalka nebo velkostatkář. Myslím, že to má značný vliv na jeho povahu a světový názor. Otvírá to zázračnou možnost jít jinudy než cestou a přitom sebe sama nepovažovat za škodnou, rošťáka nebo anarchistu.

Londýnské ulice

Londýnská ulice je jen takové koryto, kterým život teče, aby už byl doma. Na ulicích se nežije, nekouká, nemluví, nestojí ani nesedí; ulicemi se jenom probíhá. Tady ulice není ten nejzajímavější lokál, kde vás potká tisícerá podívaná a promluví k vám tisíc dobrodružství; lokál, kde lidé pískají nebo se perou, hlučí, koketují, odpočívají, básní nebo filozofují, chodí na stranu a užívají života a dělají vtipy nebo politiku a shlukují se ve dvojice, v trojice, v rodiny, v zástupy nebo v revoluce. U nás, v Itálii, ve Francii je ulice jakási velká hospoda nebo veřejný sad, náves, shromáždiště, hřiště a divadlo, rozšířený domov a zápraží; tady je něčím, co nepatří nikomu a nikoho nesbližuje s ostatními; tady nepotkáváte lidi a věci, zde je jenom míjíte.

Traffic

Bez konce a přerušení se sune čtyřnásobný pás vehiklů: busy, supající mastodonti řítící se ve stádech s hejny lidiček na zádech; předoucí auta, náklady, parní mašiny, cyklisti, busy, busy, letící smečka aut, běžící lidé, traktory, ambulance, lidé šplhající jako veverky na střechy busů, nové stádo motorových slonů, tak, a teď to všechno stojí, mručící a drnčící příval, a nemůže to dál; ale ani já nemohu dál, vzpomínaje na hrůzu, kterou tehdy ve mně vzbudila představa, že musím přeběhnout na druhou stranu ulice.

Poutník probírá další muzea

Hledáte-li v londýnských sbírkách řezby ze sloni či vyšívané pytlíky na tabák, najdete je; hledáte-li dokonalost lidského díla, najdete ji v Indickém muzeu i galérii Babylónské, v Daumierech, Turnerech a Watteauech i mramorech Elginových. Ale pak vyjdete z tohoto nakupení všech pokladů světa a můžete jezdit hodiny a míle po střeše busu, od Ealingu po East Ham a od Claphamu až po Bethnal Green; a nenajdete skoro, kde by se vaše oko potěšilo krásou a bujností lidského díla. Umění je, co je uloženo za sklem v galériích, muzeích a v pokojích bohatých lidí; ale neběhá tady po ulicích, nemrká pěknými římsami oken, nepostaví se na rohu jako pomník, nepozdraví tě řečí důvěrnou nebo monumentální. Já nevím: snad je to přece jen protestantismus, co umělecky vysálo tuto zemi.

East End

Strašné ve Východním Londýně není to, co lze vidět a čichat, ale to, že toho je tak nesmírně a nevykupitelně mnoho. Jinde je chudoba a ošklivost jen jako smetiště mezi dvěma domy, jako ohavný kout, píštěl či nečistý odpadek; ale tady jsou míle a míle černých domků, beznadějných ulic, židovských krámů, nadpočetných dětí, kořalen a křesťanských azylů. Míle a míle, od Peckhamu po Hackney, od Walworthu po Barking: Bermondsey, Rotherhithe, Poplar, Bromley, Stepney Bow a Bethnal Green, čtvrti dělníků, židů, cockneyů a nakladačů z doků, lidí chudých i ztracených – vše stejně nijaké, černé, holé a nekonečné, proryté nečistými kanály hlučné komunikace a napořád stejně bezútěšné. A na jihu, na severozápadě, na severovýchodě zase totéž, míle a míle černých domků, kde celá ulice je jen nesmírný horizontální činžák, továrny, plynojemy, trati, hlinité občiny, sklady hmot a sklady lidí, bez konce a bez naděje. Jsou jistě ohavnější čtvrti a bídnější ulice ve všech dílech světa; i bída má zde vyšší úroveň, a nejchudší žebrák nevězí ještě v hadrech; ale můj bože, co lidí, jaké milióny lidí žijí v této větší polovině Londýna, v těchto krátkých, uniformních, neradostných ulicích, jež se hemží na plánu Londýna jako červi v nesmírné mršině!

Country

Můj strýče, český sedláku, jak byste potřásl v nevoli hlavou, dívaje se na červená a černá stáda krav na nejkrásnějších lukách světa, a řekl byste: Jaká škoda toho krásného hnoje! A řekl byste: Proč tadyhle nenasázejí řepy, a tuhle, lidi, tuhle by mohla být pšenka, a tady brambory, a tady bych nasázel místo toho křoví třešně a vajksle; a tady vojtěšku, a tuhle ovísek, a tady na tom lánu žito nebo řepku; vždyť je tu hlína, lidi, že by ji mohl na chleba mazat, a oni to nechají na pastvu!

Anglický venkov není pro práci; je pro oči. Je zelený jako park a nedotčený jako ráj; i putoval jsem travnatou stezkou v Surrey za vlahého deště, mezi trsy žlutě rozkvetlé kručinky a ryšavým vřesem, jenž prokvétal světlounkým kapradím; a nebylo tam nic než nebe a oblé kopečky, neboť domky i s lidmi jsou schovány v stromoví, odkud veselým obláčkem dýmá připravený oběd. Vzpomínám na tebe, dobrý starý domku se stropem z trámů a ohromným krbem, ve kterém se může uvelebit celý promoklý člověk; stůl je dubový, a dobře chutná guildfordské pivo z hliněných džbánků a řeč veselých lidí nad anglickým špekem a sýrem. Ještě jednou vám děkuju, a musím zase dál.

Jezerní oblast

Ještě je mnoho krásného v Jezerním okrsku: tak zejména klikaté řeky, košaté a vznešené stromy, cesty vinuté jako pentle, volání hor a pohoda údolí, zčeřená a mírná jezera; a po těch vinutých cestách supají charabanky plné turistů, letí auta a klouzají ženské na bicyklech; jen Ovce, Krávy a Koně žvýkají krásu přírody rozmyslně a beze spěchu.

Severní Wales

Wales je země hor, Lloyda George, pstruhů, výletníků, černých krav, břidlice, hradů, deště, bardů a keltského jazyka. Ty hory jsou lysé a fialové, divné a plné kamení; v hotelích jsou provlhlé fotografie pořadatelů pěveckých závodů, jež jsou jaksi zdejší národní specialitou; waleské ovce mají dlouhé ocasy, a kdybyste mne rozkrájeli, je to všechno, co vím o Severním Walesu. Komu se to zdá málo, jářku, ať jede do Carnarvonu. V Bangoru se přesedá.

Přístavy

Vlasti, jež nemáš moře, není-li nějak úzký tvůj obzor a zda ti neschází šumění dálek? Ano, ano, ale mohou být hučící rozlohy kolem našich hlav; nelze-li plouti, lze aspoň myslet, brázdit letkami ducha svět širý a vysoký; povídám, ještě je dost místa pro výpravy a pro velké lodi. Ano, je nutno stále vyplouvat; moře je všude, kde je odvaha.

Merry Old England

Celkem vzato, země, která dovedla vytvořit nejkrásnější dětství a nejsvěžejší stáří, má jistě něco nejlepšího v tomto slzavém údolí.

Poutník si všímá lidí

Je ti někdy úzko, jak se cítíš osamělý ve středu těchto vlídných a ochotných lidí; ale kdybys byl malý chlapeček, věděl bys, že jim můžeš důvěřovat víc než sám sobě, a byl bys tu volný a ctěný jako nikde na světě; strážník by nafoukl tváře, aby tě rozesmál, starý pán by si s tebou hrál v koulení a bělovlasá lady by odložila čtyřstastránkový román, aby se na tebe pěkně podívala sivýma a dosud mladýma očima.

