Na začátku prosince jsme se stěhovali ze Západního Londýna do Essexu. Až na problémy s Britským Telecomem, které jsem tu popsal dřív, proběhla akce vcelku hladce.
Dobré bylo, že jsme se stěhovali z menšího domu do většího, takže nebyl důvod zařizovat kontejner na přebytečné vybavení. Pořád ale bylo nutné zajistit dodávku, abychom domácnost přesunuli; pokud možno při co nejnižším možném počtu cest.
Půjčoven nákladních aut bylo v oblasti, kde jsme bydleli, několik, takže jsem do jedné týden předem zavolal a zamluvil jakýsi Mercedes Sprinter (označují to jako LWB Van). Cena za pronájem auta byla docela nízká, 44 liber za necelých 24 hodin. Při návštěvě kanceláře, když jsem si v den stěhování šel auto vyzvednout, se ukázalo, že některé informace nebyly na webových stránkách prezentovány a při telefonickém rozhovoru o nich taky nebyla řeč. Za pronájem dodávky jsem kromě 44 liber měl složit ještě deposit 150 liber, který mi společnost vrátí do deseti dnů od vrácení vozu. Peníze na pronájem jsem měl v hotovosti a naštěstí jsem s sebou měl náhodou i platební kartu, takže jsem deposit zaplatil. Stejně mi nepřipadá docela v pořádku, že si společnost nechá mé libry na dalších deset dní, a můžu mluvit o štěstí, když je vrátí včas, bez nutnosti upomínání nebo přímo vyhrožování soudem. V západním Londýně, kde se obchoduje většinou s původními obyvateli Jižní Asie, by se měl člověk připravit na leccos.
Deposit jsme tedy vyřešili. Následoval dotaz na proof of address. Ukázalo se, že to není tak úplně bez problémů, protože mám český řidičák, na kterém není adresa a obyčejně s sebou nenosím účty od plynu nebo telefonu, abych mohl prokázat své anglické bydliště. Poukázal jsem na to, že bydlím ve vedlejším městě a do půjčovny mě přivezla autem manželka, která už je pryč, takže potřebuju půjčit právě to jejich auto, abych se dostal domů. Pro indického manažera to nebyl až tak velký problém (oni zvládnou prostě každou situaci) – řekl, že mi sice bez prokázání adresy nemůže to auto půjčit (kvůli pojištovně), ale že teda si ho půjčit můžu, abych mu do hodiny proof od address přivezl. No, nebyl k zulíbání? Pojišťovna by ho určitě vyznamenala. A hádejte co.. já jsem opravdu do hodiny s těmi papíry přijel; chlapec na recepci na mě zíral jako na zjevení. Před mým odjezdem v dodávce jsme auto s chlapíkem obešli a spočítali škrábance při předání.
Přestěhovali jsme většinu věcí na jedno naložené auto – ten LWB Van je vážně prostorný kus dobytka, dobře že jsme si nevzali ještě delší verzi, jak jsme původně zvažovali. Dodávka byla v dobrém technickém stavu, jen na panelu svítilo červené světýlko, myslím, že patřilo ke stavu oleje. Poukázal jsem na to chlapíkovi v půčovně a dozvěděl jsem se následující informaci: “Jó, o tom nám náš mechanik říkal. To je jenom červené světýlko, nemusíte si ho všímat.” O.K.
Druhý den jsem auto vrátil, zase proběhla zběžná kontrola škrábanců, všechno dobré. Po deseti dnech jsem stále neměl peníze na účtu. Ojéje, říkal jsem si, stará známá vesta... Zavolal jsem do půjčovny, kde jsem se dozvěděl, že peníze odesílají vždycky jednou týdně v pátek, tak ať těch pár dní ještě počkám. Čekal jsem, v pondělí peníze pořád nikde, před námi Vánoce, dny volna, tedy vidina peněz spíše v příštím roce. Volal jsem znovu s tím, že už jsem byl nekompromisní leč stále nevyhrožující. Dostalo se mi ujištění, že peníze ihned odešlou a do tří dnů bych je měl mít na účtu. Jaké bylo mé překvapení, když se peníze druhý den na mém účtu skutečně objevily!
Zbývalo postarat se o poslední zbytky našich věcí ve starém domě, uklidit jej a předat majiteli. Podle smlouvy jsme taky museli zajistit vyčištění koberců specializovanou firmou, pro Vaši informaci to vyšlo na 140 liber.
Jak jsem psal dřív, majitelé domu se po dobu našeho nájmu chovali jako velmi slušní lidé, takže jsem neměl obavy z nějakého nečistého jednání při předávání. Sešli jsme se na místě, prošli jsme inventář, zda jsme si neodnesli nic z jejich drahocenného harampádí a všechno šlo hladce než jsme se zasekli na jejich požadavku na odměnu za to, že nám pomohli s úklidem. Skutečně odvedli nějakou práci, ale nikdo se je o to neprosil a ani jsme se předem nedohodli, že by měli něco dělat za odměnu. Chtěli za to padesát liber (stejnou práci by východoevropská uklízečka odvedla za dvacku) a vypadalo to, že je to pro ně děsně důležité. Ačkoliv jsem neměl chuť krmit jejich hamižnost, byl jsem rád, že děláme předávání o pár dní dřív, abych nemusel extra přijet z Essexu, tak jsem tuto jejich ochotu ocenil padesáti librami a zase jsme byli nejlepší kamarádi. Vytáhli z kapsy tisíc liber, tedy větší část depositu a ty mi slavnostně předali (muselo to pro ně být kruté loučení) s tím, že zbylých třista mi pošlou, jakmile doručím kopie závěrečných vyúčtování od dodavatelů energií a z radnice za zaplacenou council tax.
Bylo fajn, že nebyly žádné problémy s vracením depositu – učinili jsme nepříjemnou zkušenost u jednoho z předchozích nájmů. Na druhou stranu, podle smlouvy měly peníze být uloženy v Deposit Protection Scheme a landlordi k nim tedy vůbec neměli mít přístup. O tom přece ochrana depositu je. Naštěstí v tomhle případě nebylo potřeba deposit chránit, takže jsme se přátelsky rozloučili.
Obvolal jsem dodavatele energií a městskou radnici, abychom uzavřeli účty. S překvapením jsem zjistil, že máme u všech slušné přeplatky. Měli jsme totiž nastavený Direct Debit (něco jako sporožiro, kdy si můžou cizí subjekty strhávat peníze z mého účtu) a dodavatelé si brali dost vysoké zálohy. Tak si hned udělám radost pár novými CD z Amazonu.
Související články:
http://vacheque.blogspot.com/2010/01/bydleni-v-londyne-cast-1.html
http://vacheque.blogspot.com/2010/01/bydleni-v-londyne-pronajem-bytudomu.html
http://vacheque.blogspot.com/2010/01/bydleni-v-londyne-pronajem-bytudomu_13.html
http://vacheque.blogspot.com/2010/01/bydleni-v-londyne-tenancy-agreement.html
http://vacheque.blogspot.com/2010/01/satisfactory-reference-check.html
Žádné komentáře:
Okomentovat