Útěk

Člověk hrozně zvážní, dostane-li lososa politého růžovou škrobovinou; a má-li k snídani, k obědu i k večeři něco, co zaživa je rybou a v melancholickém stavu poživatelnosti se jmenuje fried sole, vydělal-li si třikrát denně žaludek černou čajovou jirchou a napil-li se zasmušilého, teplého piva, požil-li univerzálních omáček, konzervované zeleniny, custardu a muttonu, nuže, vyčerpal snad všechny tělesné požitky průměrného Angličana a počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy. Proti tomu topinky, opékaný sýr a pečený špek jsou jistě dědictví veselé staré Anglie.

Anglické kuchyni schází nějaká lehkost a květnatost, radost ze života, melodičnost a hříšné rozkošnictví. Řekl bych, že to schází také anglickému životu. Anglická ulice není rozkošnická. Obyčejný a průměrný život není prosypán veselými hluky, pachy a podívanými. Obyčejný den nejiskří pěknými náhodami, úsměvy, poupaty událostí. Nemůžeš se sdružit s ulicí, lidmi a hlasy. Nic na tebe nemrkne přátelsky a sdílně.

Řeč do britského rozhlasu

Mám jakési podezření, že tím způsobem vznikla Britská říše: že nějaký Brit přistal na neznámém břehu a založil tam golfové hřiště, anglickou neděli, obchod, horkou vodu a domek s cihelným krbem. Všude, kde se zastaví Angličan, vznikne britský ostrov. Cestující Angličané jsou putující britské ostrovy.

Anglie totiž je země antinomií. Je nejkrásnější a zároveň nejošklivější ze všech zemí, které jsem kdy viděl. Vyvinula nejhroznější moderní industrialism a přitom uchovala nejpůvodnější bukolický život. Je nejdemokratičtější ze všech národů a přitom má v úctě nejstarší přežitky aristokracie. Je zároveň puritánsky vážná i dětinsky veselá. Má v sobě nejvíc tolerance a zároveň nejvíc předsudků. Je nejsvětovější ze všech států, ale přesto nejméně zbavená lokálních a provinciálních citů a zájmů. Její obyvatelé jsou neobyčejně plaší a zároveň neobyčejně sebevědomí. Spojují v sobě maximum osobní svobody s maximem loajality. Anglický život je utkán ze střízlivého common sense a z iracionalismu Alicina světa divů. A tak dále. Anglie je země paradoxů; proto zůstává zemí tajemnou.

--- KONEC---

Stránka Městské knihovny v Praze, kde si můžete stáhnout díla Karla Čapka (je tam i soubor pdf s obrázky, 19 MB):

http://www.mlp.cz/karelcapek/

Letters from England at Google Books:

http://books.google.com/books?id=qGBgpDuTcRYC&printsec=frontcover&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false

Neprodávat svůj čas levně

2010-06-14T21:44:00.005+01:00

Přečetl jsem si zamyšleníhodný članek na blogu Starýho Holborna, ve kterém se Old Holborn (dále jen OH) zamyslel nad smyslem trávení našeho času prací; co tím získáváme, anebo ztrácíme. Jestli ten celkem polopaticky napsaný text chápu správně, říká v něm OH, že pracovat víc a víc proto, abychom si mohli dovolit větší auto, tlustší milenku a dovolenější dovolenou, je podle něj mrhání toho omezeného množství času, který nám byl dán ke strávení. A stejně tak je škoda věnovat svůj jedinečný čas kdekomu, například firmě nebo vládě.

Bezvadná myšlenka, naprosto s ní souhlasím, jen mě při tom ještě napadlo, že Starý Holborn řekl jen to A, ale vynechal B.

Neřekl bych o sobě, že jsem člověk, který nějak zvlášť shromažďuje předměty a ve chvíli, kdy nepřemýšlí o práci přemítá, za co vydělané peníze utratí. Tu a tam něco koupíme, sobě nebo dětem, ale v mezích slušnosti. K čemu mířím... Přestože množství krámů, za které utrácíme rodinné peníze, je zhruba konstantní, musím se víc snažit, aby příliv financí do domu rostl, jinak se náš životní standard sníží. Je to proto, že rostou pevné náklady, které máme v souvislosti s bydlením, potravinami a tak podobně. Pozvolna rostou ceny energií, jídla, benzínu, služeb a vůbec, přitom jsem poslední dva roky nedostal v práci přidáno. Chystá se na nás další zvýšení daní, které se skřípěním zubům přijmeme.

Jde o to, že se mě nikdo neptá, jestli chci nebo nechci platit víc za stejnou věc nebo službu - prostě si ty peníze vezmou, aby měli na rychlejší auta a milejší milenky. Já si vezmu pár přesčasů navíc, a tím to dorovnám, ale rozhodně nejsem pánem svého času. O tom však OH mlčí, možná to má jinak. Nechci tady naříkat, jen mě to napadlo při čtení jeho článku.

Změna po volbách? Já nemyslím tak.

2010-06-08T17:48:00.004+01:00

V současnosti je asi nejožehavější politické téma propouštění z míst ve veřejném sektoru. Že je stát přebujelý a snaží se zasahovat do všeho našeho počínání, o tom není třeba mluvit. Kolik to stojí, jak moc je schůdné ten státní strom osekat a co to přinese finančně, o tom je třeba mluvit, ale na to nemám dost ... všeho?

Pár čísel, abychom měli představu o situaci. Ve Velké Británii je zaměstnaných 29 miliónů lidí, z toho 7 miliónů pracuje ve veřejném sektoru, tedy zhruba čtvrtina. Čísla jsem čerpal z údajů The TaxPayer's Alliance a jsou něco víc než rok stará, ale nejspíš to tak nějak pořád bude.

Tedy sedm miliónů lidí, kteří pracují pro veřejné blaho a jejichž budoucnost je teď údajně nejistá. Podle mého názoru se příliš bát nemusí. Dnes ráno jsem na BBC Radio 4 poslouchal rozhovor s chlapíkem z auditorské společnosti KPMG, která připravila vlastní návrh efektivního provozu služeb veřejného sektoru. Pán připustil, že spočítali, kolik míst by mohlo být uvolněno (ne zrušeno, protože jejich řešení zhusta počítají s převedením provozu služeb ze státních do soukromých rukou), ale nechtěl nám to číslo sdělit. Naznačil, že by to mohlo být v řádu desetitisíců míst. Ze sedmi miliónů, podotýkám. KPMG to nevydávají za řešení krize, to ne, jen navrhují, jak by se některé služby mohly provozovat jinak.

Přečetl jsem si článek na bbc.co.uk, ve kterém jsem se dozvěděl v kostce smutnou zprávu, že ačkoliv se Velká Británie potýká s deficitem ve výši víc než sto padesáti miliard liber, současná vláda je podělaná provést opravdu razantní kroky, které by mohly situaci napravit. Nic překvapujícího - povolební změna (obdobně jako v Československu) spočívá hlavně v tom, že odtáhly krysy, které řádily hnusným způsobem doposud. V článku na bbc tancuje ministr britských financí George Osborne kolem nadcházejících škrtů (líbí se mi anglický výraz 'cuts', slyším v tom svist ostré sekyry). Pojďme se na to podívat trošku víc zblízka.

odkaz na článek

Krátce po volbách přišla koaliční vláda Konzervativců a Liberálních Demokratů s oznámením, že mají pro začátek naplánováno srazit náklady státu o 6.2 miliardy liber. Dokonce to upřesnili a dodali rozpis, kolik peněz seberou v té které rozpočtové oblasti (školství, příspěvkové organizace, doprava atd.). Při schodku rozpočtu 156 miliard liber mi 6.2 miliardy přijde trochu jako když trpaslík kope do obrova kotníku, ale budiž. Tohle razantní prohlášení nezůstalo bez odezvy a lidi přisátí na státní cecek (úředníci, odboráři a quangos neboli nevládní organizace financované státem) bubnují na poplach. Snaží se vzbudit dojem, že škrty zasáhnou nejvíc chudáka obyčejného občana, který to bez všech těch koordinátorů, poradců, dohlížitelů a úředníků může na světě rovnou zabalit. F-off.

Jak jinak, u části veřejnosti vzbudili požadovanou emotivní reakci a vláda reaguje způsobem, který podle mě napovídá právě o tom, jak velci přizdisráči to budou. Dál už z článku, ve kterém má hlavní roli Mr. Osborne.

V úvodu proběhlo nezbytné plivnutí na předchozí vládu, která to dělala špatně, a proto je Británie v takovém srabu. Nynější koalice nabízí spásné řešení, namísto centrálního rozhodování se budeme angažovat tak nějak všichni. Kecy.

Dál už se dozvídáme jeden z podrobnějších kroků - nový úřad pro rozpočtovou uvědomělost zplodí příští týden lejstro. Nový úřad je patrně způsob jak osekat státní správu. Bravo.

Není nezajímavý následující krok - představí plán výdajů na další období a budou meditovat nad tím, co z toho je skutečně potřeba, co by se dalo udělat levněji a jestli by něco z toho nemohl efektivněji dodat soukromý sektor. To zní rozumně, ale... V několika příštích odstavcích se obrací na všechny dobré a chytré lidišky se srdíškem na správném místě, aby se angažovali v diskuzi na téma boje s tíživou finanční situací. A to je podle mě pěkná blbost a podraz.

Možná chápu koncept demokratické politiky úplně špatně, ale rozumím tomu tak, že lidi volí zástupce, kteří pak vykonávají správu země, jsou placení za to, že přemýšlí a rozhodují o tom, jak dobře vést zemi, aby prosperovala a ne za to, že prázdně hovoří skrze média. Myslím si, že by tihle nedávno zvolení vůdcové a elita národa měli přijít s řešením, které pak uvedou do praxe. Na názor obyčejných lidišek se ptali před volbami. Většinová zpráva od národa zněla, chceme se mít dobře a jsme připraveni si utáhnout opasky. Tak sekejte, pardálové.

Jestli se chtějí pánové o plánech škrtů bavit se zástupci odborů a quangos, tak to můžou rovnou zabalit a jít hrát golf.

V závěru toho velmi ilustrativního článku pan ministr přísahal, že se bude snažit ochránit ty nejvíce zranitelné a také regiony, které jsou nejvíc závislé na veřejném sektoru. WTF? Znamená to v politické hantýrce: "Uděláme cokoliv, jenom když nás znovu zvolíte"?

Může mi to být jedno, nepobírám benefity, od státu toho moc neočekávám a neodebírám, při hledání práce se nedožaduji pomoci ani nepoukazuji na diskriminaci, a nedělám dluhy, které nemůžu splácet. Nepotřebuji a nechci, aby mi domů chodili sociální pracovníci čmuchat, jak se starám o děti a nemyslím si, že malí gauneři potřebují své key workers placené z veřejných prostředků.

Tak nějak bych byl rád, kdyby byla vláda nekompromisní a tenhle stát byl svou funkcí minimalistický a efektivní. Určitě by to byla Anglie, kde by se žilo báječně. Něco mi ale říká, že Mr. Osborne o můj hlas nestojí.

Jestli se pletu a sekery se nezastaví, koupím pivo každému, kdo přijde.

Pár fotek z Londýna

2010-06-06T21:00:00.004+01:00

Měli jsme pár teplejších dnů; opaloval jsem se na londýnských střechách, popřípadě se za volantem kochal pohledem na rozmanitosti poodhalené ženské krásy v ulicích metropole.

Pohled ze střechy v East Finchley (tak nějak sever Londýna) směrem k centru. Zeleň v Londýně je mimořádná.

Čtu to správně jako "A bit boring"? Mám za to, že ten nápis na plotě byl sestavený z igelitových tašek Sainsbury's.

Stále na venkově

2010-05-19T21:39:00.009+01:00

Ještě dlím ve Staffordshire. Zase přináším několik obrázků z procházky krajem.

Kráčel jsem kolem, lesem i polem...

Podél vody v kanálu, procházel jsem se pomalu...

Kousek od břehu stojí velmi tradiční hospůdka, kterou provozuje jedna rodina již úctyhodných 150 let. Podnik prý ma otevírací dobu "náhodnou". Měl jsem možnost se podívat i dovnitř, včera večer, a je to tam skutečně skromné - jen tři stoly a stará paní za výčepním pultem. Nicméně ten lokál se těší velké popularitě, v této lokálitě.

Též zahrádka je stylová, s kotvou vprostřed .

A v jejím rožku jen o maličko menší verze samotné hospody.

Pár fotek ze Staffordshire

2010-05-17T19:44:00.007+01:00

Správný farmář má traktor a kupu hnoje

Ten kůň bude hrát rugby

Uhodnete, co je tohle? Správně, slunce prosvítá škvírou mezi prsty.

Farmáři jsou solí britské země.

Na procházce

Vyfoceno HTC, telefonem s nejhorším foťákem na světě.

z odposlechu - zremixovaný Elvis

2010-05-16T20:22:00.002+01:00

Elvise nijak zvlášť nemusím, ale tenhle remix od jxl se mi líbí. slyšel jsem to na BBC radio 2.

Elvis Presley vs jxl

Radostné rodičovství

2010-05-15T18:47:00.001+01:00

"Tatínku, jestli mi nedáš ten balón, posekám tě sekačkou."

z odposlechu: Beatallica - Enter Postman

2010-05-15T15:14:00.005+01:00

Hudba z Hatfieldu (hahaha):

hm, nevím, z nějakého důvodu to neukládá jako hypertext. odkaz, tak si tu nádheru musíte spustit růčo :)

http://www.youtube.com/watch?v=LLfDyuoYomI

Zážitek s policií

2010-05-15T13:22:00.003+01:00

Před dvěma týdny mi někdo rozbil zpětné boční zrcátko u auta, které jsem parkoval před domem na ulici. Bydlíme ve slepé ulici v poměrně klidné vesnici, takže mě překvapilo, že dotyčné hovado se nenamáhalo nechat na místě svoji vizitku, když už nezazvonilo rovnou u našich dveří, aby to pojišťovny vyřešily. Na druhou stranu, auto bylo z půjčovny, takže mě škoda moc nepálila; prostě jsem auto vrátil s rozbitým zrcátkem (po předchozí dohodě s půjčovnou).

Hned jak jsem zjistil, že je zrcátko rozbité - a vykonal rodinný výlet do Sainsbury´s pro potraviny - zavolal jsem na policii, aby zločince vypátrali. Dáma na lince důvěry mě vyslechla, položila mi tuny otázek včetně jaké jsem národnosti, rasy a vyznání (vláda to po nás chce, ale nemusíte odpovídat, jestli nechcete) a na konci milého rozhovoru mi oznámila, že mě navštíví člen lokálního policejního sboru, aby ohledal místo činu a pachatele dopadl. Dokonce jsem si mohl vybrat den a hodinu schůzky s členem, a poté jsem se dozveděl, že to bude lady policejní oficír. Dostal jsem referenční číslo, tedy vlastně to, o co mi zejména šlo, protože to bude po mě chtít půjčovna.

Na druhý den v půl třetí, jak jsem si vybral, u nás zazvonila mladá dáma v policejním oblečku a černé tvrdé helmičce na hlavě, která se představila s tím, že přišla vyšetřovat to násilí spáchané na nevinném automobilu Vauxhall Astra. Pozval jsem ji dál, pokud chce sepisovat mé prohlášení, ale odmítla se slovy, že už jsem všechny informace poskytl dámě na policejní infolince. Jen si ode mě vzala podpis, že u nás byla a jala se vykonat návštěvy u našeho sousedstva, které zřejmě u šálku čaje s máslovou sušenkou (možná i se stopami marmelády) podrobila tvrdému křížovému výslechu. To nevím jistě, ale řekla, že to bude dělat (myslím tedy ptát se jich, jestli něco náhodou neviděli).

Tím jsem záležitost pohřbil s tím, že mám, co jsem potřeboval. Samozřejmě mě štve, že se v naší ulici dějí takové věci a nebylo to poprvé - týden před tím vlezl zloděj sousedům do domu a sousedovi odvedle už taky někdo nedávno poničil auto a on z toho viní zdejší nezvedenou mládež (jedenáctileté chlapce v teplákovkách, co jezdí na kole a posílají všechny kolem sebe do prdele). Funguje tady Neighborhood Watch (sousedská hlídka) a vesnici obcházejí PSCOs (Police support community officers), tedy občané navlečení do skoropolicejních hadrů, vyzbrojení tužkou a blokem, jejichž pravomocí je zeptat se pachatele na jméno a adresu a pak zavolat opravdickou policii, která zločinci zostra leč zdvořile domluví. Zlehčuju to, ale skutečně si myslím, že touhle základní obezřetností, kterou lidi věnují svému nejbližšímu okolí se tu a tam zabrání zbytečným škodám. Jsem za to rád, v našem přechozám bydlišti to takhle nefungovalo, lidi si většinou jeli sami za sebe.

Po několika dnech mi přišel dopis od essexské policie, že jsou celí smutní z té hrozné události, která mě postihla, že zločiny na autech jsou jedny z nějčastějších z UK a oni se budou snažit udělat všechno pro to, aby dopadli viníka. K dopisu přiložili leták se spoustou cenných rad typu zamykejte si své auto a nenechávejte v něm zlaté zuby na zadních sedadlech. Zamáčkl jsem slzu vděčnosti a dopis i s letákem jsem založil mezi ostatní papírový odpad. Mám totiž rád pořádek.

Už jsem celou záležitost pustil hlavy - přesně jak jsem to očekával od policie - když včera jsem přijal zvláštní telefonát. Byla to essexská policie, reprezentovaná nějakým pánem. Jakmile se představil, napadlo mě, že chytili pachatele, právě ho mučí a pozvou mě, abych se přidal. Nikoliv, pán mi chtěl položit několik otázek. Hm, to zní zajímavě, myslel jsem si, vyšetřování pokračuje, nakonec mě třeba obivní z toho, že jsem si zrcátko rozbil sám. První otázka byla, zda u mě byl někdo od policie událost vyšetřovat. Ano byla tady policejní dáma, potvrdil jsem. Pán se zaradoval. Další otázka byla, zda se mi policejní důstojnice představila a byla-li zdvořilá. To už mi svítalo, o čem náš rozhovor bude. Otázky následovaly jedna za druhou. Nechala mi policistka svou vizitku? Řekla mi, jestli se znovu zastaví oznámit výsledek? Byl jsem po její návštěvě klidnější? Přišli policisté odebrat otisky prstů ze zrcátka? Dostal jsem od policie leták? Na stupnici od jedné do desíti, jakou známkou bych ohodnotil celkový dojem z toho, jak policistka událost řešila?

Byla to pozoruhodná zákaznická zkušenost, od policie bych se něčeho takového nenadál. Chtěl bych ještě vidět to papírování, které po vyšetřování rozbitého zrcátka musela vyplňovat nebohá strážnice. Příště jí aspoň vnutím sušenku na cestu.

Jedna noc na farmě

2010-04-27T21:41:00.011+01:00

Protože nic neumím, poslal mě můj moudrý šéf na školení. Více jak tři hodiny jsem jel do srdce Anglie - hrabství Staffordshire. Nejvíc jsem si užil placený úsek M6. Minimální provoz a rovný hladký povrch přímo sváděl k překonávání rychlostních rekordů; jak jinak, při totální absenci kamer. Škoda jen, že jsem řídil takovou zdechlou pikslu jako je Vauxhall Astra 1.6.
Jel jsem tam s vědomím, že se budu školit tři dny a domluvil jsem si ubytování na farmě kdesi v polích. Vybral jsem si ji z katalogu FarmStay UK, ani nevím podle jakých kritérií - nejspíš byla na stránce první a měli volný pokoj.

Několik závěrečných mil na cestě na farmu bylo jako cesta po Měsíci. Astra udatně bojovala s krátery v silnici jako Arnold s Vetřelcem. Po příjezdu na farmu se mě ujal farmář Paul, který mi nápadně připomínal postavu farmáře z oblíbeného animovaného seriálu Shaun the Sheep. Potom, co zjistil, že nejsem Angličan, vzal si za úkol ukázat mi přírodní krásy okolí. Naskočili jsme do malé otřískané Hondy a Paul vyrazil ve směru prohlídky. Ve skutečnosti to byla spíš projížďka po místech, kam tahal své bývalé lásky, aspoň tak soudím podle krátkých poznámek, kterými provázel svůj výklad. Vždycky v tom figurovala nějaká bývalka. To nic nemění na skutečné kráse těch míst - třeba takový Little Grand Canyon; strmá, úzká a křivolaká silnice, lemovaná z obou stran asi desetimetrovou skalnatou stěnou, nahoře přikrytou lesním porostem jako čepicí.

Zásadním bodem prohlídky se ukázala být místní hospoda s překvapivě dobrým pivem Bombardier. Podnik byl útulný, standardně okobercovaný a dekorovaný obrázky na stěnách a nejrůznějšími předměty, kam se jen vešly. Typická anglická hospoda. Pár štamgastů u stolků a na baru, za kterým se na mě usmívala mladá kyprá Britka. Paul ucucával pivo a mluvil čím dal víc z cesty, já taky ucucával a přitom jsem ochutnal sušené oškrabky z prasečí kůže, hned ve dvojí verzi; nemůžu říct, že bych se těšil, až si je zase dopřeju, možná v příštím životě.

Vyrazili jsme zpátky na farmu, Paul mi připadal docela rozhozený na to, že měl jedno pivo a colu. Kdoví, co měl předtím nebo s jakými prášky to smíchal. Cestou vyprávěl o tom, jak se v kraji přemnožili jezevci a že se pojedem podívat na pole, jestli tam nějací budou. Minuli jsme farmu a kousek za ní byl vjezd na pole. Honda se pustila do boje s oraništěm, jak ji Paul hnal napříč polem směrem k lesíku. Už byla tma, podotýkám, Honda svítila očima a před námi se mihl stín. "To byl nejspíš jezevec," oznámil Paul spokojeně a vzal to od lesíka zpátky k asfaltce. Musel jsem se smát, jak mi ukazuje zázraky přírody. Vyprávěl ještě, že měli na farmě mladé Japonce a ti z toho všeho u nich byli u vytržení. Chtěl bych to vidět.

Druhý den jsem se na školení dozvěděl, že je jen jednodenní, takže jsem se odpoledne vracel zpátky. Jel jsem si na farmu pro věci a při příjezdu na dvůr jsem si všiml zaparkovaného malého auta, u kterého stála starší paní, zapředená do rozhovoru s farmářkou a jejím synem.

Vystoupil jsem z auta a pozdravil jsem. Farmářský chlapec se mě hned vyptával na moji vypůjčenou Astru. Řekl jsem mu, že je to zlo na kolech a na to reagovala ta starší paní, obracejíc se na farmářku: "To je váš polský instalatér?" Zase jsem se smál.

No, teď jsem po třech týdnech zpátky na té stejné farmě, mám před sebou čtyři dny školení. Snad.

Inzerat

2010-04-25T21:54:00.009+01:00

Vcera jsem v radiu slysel inzerat ze bychom pry meli zmensovat svoji karbonovou stopu. Moment, rekl jsem si, poradny chlap prece nepropaguje, ze ma neco maleho. Kde to zijem??

Napadl me nasledujici inzerat:

Atraktivni divka hleda muze s velkou karbonovou stopou.
Mas poradny auto 4x4? Vrtulnik nebo jachtu s velkou nadrzi? Vezmes me o vikendech soukromym letadlem na nakupy do Parize, na pizzu do Italie a na kaviar do Moskvy? Usporadas pro me pulnocni hostinu z vybranych chranenych zvirat a kvetiny pro me nechas natrhat v narodnich parcich celeho sveta?
Chci slyset ano na vsechny tyhle otazky. Chci slyset hluboke vrceni tveho silneho motoru. Cekam... Tvoje Ctyrka.

Fotky z Tower Bridge

2010-04-20T22:59:00.005+01:00

Když mi dneska kolega v poledne oznámil, že pojedeme pracovat na jednu z věží Tower Bridge, znělo to jako že si jdeme udělat menší turistický výlet. Škoda, že s sebou mám zase jenom ten hloupý telefon, napadlo mě. Fotky z něj jsou o ničem.

Vydali jsme se do Jižní Věže, to je ta dál od Tower of London. Liftlady nás vyvezla výtahem do čtvrtého poschodí, kam směřují kroky turistů. Ve čtvrtém patře je místnost, ve kterém Vám pustí několikaminutovou animaci o historii mostu a pak se můžete projít po koridorech, které spojují obě věže. Pokocháte se pohledem na řeku a můžete ocenit výstavbu nových kancelářských budov ze skla, betonu a oceli. Kdo v nich bude sedět, nevím, v dnešní době se spíš propouští.. ale to není moje starost.

Naše kroky vedly ještě o patro výš, pod střechu, kam už se chodí pouze pracovat. Na dost úzkém točitém schodišti měl můj stopadesátikilový kolega co dělat, aby se vměstnal. Nahoře pod vysokým stropem (střechou) jsme strávili něco jako čtyři hodiny a pořídil jsem odtamtud pár fotek. Tady jsou:

Fotky z Canary Wharf

2010-04-14T21:09:00.004+01:00

Dnešní práce mě zavedla na střechu jednoho z luxusních paneláků na Canary Wharf. Udělal jsem tam pár fotek, z té výšky je vážně parádní výhled na Londýn. Měl jsem u sebe jen telefon, kterým jsem fotil a kvalita snímků nestojí za moc. Lidi, nekupujte HTC Touch Pro!

Z monitoru: Invaze pixelů

2010-04-13T08:06:00.003+01:00

Tohle je vyvedená animace apokalypsy v New Yorku. V hlavních rolích Pacman, Tetris a Arkanoid:

http://www.youtube.com/watch?v=SxX_bVluflo

Autorem je Patrick Jean.

Kurví sezóna vypukla

2010-04-09T22:28:00.007+01:00

Scéna: Brentwood High Street, pátek v devět večer... Málem jsem s autem najel na chodník, po kterém se odhodlaně plavily tři velryby na páteční night-out. Můj instantní dojem byl, že starořecké bohyně si vyrazily na džbán vína. Je fascinující tohle nezměrné anglické sebevědomí a nevkus v oblékání, který anglické ženy tak často projevují. Ještě se k tomu vrátím, až to víc promyslím. Dneska jsme byli ve Francii pro víno a příslušenství (rozuměj salámy, sýry a sladkosti). Je čas vychutnávat...

Něco pro zdraví

2010-04-06T23:24:00.004+01:00

Dal jsem na doporučení britské vlády a dneska jsem si dal svých 5 a day.

I když.. jedno z toho byla třetinka.

Velikonoce

2010-04-04T21:39:00.006+01:00

jsme tento rok svým způsobem prožívali; poprvé za tu dobu, co jsme v UK. Ani nevím, čím to bylo, že jsme je doposud ignorovali. Upřímně řečeno, pro mě Velikonoce nemají význam od doby, kdy mi bylo asi šestnáct, sedmnáct. Možná jsem tehdy došel k závěru, že přece nepotřebuju záminku k tomu, abych se rozbil jak atom. Šlehání vánočkou z proutí mi připadá trapné a na pověry nedám. Ani věřící nejsem, takže Velikonoce jdou mimo mě. Tedy, šly.

Mají tady v Anglii různé zvyky velikonoční, některé možná ještě podivnější než šlehání kroucenou dvoulinkou, a celé je to pořád postavené okolo postavy Žižiho Krista, ALE... myslí tady na děti! Samozřejmě, je to propracovaný byznys, na jehož konci je tatík se sto padesáti hodinami přesčasů měsíčně a provazem kolem krku, ale děti jsou hapi a vo to tady de. Ročně se prý sní ve Velké Británii okolo 80 milionů čokoládových vajec. Kolik se prodá v období Velikonoc metrů konopného provazu, o tom jsem nic nenašel.

Líbí se mi myšlenka tzv. Lovu na vejce aka Easter Egg Hunt. Proto jsem letos v lokálním supermarketu absolvoval rvačku u regálu s posledními kusy čokoládových vajec (co jsem taky mohl čekat den před akcí) a měl jsem štěstí, odnesl jsem si vejce s obrázky postaviček u nás doma oblíbených (Peppa Pig pro Nejmenší a Winnie the Pooh pro Starší). Vaječná pátračka může mít různé formy, záleží na invenci rodičů - my jsme začátečníci, tak jsme to pojali následovně.

Žena namalovala na barevném papíře postavičky zajíce, které přilepila na špejle. Zabavila děti v jednom pokoji a já jsem mezitím pohopkával domem i zahradou a schovával čokoládové ovoidy do nápaditých skrýší (např. nepoužívaný nočník). Ke každé skrýši jsem upevnil zajíce na špejli a když bylo poschováváno, vypustili jsme lovce s vysvětlením, že domem proběhl velikonoční zajoch a zanechal po sobě vajíčkovou stopu. Děti se pustily do lovu a za pár chvil to měly všechno v košíku. Trocha křiku při dělení se o kořist, jak jinak, ale byla to sranda. Na příští rok už mě napadly nějaké inovace.

Odpoledne jsme šli na nedaleké hřiště, kde jsme potkali jinou rodinu s dětmi. Jak se ukázalo, jedno z dětí je spolužačkou naší slečny ve školce a naše mladá jí hned vzrušeně oznamovala, že zajíček u nás doma schoval vejce do nočníku, kde byly hovínka. Těžko říct, jestli rodiče malou Emmu pustí hrát si s naší dcerou u nás doma.

Dítě školou povinné

2010-04-01T22:24:00.006+01:00

Dnešní pracovní den jsem trávil ve sklepě jedné hospody na londýnské City Road, dílo se dařilo a do pokojného, byť pošmourného, odpoledne mi dorazila textovka, že úřad milostivě vyhověl naší žádosti a od září tohoto roku může naše starší dítě začít navštěvovat reception class v místní škole. Chápu to tak, že reception class je cosi jako nultý ročník na základní škole, kde si děti už nehrají s panenkami nebo převleky kosmonautů a princezen, ale jsou už plánovaně vedeny a připravovány směrem k učení, které je na ně v budoucnu nalíčeno.

Škola sousedí se školkou, kam naše mladá teď dochází; je to patnáct minut chůze z domu. Ideál. Pravda, ve škole jsme se nebyli podívat dál než za recepcí, ale jiná tu v obci stejně není, abychom dělali nějaký výběr.

Pročítal jsem si kompletní Ofsted report (poslední je z roku 2008) a pobavila mě tam větička: "They (pupils) have a good understanding of music and art from different cultures but their appreciation of the diversity of cultures within British society is more limited."

Pěkně to kontrastuje se slovy zdravotní sestry u našeho vesnického GP, když jsme tam byli na vstupní prohlídce. Ptala se nás, jak se nám líbí v UK a navázala tím, že se o Angličanech říká, že jsou povýšení rasisti, ale že to tak přece není. Můj černý kolega (Angličan) naopak tvrdí, že to tak je.

Buď jak buď, naše Bobina zanedlouho oblékne školní uniformu a začne se (uni)formovat...

Mezera

2010-03-25T22:02:00.002Z

Nevěnuju se psaní, nedávno jsem začal v nové práci. Cestuju hodně po Londýně a okolí, určitě z toho vyleze nějaký článek nebo dva. Ale chce to čas...

Playgroups a školky v Anglii - naše zkušenost, část 2.

2010-03-08T22:05:00.010Z

Na náš dotaz elektronickou poštou nám přišla ze školky mailem odpověď, že volné místo mají a naše dítě může začít chodit na odpolední seance. Dvě a půl hodiny denně, pět dní v týdnu. Po pár týdnech přišlo pozvání k zápisu a asi měsíc před nástupem do školky jsme se vydali v plném rodinném počtu poznat místo, kde zanedlouho měli začít formovat duši naší milované dcerunky.

Zápis se udál ve školní tělocvičně za účasti asi třicítky rodičů, tu a tam ověšenými potomstvem, tak jako jsme byli třeba my. Říká se, že první dojem z člověka, kterého potkáme, vzniká během úvodních sedmi vteřin. Můj dojem byl ten, že jsem si spletl místo a čas. Připadal jsem si spíš jako v Job Centre Plus (obdoba českých úřadů práce); u některých přítomných jsem si nebyl jistý, jestli jde o rodiče nebo sourozence, to byla bílá menšina. Barevná většina v různých stádiích zahalenosti dávala silnou naději pro multikulti dezintegraci našich dětiček. Někteří rodiče asi věděli dopředu, že zápis bude v tělocvičně, protože přišli v teplákách. Ne, že by to bylo něco neobvyklého, u chudých vrstev je to standardní oblečení pro každou příležitost, u některých možná též oblečení jediné. V závěru se ukázalo, že ne všichni rodiče ovládají čtení a psaní. Jak pak chcete Vaše dítě zapsat, milí sousedé? Ke cti jim slouží, že se snaží aspoň zprostředkovat tyhle dovednosti jejich dětem. To ale předbíhám, tak zpátky na začátek.

Nejdřív se představili vedoucí představitelé školky a přilehlé školy, pak došlo i na představení vychovatelek. Šlo o stoprocentní dámskou jízdu - ostatně, znáte nějakého vychovatele v mateřské školce? Já jsem zatím na žádného nenarazil, přitom znám řadu pánů, kteří to s dětmi umí. Dále jsme se dozvěděli nějaké rádoby důležité informace typu "report Ofsted říká o našem ústavu to a to.." nebo že se rodiče mohou přihlásit k účasti do obskurní kontrolní rady. Po povinné úlitbě politické korektnosti (multikulti tolerance, výchova k samostatnosti atp.) došlo na zajímavé informace, tzn. kdy začínají ranní a odpolední seance (sessions), a jakým způsobem se děti a rodiče dostanou dovnitř a ven. No, a to bylo asi tak vše. Zakončením této společenské události byl formulář, do kterého jsme zanesli údaje o členech naší rodiny a bylo po ptácích.

Odcházeli jsme se smíšenými pocity: na jednu stranu jsme byli rádi, že naše dítě začne chodit do společnosti vrstevníků, na druhou stranu jsme nebyli z té společnosti ani z prostředí úplně na větvi. Důležité ale bylo především, že naší mladé se školka líbila a chtěla tam chodit.

V době, kdy začala do téhle školky chodit, docházela ještě do soukromé školky na dvě dopoledne týdně. Rozhodli jsme se nechat ji zpočátku v obou školkách, s tím, že se budou časově dobře doplňovat a uvidíme, k čemu to povede. Zjistili jsme následující: nárůst času stráveného ve školkách vedl k rychlému osvojení si angličtiny, vedle už tehdy slušně zvládnuté češtiny. Taky to bylo dobré pro socializaci v kolektivu vrstevnictva - předtím naše dcera dávala přednost společnosti starších dětí nebo dospělých. Z odpolední školky nám ale dítě chodilo unavené, protože nemělo spánek po obědě, na který bylo do té doby zvyklé. Když byla ještě k tomu dvakrát týdně dopolední školka, byla malá přetažená. Navíc to nebylo příhodné logisticky a museli jsme jezdit autem (možná víte, jak to vypadá s parkováním v okolí škol a školek), i když obě školky byly nedaleko našeho domu, leč každá na jinou stranu. Výsledkem bylo odhlášení princezny z dopolední soukromé školky, takže zůstaly odpolední seance v té státní. Neřešilo to spánkový deficit, ale bylo to menší zlo (svým způsobem).

Byla to úleva pro nás všechny, na jednu stranu, protože odpadly přesuny mezi školkami a taky pro naši malou to znamenalo menší zátěž. Státní školka ale byla na slabší úrovni - i když bych tam možná vyzdvihnul možnost vybudování si odolnějšího imunitního systému. Nechci křivdit zaměstnancům školky, přišlo mi, že jsou to ve svém oboru schopní lidé a dělají co můžou, v rámci možností daných mizernou vládou Velké Británie a zdegenerovaným prostředím Západního Londýna.

Školka spolu s přilehlou školou postávají podél rušné silnice; jeden by mohl říct, že jde o polepšovnu s mladými delikventy navzájem se mučícími za vysokým plotem z kovového drátu. Omyl, pane, to je ústav, kde si volnou chvíli na čerstvém vzduchu krátí zdejší děti, naděje britské říše! Dostat se do a ze školky nebylo jen tak, šlo o organizovanou záležitost. Seance začínají tak nějak v přesný čas a když se někdo zpozdí, najde bránu do polepšovny zavřenou na visáč. Při příchodu do školky to vede k tomu, že před bránou postává množství rodičů s mláďaty a nahrnou se v jednom houfu do malé školky, aby se vzjemně umačkali v prostoru o rozměru 2x2 metry; říkejme tomu třeba šatna. Při vyzvedávání dětí to vypadá taky zajímavě. Děti sedí už oblečené a s taškou ve školce na zemi, u dveří stojí na stráži neozbrojená teta, která dohlíží na to, že děti jsou po jednom vyvolávány k rodičům, kteří poslušně přistupují ke dveřím. Vtipný ceremoniál.

Ta zmínka s taškou mi připomněla fakt, že děti ve školce nenosí uniformy (možná v nějaké nadškolce ano, ale nevím o tom), zato v té naší jsme museli koupit tašku s logem školy, ve které naše dcerka nosila sešit a knížky, které si ve školce půjčovala (do sešitu jsme pak zapisovali, jak se jí knížka líbila). Tu a tam jsme v tašce objevili nějaké oznámení ze školky - například výzva k nějakému příspěvku na charitu nebo že přijde fotograf (to je zde dost v oblibě, setkali jsme se s tím zatím v každé školce). Tu a tam se stalo, že nám dceruška přišla ze školky v nějakém neznámém oděvu, který jí byl zapůjčen ve školce, třeba protože se vykoupala v hrací vaně s vodou.

Ta bezpečnostní opatření u příchodu a odchodu mě otravovala a jsem rád, že už žijeme v normálním prostředí, kde není třeba otázku bezpečnosti tak prožívat. I když si umím představit, že chvíle strávené před bránou byly pro některé jedince příjemným zpestřením do nudy všedního dne. Při čekání s dalšími rodiči bylo dost příležitostí ke společenskému styku a řada lidí jej praktikovala (třeba na bázi kamarád x kamarádka, zákazník x dealer atd).

Naší mladé tohle bylo zřejmě naprosto lhostejné, chodila do školky ráda a často jmenovala spolužáky s exotickými jmény - zřejmě synové a dcery naftových šejků. Bylo těžké z ní dostat, co ten den ve školce dělali, většinou nám sdělila, že se měla báječně a že si hráli. Měli jsme nějaké informace ze školky, takže vím, že se při hraní her učili nějakým základům psaní a čtení písmen, počítání, barvy a tvary a tak podobně. Dělali tam i takové malé pokusy - například strčili vodu do mrazáku, aby zjistili, že se z ní stane led. Tohle mi přišlo zajímavé, stejně jako když asi týden provozovali veterinární stanici. Jenom jako, samozřejmě. Školka samotná byla docela slušně vybavená, hračkami, věcmi na výtvarné činnosti, měli tam taky počítač, kde děti hrály hry.

Po letních prázdninách se nám zadařilo přehlásit malou z odpoledních hodin na dopolední, což byl významný pokrok. V první řadě získala zpět svůj odpolední spánek, navíc jsme tak měli celé odpoledne volné a mohli jsme někam vyrazit, když jsme chtěli. Taky se změnila skladba spolužáků; pozoruhodně se obrátil poměr bílých dětí k barevným. Na odpolední hodiny chodily hlavně děti hnědo a černoangličanů, bylo jich tak 75%. Ráno to bylo naopak, nanejvýš půl na půl. Opravdu zaznamenáníhodný rozdíl, nemám ověřené informace, proč to tak je; můj tip je ten, že bílí rodiče více plánují (tak jako my) a mají raději svá odpoledne volná, zatímco těm barevným je to spíš buřt, aspoň nemusejí ráno brzy vstávat.

Buď jak buď, ve školce v Západním Londýně předali dětem nemálo poznatků o zvycích jiných kultur, zejména těch, jejichž přítomnost je v místě nejpočetnější. Dcerka chodila domů tu s informacemi o svátku Diwali, jindy s výzvou ke sbírce oblečení pro chudé děti v Indii, dokonce si ve školce při hře vzala za manžela nějakého malého hnědoangličánka (možná bych měl ověřit, že sňatek není právoplatný, aby za pár let nepřicestovala za námi početná rodina ženicha). Tož srandy jsme si užili a jsme rádi, že už tam nejsme.

Školka, kam chodí naše starší dítě dnes, je velmi pohodová. Je to soukromá školka, ale berou i státem dotované děti (to je těch 12.5 hodiny týdně). Domluvili jsme se s manažerkou školky a ke státní dotaci připlácíme hodinu denně. Vyjde nás to takhle na sto liber měsíčně a 3.5 hodiny školky denně není k zahození. Jak už jsem psal, bezpečnost tam není tak akcentovaná, jen zazvoníme na dveře školky a nějaká teta nám přijde otevřít. Kdy přijdeme a odejdeme, je na nás. Oproti předchozí školce mají tady děti pěkný travnatý výběh, květináče, kam sázejí kytky a za plotem se pase kůň. Ve školce vaří a za nějaký peníz by i naše dítě mohlo bobtnat po chutné a zdravé anglické stravě, ale jsme škrti, a tak žena vaří obědy, které si naše holčička nosí do školky v tašce a tety jí pak jídlo přihřejí, takže obědvá s ostatními dětmi. Při vyzvedávání ze školky dostaneme na papíru report, co dneska mladá dělala, co ji bavilo a kolik sezobala z její porce jídla. Aby to bylo dokonalé, tak jednou měsíčně dostaneme krásnou fakturu, kterou platím opět přes childcare vouchers skrz mého zaměstnavatele.

Od září by měla naše starší dcera začít chodit do školy (přípravky), v několika týdnech by nám mělo přijít vyjádření z městského úřadu, kterou školu jí přidělí. Bylo by fajn, kdyby to byla škola, která sousedí s touhle školkou.

Král je nahý!

2010-03-02T21:53:00.006Z

V Evropském Parlamentu se opřel europoslanec za britskou UK Independence Party do takzvaného Prezidenta EU. Prý je to divná figura, kterou si ani lidi nezvolili, tak co že si hraje na prezidenta 500 milionů Evropanů. Při té příležitosti se otřel rovnou i o belgický národ. Dostal za to pokutu od jiného EU pantáty, aby se naučil, jak se má chovat k autoritám.

Může být lepší ukázka toho, jak to s námi myslí úřednické myši v Bruselu? Co od lidí očekávají: mlčet, přiohnout se, poklonit, usmát se a poděkovat za kopanec do xichtu. A za to všechno jim bohatě zaplatit. Ať už tohle trapné divadlo skončí.

Potěšilo mě, že ten europoslanec, co svobodně a sebevědomě vyjádřil svůj názor, je Brit. To je jedna z vlastnosti, ktere si na Britech cenim - jak dokazou vystoupit, sdelit, co si mysli a stat za svym nazorem. Jsem rad, ze nase deti muzou vyrustat v takovem prostredi.

Odkaz na článek na Guardian:

http://www.guardian.co.uk/politics/2010/mar/02/nigel-farage-fined-mep-rompuy

z odposlechu - John Scofield: Ideofunk

2010-02-28T21:02:00.002Z

Tohle je moje nejoblíbenější skladba z alba Überjam. Ideofunk, živě v Barbican Theatre:

http://www.youtube.com/watch?v=ENBdj1P2s8s

A visit to a farm shop and a farmers' market - farmářský obchod a farmářský trh

2010-02-25T04:17:00.008Z

Onehdy jsme jeli z dědiny, kde žijeme, do supermarketu v nedalekém městě, kam běžně jezdíme nakupovat. Po cestě je jeden farm shop, o jehož přítomnosti víme díky vyzývavé ceduli u silnice, ale až do té doby jsme jej opomíjeli, byť jsme mu věnovali dílčí pozornost. Prostě jsme návštěvu odkládali. Ale toho dne jsme se rozhodli podlehnout vábení zelenobílé svůdné ceduličky, sjet z hlavní silnice a zaparkovat kočár na parkovišti u farmářského obchodu.

Už jsem v několika málo farmářských obchodech byl, ale ty nedosahovaly velikosti tohoto obchodu a samozřejmě se mu nepřibližovaly ani nabízeným sortimentem zboží.
Nepředstavujte si žádný hypermarket, po kterém jezdíte s traktorem místo nákupního vozíku; zboží je lokální produkce nebo dovážené z okolí, takže se vejde na plochu větší tělocvičny, ale na to, aby s tím člověk doplnil domácí spíž, ledničku a mrazák to stačí a je to docela příjemná pastva. Hlavně jsou to čerstvé potraviny, jen některé kousky (tropické ovoce) dozrály cestou na lodi nebo v kamionu.

Najdete tam prakticky to, co v normálním obchodě s potravinami; to znamená ovoce a zelenina (v tom ovoci to teda není velká sláva s přihlédnutím k zeměpisným šířkám Velké Británie), maso a uzeniny (ty jsme v podstatě minuli, takže ani nevím, co konkrétně bylo v nabídce, ale na webovkách to najdete), mléčné výrobky v bohatém zastoupení - holt krávy tu jsou, pak taky dost různých zavařenin, medů a dalších produktů z květin a bobulí.

Celkové pestrá směs, kterou jsme ale tenkrát nezvládli důsledně probádat, což ale napravíme brzy, protože obchod je skoro coby kamenem dohodil.

Odkaz na stránky farm shopu:

http://www.calcotthall.com/

Minulý víkend se na nás počasí dočasně usmálo, a tak jsme si splnili dávný sen - podívat se na farmářský trh. V Essexu se trhy konají obvykle jedenkrát týdně o víkendu a většinou je to každý víkend v jiném městě. Na ten minulý jsme se vydali do Harlow.

Harlow najdete severovýchodně od Londýna, prý je to nepříjemné místo, ale my jsme jen zajeli autem do centra a po dvou hodinách zase vyjeli, takže jsme neměli příležitost zjistit, jaké to tam je.

Samotný trh bývá na Harlow High Street, to je asi 300 metrů dlouhá ulice s obchody po obou stranách. Byl chladný den, na High Street stálo vedle sebe nějakých šest sedm stánků, ve kterých byly v nabídce produkty lokálního farmářstva. Nemůžu říct, že bych byl u vytržení z množství nebo sortimentu vystaveného zboží, ale po bližším ohledání se tam našlo několik slibně vyhlížejících kořistí. Co tam tedy leželo na pultech? Maso vepřové, hovězí, kuřata celá i řízky, králičí maso, jehněčí, samozřejmě i ve formě klobásek (sausages) nebo burgerů, ale taky tam byla vejce a jeden stánek prodával různé chili věci jako omáčky nebo olej. Převažovalo ale maso. Některé kousky se honosily cedulkami se složením, váhou a snad i jménem zvířete, ze kterého maso pocházelo, jiné nesly jen strohý název (např. Rabbit) a cenovku.

S cenami to bylo různé - maso bylo spíš nad úrovní cen, za jaké kupujeme v Sainsbury's, ale ne výrazně. Vejce stála dokonce méně.

Celkově vzato jsem čekal větší atrakci a byl jsem mírně zklamaný malým počtem stánků a výběrem, přesto ale se vybrat dalo a myslím, že je to dobrý doplněk k nákupům v supermarketech.

FarmStay - zážitek z pobytu na farmě

2010-02-19T21:37:00.014Z

Ve vzduchu visí jaro; louky se zelenají, krávy bučí a nebude to trvat dlouho a pilné včelky dělnice se zakrátko rozletí po kraji anglickém. Čas cestování a objevů se blíží.

Během prvních dvou let našeho pobytu v UK jsme toho příliš nenacestovali. Motali jsme se po Londýně a okolí, jen tu a tam jsme se vydali na jih Anglie, abychom smočili chodidla v chladné mořské vodě. S tím, jak se ukazovalo, že se zde možná ještě nějakou dobu zdržíme, pronikla výrazně do popředí i touha vidět víc, poznat nové, ochutnat neobvyklé. Pro první cestuza poznáním jsme vybrali ne tak moc vzdálený Cornwall a do party jsme přizvali starého přítele Google, aby pro nás našel ubytování. Bylo z čeho vybírat, ne že ne, i když ono se to nelehko vybírá, když o těch místech nemáte sebemenší povědomí. Nakonec jsme si zapsali několik vybraných adres ubytovacích míst, naložili káru a vyrazili na západ.

Cesta ze západního předměstí Londýna do West Country byla sice časově náročná (vzhledem k juniorskému osazenstvu rodinného vozu), zato ale to byl příjemný přechod k tomu, co nás čekalo. Krajina se změnila od placky temžského údolí do kopcovatějšího profilu podél M4, přes příměstské prostředí v blízkosti města Bristol, kopečky v Devon a Somerset až po ovcemi poseté stráně v západním kraji Cornwall.

TomTom nás navedl na zvolenou adresu - jednu z ovečkovitých strání, kde se nacházela farma s ovčí babičkou; bohužel pro naši rodinu neměli dost volného místa. Paní farmářka ale má kamarádku, která bydlí jen o vesnici či dvě vedle, a jíž také bez váhání zavolala, aby zvěděla či volných loží pro poutníky londýnské našlo by se. Měli jsme štěstí a o půl hodiny později jsme parkovali naši fordku u spřátelené farmářky. Samotná cesta k farmě vedla do kopce rozbitou cestou mezi pastvinami, nad hlavou se nám honili orli a naše děti řvaly hlady.

Tohle přece nemá být zápis z rodinného deníčku, ale pokus o rozbor ubytování na farmě. Tak tedy:

Ukázalo se, že i tuto farmu jsme měli na seznamu ubytovacích míst, a také jsme se dozvěděli o existenci katalogu FarmStay UK, kde se inzerují farmy ve Velké Británii, které nabízejí ubytování, ať formou Bed&Breakfast nebo pronájmu celých cottages nebo caravans. Naše ubytování se odehrávalo v obytné části farmy - velikém domě, kde v přízemí žili farmářští manželé, v patře pak bylo několik pokojů pro hosty. Můj první dojem z interiéru obytného domu byl, že je to staroanglický přeplácaný kýč. Přebytek dekorací na stěnách i mimo ně, tapety s kytičkovým vzorem, tlustý tmavý koberec, stojánek s propagačními letáky atrakcí v Cornwallu. Odér příbytku působil umělým dojmem, nejspíš vyvolaný umně skrytými pytlíčky s chemkou napuštěnými sušenými rostlinami. Podobný pocit jsem měl i z prezentovaného pokoje, který nám paní farmářka nabídla v ceně nějakých 70 liber na noc, včetně snídaně, zkrátka bed&breakfast. Pokoj byl dost prostorný a nabízel veškerý komfort domácího bydlení, včetně všeho potřebného k přípravě čaje. Už nevím, jestli to bylo tím, že padala podvečerní hodina nebo že jsme se podívali z okna přes pastvinu s koníkem na protější stráň, kde se pásly ovce.. podlehli jsme situaci/kouzlu/únavě (nehodící se škrtněte) a rozhodli jsme se zůstat.

Na této farmě chovali koně a ovce, to zejména ocenily děti; takže jsme se při procházce kolem ohrad mohli zblízka seznámit s budoucím obědem (ne naším). Dali jsme se taky do řeči s farmářkou a dozvěděli jsme se, kam v okolí se stojí za to podívat. Ony jsou to převážně paní farmářky, které se vrhají do ubytovacího byznysu a využívají tak neobsazených prostor rozlehlých farmářských stavení k přivýdělku a pobavení. Večer se nás ještě dotyčná dáma zeptala, jak si budeme přát vejce na snídani a s tím jsme se rozloučili.

Spalo se krásně tam na venkově, kde je čerstvý vzduch, ozývají se zvuky přírody a ne hučení automobilů a sirény policejních aut, typické to kulisy londýnského předměstí.

Snídaně se podávala v jídelně, místnosti s pýchou dekorované - v tomto případě šlo hlavně o trofeje lokálního koňstva a obrázky s tématikou lovu a místní přírody. Pro zažívání vcelku příjemné. Snídaně byla rozmanitá, ačkoliv naprosto v anglickém stylu. To znamená, že se podávala Full English Breakfast (vejce, klobása, fazole v rajské omáčce, slanina, grilované rajče a žampiony + toast), nachystané ale byly i zavařeniny, cereálie a nezbytné doplňky jako máslo nebo mléko. Mě osobně snídaně uchvátila; byly to produkty přímo té farmy nebo farem z okolí a na chutích to bylo náramně znát. Tak nádhernou slaninu jsem do té doby nepoznal; přímo se rozplývala, růžová a protkaná bílými cestičkami zdravého tuku. A tak bych mohl pokračovat o každé složce té farmářské snídaně - kam se hrabe Marks and Spencer! Tehdy jsem pochopil, že správná Plná Anglická Snídaně zasytí člověka na půl dne dopředu, takže si v poledne dá jen pytlík brambůrek a čokoládovou tyčinku a to mu stačí i na zdolání těch nejvyšších cornwallských vrcholů (Brown Willy - 420 m.n.m.). U snídaní v jídelně jsme se potkávali i s dalšími hosty farmy, jednou britskou a jednou francouzskou rodinou.

Po nocích jsme studovali katalog FarmStay UK a vybírali si, kam pojedeme příště. S překvapením jsme se dozvěděli, že ve Velké Británii nabízí různé formy ubytování přes 2000 farem! Je tedy skutečně z čeho vybírat, ať už z hlediska lokality nebo podle nabízeného luxusu.

Dvě noci jsme strávili na té farmě, kterou jsme využívali jako základnu pro denní výlety po onom cípu ostrova. Nezůstalo však loni u jedné farmy; přes katalog FarmStay UK jsme si vybrali ještě farmu v Lake District a později v létě jsme si pronajali s kamarády krásnou chatu v Norfolk. Letos budeme návštěvy farem určitě opakovat a doporučil bych to i dalším, kteří by rádi ochutnali něco typicky britského.

Odkaz na online stránky FarmStay UK:

http://www.farmstay.co.uk/